Georg von Majewski

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek potřebuje důkladnou jazykovou korekturu.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení můžete hledat v radách na stránce Pravopisné rady, případně na diskusní stránce článku.
Georg von Majewski
Narození30. listopad, 1888
Německá říše Scharnau, Německé císařství
Úmrtí6. květen, 1945 (56 let) Sebevražda
Protektorát Čechy a Morava Plzeň, Protektorát Čechy a Morava
Vojenská kariéra
HodnostGeneralleutnant (Generálporučík)
Doba služby1908 - 1945
Sloužil Německé císařství (do roku 1918)
Výmarská republika (do roku 1933)
Třetí říše (do roku 1944)
Složka Reichsheer (do roku 1918)
Reichswehr (do roku 1933)
Wehrmacht (do roku 1945)
JednotkaPioniere-Bataillon Nr. 23
VelelVojenský velitel pro Plzeň
Pionier Battalion Nr. 6
VálkyPrvní světová válka

Druhá světová válka

VyznamenáníPruský železný kříž I. třídy
Pruský železný kříž II. třídy

Georg von Majewski (30. listopadu 1888 – 6. května 1945) byl německý důstojník wehrmachtu za druhé světové války, který dosáhl hodnosti Generalleutnant (generálporučík). Pro Čechy je znám díky svému působení ve funkci velitele vojenské posádky v Plzni v závěru války.

První světová válka

Georg von Majewski se narodil jako syn statkáře Franze von Majewski a jeho ženy Amalie (rozené Neumann) dne 30. listopadu roku 1888 ve městě Scharnau, na tehdejším území Pruska. Ke konci ledna roku 1908 vstoupil jako důstojnický čekatel do armády a byl zařazen ke 23. ženijnímu praporu (Pionier-Bataillon Nr. 23) umístěném ve městě Graudenz v Západním Prusku. Zde byl také v červnu roku 1910 povýšen do hodnosti poručíka.

U této jednotky sloužil až počátku října roku 1913, kdy byl odvedelen do Berlína, aby zde absolvoval vojensko-technickou akademie ve čtvrti Charlottenburg. Po dokončení studií počátken srpna následujícího roku byl odvelen zpět ke svému 23. ženijmímu praporu, kde byl jmenován pobočníkem velitele praporu. S vypuknutím války byl von Majewski a jeho jednotka odvelen v sestavě XX. Armádního sboru na východní frontu, kde se účastnil mnoha bojů, včetně slavné bitvy u Tannenbergu.

V červnu roku 1916 byl von Majewski (již v hodnosti Nadporučíka) převelen k Osmanské armádě. Zde se účastnil bojů v Kurdistánu a Palestině a v říjnu roku 1917 se dočkal povýšení do hodnosti kapitána (Hauptmann). V květnu roku 1918 ho však postihla úplavice a musel být hospitalizován a poslán zpět do Německa na další léčení. Po následné rekonvalescenci byl kapitán von Majewski přidělen ke Gardovému záložnímu sboru, kde sloužil opět ve funkci pobočníka. To již však válka skončila a následné podmínky Versailleské smlouvy značně zrestrukturizovaly Německou armádu. Kapitán von Majewski byl nejprve v polovině prosince roku 1918 přidělen k Inspektorátu ženijního vojska a pevností (Inspektion der Pioniere und Festungen) a o pár měsíců později, na jaře roku 1919 propuštěn z armády.

Jako poslední ocenění za jeho věrnou službu mu byla v souvislosti s propuštěním propůjčena hodnost Majora. Během války byl von Majewski rovněž několikrát vyznamenán a mezi jeho válečné dekorace můžeme zařadit oba dva stupně pruského železného kříže, Bavorský vojenský řád za zásluhy IV. třídy s meči nebo Tureckou Liakat Medaili s meči, Železný půlměsíc a Turecká Imtiaz Medaile s meči.

Meziválečné období a druhá světová válka

Von Majewski se ale nehodlal smířit s životem v civilu, a tak se rozhodl vstoupit do řad berlínské bezpečnostní policie, kam byl přijat ve své poslední vojenské hodnosti - kapitána. Roku 1921 mu byla přiznána hodnost majora policie a v roce 1924 byl jmenován do funkce předsedy výboru sportu policie. V této funkci sloužil až do února roku 1933, kdy podstoupil dvouměsíční výcvikový kurz na policejní škole v braniborském městě Brandenburg an der Havel.

