Henri Allouard
| Henri Allouard | |
|---|---|
 | |
| Narození | 11. července 1844 bývalý 10. pařížský obvod |
| Úmrtí | 11. srpna 1929 (ve věku 85 let) 15. obvod |
| Místo pohřbení | Hřbitov Père-Lachaise Grave of Allouard family |
| Alma mater | Collège Stanislas |
| Povolání | malíř a sochař |
| Ocenění | důstojník Řádu čestné legie |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Henri Émile Allouard (11. července 1844 Paříž – 11. srpna 1929 Paříž) byl francouzský malíř a sochař.
Život[editovat | editovat zdroj]
Henri Allouard studoval u Alexandra Schoenewerka a Eugèna-Louise Lequesne. V Salonu francouzských umělců vystavoval od roku 1865 do roku 1928. Původním zaměstnáním knihkupec se Allouard sochařství začal věnovat poměrně pozdě, až v roce 1872, kdy již měl zajištěné živobytí.
Od roku 1889 byl součástí poroty Salonu pro sochařství a dekorativní umění. Zúčastnil se svými díly mnoha světových výstavy (od roku 1889), v roce 1900 mu byla udělena zlatá medaile.
Jeho tvorba byla známá kombinováním polychromovaného mramoru a bronzu, pracoval ale také s terakotou, slonovinou a drahými kovy. Je autorem nástěnných maleb v Panthéonu, Opeře Garnier a pařížské radnici.
Byl představitelem novobarokního sochařství.[1]
Vedle malířství se věnoval také malbě a pastelu, zejména v žánrech historické malby, krajinářství a zátiší.
Henri Allouard byl jedním z dobrovolných pedagogů Normální školy pro výuku kreslení zvané podle své adresy rue Vavin. Jeho ateliér se nacházel v rue Vavin č. 28.
Je pohřben v Paříži na hřbitově Père-Lachaise (32. oddělení).
Dílo ve veřejných sbírkách a veřejném prostoru[editovat | editovat zdroj]
- Francie
- Blérancourt, Národní muzeum francouzsko-americké spolupráce: Projekt fontány pro Bílý Dům ve Washingtonu, 1881, galvanoplastika a terakota[2]
- Bordeaux, Muzeum umění: Lutinerie, 1888, sousoší v mramoru[3]
- Boulogne-sur-Mer : Pomník generála de San Martín, 1909, bronzová jezdecká socha[4]
- Chartres : Památník Noëla Ballaye, 1904, sousoší v bronzu, odstraněna za vichistického režimu v roce 1942. Nový bronzový odlitek na místě původního sousoší slavnostně odhalen v roce 1950[5]
- Chartres: Památník padlým z roku 1870, 1901, ve spolupráci s Georgesem Loiseau-Baillym a Eugènem Boveriem[6]
- Nantes: Dělostřelec a Koloniální voják, 1897, dvě postavy z podstavce památníku padlým z roku 1870, navrženého ve spolupráci s Georgesem Bareauem, Charlesem Lebourgem a Louisem Baralisem[7]
- Paříž, radnice: nástěnné malby
- Paříž, musée d'Orsay : Žena rasy Foulha, 1904, bronz[8]
- Paris, Opéra Garnier: nástěnné malby
- Paříž, Panthéon: nástěnné malby
- Paříž, náměstí Panthéonu: Památník Pierra Corneille, 1906. Bronzová socha roztavená v roce 1942. Na jejím místě odhalena v roce 1952 kamenná náhrada podle návrhu Gabriela Rispala[9]
- Paříž, divadlo Odéon: Komedie, 1891, mramor. Sádrový model obdržel stříbrnou medaili na světové výstavě 1889[10]
- Paříž, Hřbitov Père-Lachaise, náhrobek Georgese Lamotha
- V Guineji
- Konakry: Památník Noëla Ballaye, 1908, sousoší v bronzu. Památník je jednodušší variantou sousoší v Chartres[11].
Galerie[editovat | editovat zdroj]
- Dílo Henriho Allouarda
-
Pomník padlých dětí vlasti, Chartres (1901) -
Socha Noëla Ballaye v Chartres (1904). -
Památník Noëla Ballaye (1908), Conakry (Guinea) -
Pomník generála de San Martín (1909), Boulogne-sur-Mer -
Smrt (1910), klášter Cordeliers, Paříž
.jpg)
.JPG)
Salony a výstavy[editovat | editovat zdroj]
- Salon 1865
- Salon francouzských umělců v roce 1881
- Světová výstava 1889 v Paříži (stříbrná medaile)
- Světová výstava 1900 v Paříži (zlatá medaile)
- Salon francouzských umělců v roce 1928
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Henri Allouard na francouzské Wikipedii.
- ↑ Guillaume Peigné, « Henri Allouard », in Dictionnaire des sculpteurs néo-baroques français (1870-1914), Éditions CTHS, collection Format Šablona:Numéro, Paris, 2012, p. 37-44.
- ↑ Notice no 000SC021866, base Joconde, ministère français de la CultureŠablona:Joconde
- ↑ Notice no 000SC021343, base Joconde, ministère français de la CultureŠablona:Joconde
- ↑ Notice sur le site e-monumen.net
- ↑ Notice sur le site e-monumen.net
- ↑ Notice sur le site e-monumen.net
- ↑ Notice sur le site e-monumen.net
- ↑ Notice no 000SC010002, base Joconde, ministère français de la CultureŠablona:Joconde
- ↑ Notice sur le site e-monumen.net
- ↑ Guillaume Peigné, op. cit., p. 49.
- ↑ Notice sur le site e-monumen.net
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Jules Martin (ed), Naši malíři a sochaři, rytci, návrháři, Flammarion, 1897, str. 14.
- Guillaume Peigné " Henri Allouard ", ve Slovníku sochařů neo-barokní francouzská (1870-1914), Edice CTHS, kolekce Formátu Šablona:Numéro, Paříž, 2012, str. 37-44, ISBN 978-2-7355-0780-1
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Henri Allouard na Wikimedia Commons
