Hláskovací tabulka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Hláskovací tabulka je tabulka převádějící jednotlivé znaky abecedy na jednoduše zapamatovatelná kódová slova začínající těmito hláskami (velmi často jména osob či měst). Jejím účelem je umožnit srozumitelný přenos písmenných kódů nebo neznámých slov pomocí nekvalitních komunikačních prostředků, např. rádiem. Slova jsou zvolena tak, aby se žádná dvě navzájem svou výslovností nepodobala a nemohlo tak dojít k záměně.

Historie

V armádě

Problémy s hlasovou komunikací začaly už před příchodem rádia. První zmínky o kódových slovech BEER a EMMA jsou prý z roku 1891.

Mezi rokem 1904 a 1914 bylo jasné, že přesnost v předávání zpráv je v kritických momentech otázkou života a smrti. Začala tedy vznikat pro důstojníky a poddůstojníky britské armády první hláskovací tabulka, která měla nakonec pouze sedm slov (někdy se uvádí jen šest slov) pro nejčastěji používaná písmena.

K těmto slovům bylo v roce 1914 připojeno slovo DON pro hlásku D. Tato tabulka sloužila hlavně pro telefonickou komunikaci.

Britská armáda nepřijala úplnou hláskovací tabulku do roku 1927 a pro některé části spojovacího vojska platila stále hláskovací tabulka, která měla jen čtrnáct z dvaceti šesti písmen. Armáda, námořníci i letectvo měli v té době každý svou vlastní hláskovací tabulku.

Tento stav trval až do roku 1938. Tehdy vstoupily do války Spojené státy (1941) a bylo nutné vytvořit univerzální hláskovací tabulku pro všechny západní armády. Ta byla vytvořena i přijata počátkem roku 1942, ale začala se používat až v průběhu června 1943. RAF však až do roku 1956 používala svou vlastní tabulku.

V roce 1952 vznikla tabulka ITU, kterou převzalo civilní letectvo a byla používána jako mezinárodní. V roce 1956 přijala tuto jednotnou hláskovací tabulku ITU a také všichni členové NATO. Tímto přijetím není ale omezeno právo jednotlivých států používat ve vnitřním styku svojí národní hláskovací tabulku.

V civilním prostředí

V amatérském provozu se zřejmě používaly výrazy obsažené v tabulce americké armády z roku 1916, spolu s výrazy používanými na poštovních úřadech telegrafních společností. Především z USA se tabulky šířily poslechem nebo osobním stykem do Evropy. Začátky používání hláskovacích tabulek v amatérském provozu nejde jednoznačně určit.

Tabulka tak zvaného B-kódu byla provozována v letech 1920–1930. Kód A používal názvy měst, zemí a států. Zajímavé je, že některé výrazy kódu A se dosud používají.

V mezinárodním styku je ale legální hláskování ITU (NATO).

Největší zmatek v hláskování je asi v USA. Tam se liší hláskovací tabulky nejen v jednotlivých státech, ale svoje tabulky mají i policejní ústředny.

Hláskovací tabulky

V různých jazycích se používají různé hláskovací tabulky, i pro mezinárodní komunikaci (v angličtině) existuje více tabulek. Nejčastěji se používá tabulka původně definovaná v NATO, dnes používaná např. v civilním letectví (organizace ICAO, FAA) a dalších oborech (ITU, IMO, ANSI). Jak je vidět z následující tabulky, jako hláskovací hesla (názvy) jsou podle národní volby vybrané buď názvy měst anebo nejčastější osobní jména s příslušnou iniciálou, případně u mezinárodních organizací výběr z obou těchto skupin a jen výjimečně v americké verzi přijaté NATO obecná slova:

