Helheim

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Další významy jsou uvedeny na stránce Helheim (rozcestník).
Hermód před Hel

Helheim - říše mrtvých, je jedním z devíti světů severské mytologie. Jeho vládkyní je Hel, dcera Lokiho. Jedná se o tmavé, nehostinné místo, které zaujímá nejnižší stupeň v severské kosmologii.

Helheim není možné opustit, protože jej obklopuje řeka Gjöll vytékající ze studánky Hvergelmi, která se nachází u kořene Yggdrasilu (světového stromu), kde spočívá zlý drak Nidhögg. Přes řeku vede most Gjallarbrú (doslova „most přes řeku Gjöll“). Dokonce ani bůh, jenž by jednou vstoupil do této říše, by neměl možnost odejít. Bránu do podsvětí uzavírá Thrymgjöll (též Helgrind – Pekelná mříž), neprostupná mříž, vyrobená třemi trpaslíky. Kdo by se ji pokusil vysadit, okamžitě ochrne.

Do této říše se dostávají ti, kteří nezemřeli hrdinskou smrtí (=např. v boji), tedy ti, kteří zemřeli stářím nebo nemocí. Kdo zemřel hrdinskou smrtí, měl možnost se dostat do Valhally, poté co byl valkýrami s nornou Skuld vybrán.

Vstup do Helheimu stráží pekelný pes Garm. Celou říši pak svým zrakem pozoruje obr Hraesvelg (v překladu „pojídač či polykač mrtvol“), který má podobu orla a máváním svými křídly vytváří chladný vítr.