Písmeno Česká[1] NATO
(ICAO)
Mezinárodní Anglická Francouzská Italská Německá
(DIN 5009)
Slovenská Finská
A Adam Alfa Amsterdam Alfred Anatole Ancona Anton Adam Aarne
Á A s čárkou (dlouhé A)
Ä Ärger¹ Ärger äiti
B Božena Bravo Baltimore Benjamin Berthe Bari Berta Božena Bertta
C Cyril Charlie Casablanca Charles Célestine Como Cäsar Cyril Celsius
Č Čeněk Čadca
D David Delta Danemark David Désiré Domodossola Dora David Daavid
Ď Ďáblice Ďumbier
E Emil Echo Edison Edward Eugène Empoli Emil Emil Eemeli
Ě E s háčkem
É E s čárkou (dlouhé E)
F František Foxtrot Florida Frederick François Firenze Friedrich František Faarao
G Gustav Golf Gallipoli George Gaston Genova Gustav Gustáv Gideon
H Helena Hotel Havana Harry Henri Hotel Heinrich Helena Heikki
Ch Chrudim Charlotte Chopok
I Ivan India Italia Isaac Irma Imola Ida Ivan Iivari
Í I s čárkou (dlouhé měkké I)
J Josef Juliett Jerusalem Jack Joseph Juventus Julius Jozef Jussi
K Karel Kilo Kilogram King Kléber Kilometro Kaufmann Karol Kalle
L Ludvík Lima Liverpool London Louis Livorno Ludwig Ladislav Lauri
Ľ Ľubochňa
M Marie Mike Madagaskar Mary Marcel Milano Martha Mária Matti
N Norbert (dříve Neruda) November New York Nellie Nicolas Napoli Nordpol Norbert Niilo
Ň Nina Nitra
O Oto (Otakar) Oscar Oslo Oliver Oscar Otranto Otto Oto Otto
Ó O s čárkou (dlouhé O)
Ö Öse¹ Ökonom öljy
P Petr Papa Paris Peter Pierre Pisa Paula Peter Paavo
Q Quido Quebec Québec Queen Quintal Quadro Quelle Quído kuu
R Rudolf Romeo Roma Robert Raoul Roma Richard Rudolf Risto
Ř Řehoř
S Svatopluk Sierra Santiago Samuel Suzanne Savona Samuel Svätopluk Sakari
Š Šimon Šárka
Sch Schule
ß Eszett
T Tomáš Tango Tripoli Tommy Thérèse Torino Theodor Tomáš Tyyne
Ť Těšnov Teplá
U Urban Uniform Uppsala Uncle Ursule Udine Ulrich Urban Urho
Ů U s kroužkem
Ú U s čárkou
Ü Übel¹ Übermut
V Václav Victor Valencia Victor Victor Venezia Viktor Václav Vihtori
W Dvojité V Whiskey Washington William William Vu Doppia Wilhelm Dvojité W wiski
X Xaver X-ray Xanthippe X-ray Xavier Xilofono Xanthippe Xaver äksä
Y Ypsilon (tvrdé y) Yankee Yokohama Yellow Yvonne Ipsilon Ypsilon Ypsilon Yrjö
Ý Y s čárkou (dlouhé tvrdé Y)
Z Zuzana Zulu Zürich Zebra Zoé Zara Zacharias Zuzana tseta
Ž Žofie Žofia

¹ Hláskovací tabulka ICAO přehlásky nepoužívá, takto označené položky se používaly jen v hláskovací abecedě NATO pro komunikaci v němčině.

Výslovnost číslic

Jako součást hláskovací tabulky lze chápat i doporučenou výslovnost číslic, která má zabránit přeslechům; proto se např. v češtině používá výslovnost dva namísto dvě, které by se mohlo plést s pět, nebo v angličtině výslovnost najnr pro 9, kde by se najn mohlo plést s fajv (5).

Číslice Česky[2] NATO
(ICAO)(IPA)
ITU/IMO
0 ⟨nula⟩ zero [ˈziːroʊ]IPA nadazero
1 ⟨jedna⟩ one [ˈwʌn] unaone
2 ⟨dva⟩ two [ˈtuː] bissotwo
3 ⟨tři⟩ three [ˈtriː] terrathree
4 ⟨čtyry⟩ four [ˈfoʊ.ər] kartefour
5 ⟨pět⟩ five [ˈfaɪv] pantafive
6 ⟨šest⟩ six [ˈsɪks] soxisix
7 ⟨sedum⟩ seven [ˈsɛv.ən] setteseven
8 ⟨osum⟩ eight [ˈeɪt] oktoeight
9 ⟨devět⟩ nine [ˈnaɪnər] novenine

Reference

  1. Zákon č. 155/2005 Sb., o způsobu tvorby volacích značek, identifikačních čísel a kódů, jejich používání a o druzích radiokomunikačních služeb, pro které jsou vyžadovány. In: Sbírka zákonů. 2005. Dostupné online. příloha 1. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  2. Letecký předpis Radiotelefonní postupy a letecká frazeologie a terminologie pro poskytování letových provozních služeb a provádění letů – L Frazeologie, č. j. 990/2006-220-SP/1 (PDF)

Externí odkazy