Po dokončení kurzu byl k 1. dubnu 1933 povýšen do hodnosti podplukovníka policie a jmenován velitelem sportovní policejní školy v Berlíně-Spandau. Zároveň s tím vykonával funkci sportovního referenta policejního odboru na Pruském ministerstvu vnitra.

S příchodem Adolfa Hitlera k moci se začaly rovněž značně rozšiřovat řady nově vznikajícího Wehrmachtu. Von Majewski přijal nabídku na zařazení zpět do struktur armády a k 1. říjnu roku 1935 byl v hodnosti podplukovníka ženijního vojska převelen do vestfálského Mindenu k 6. ženijnímu praporu (Pioniere Battalion Nr. 6), který spadal do sestavy nově zformované 6. pěší divize generálporučíka Waltera Kuntzeho. O dva týdny později byl rovněž jmenován velitelem této jednotky.

Povýšení na sebe nenechalo dlouho čekat a von Majewski byl k začátku dubna 1936 povýšen do hodnosti plukovníka (Oberst). S touto hodností však sloužil u 6. ženijního praporu až do října následujícího roku, kdy se uvolnila pozice velitele ženijního vojska u VIII. armádního sboru pod vedením generála Ewalda von Kleista (pozdějšího polního maršála).

Vypuknutí druhé světové války strávil von Majewski v Berlíně, kam byl převelen ke konci srpna roku 1939 do štábu vyššího oblastního velitele ženijních jednotek. K 1. dubnu 1940 se von Majewski dočkal obrovského ocenění, když byl povýšen do hodnosti Generálmajora (Generalmajor). S novou hodností přišla i nové služební zařazení a to funkce velitele všech ženijních jednotek u Skupiny armád A pod velením polního maršála Gerda von Rundstedta. Skupina armád A byla pověřena průlomem fronty v oblasti Ardenského lesa a vedením útoku ve směru ústí řeky Sommy. Cílem bylo odříznout spojenecké síly v Severní Francii a Belgii.

V létě roku 1941 zahájilo vrchní velení Německé armády Operaci Barbarossa a Skupina armád A se měla tažení zúčastnit jako Skupina armád Jih. Ve velení zůstal polní maršál von Rundstedt a ten si s sebou vzal svůj původní štáb z francouzského tažení. Generálmajor von Majewski tedy zastával opět funkci velitele všech ženijních jednotek (General der Pioniere).

Avšak von Majewski na této pozici vydržel krátce, neboť jej skolila nemoc. Generálmajor von Majewski se po zotavení na své předchozí působiště již nevrátil, nýbrž byl jako ženijní expert jmenován do funkce zvláštního zástupce OKW pro dodávky dřeva v prostoru jihovýchodní fronty. V této funkci se rovněž dočkal k 1. prosinci 1942 i povýšení do hodnosti Generálporučíka (Generalleutnant). Generálův zdravotní stav však nebyl ideální a tak byl během roku 1944 dočasně přeložen do zálohy (Führer Reserve) a odvelen zpět do Nacistického Německa.

Von Majewski však nezůstal dlouho mimo činnou službu a již v dubnu 1944 byl jmenován do funkce posádkového velitele v belgickém městě Mons. S vyloděním spojenců v Normandii a se stále více postupující frontou bylo město Mons značně ohroženo. Koncem října 1944 byla proto nařízena evakuace města.

Služba v Protektorátu

Von Majewski byl následně díky své předchozí zkušenosti převelen počátkem listopadu 1944 do Protektorátu Čechy a Morava, kde převzal funkci posádkového velitele města Plzeň po generálporučíkovi Peteru Hermannovi.

Dne 5. května začali čeští povstalci napadat německou posádku města, ale generál von Majewski byl rozhodnutý vzdát se pouze Američanům, nikoliv Čechům. Nařídil proto svým jednotkám klást odpor a vytrvat do příjezdu amerických sil. Následující den ráno začali do města pronikat první jednotky bojového uskupení B (Combat Command B) pod velením plukovníka Charlese H. Nobla spadající do sestavy americké 16. obrněné divize generála Johna L. Pierce.

Generál von Majewski trval na podepsání kapitulace pouze do rukou vyššího důstojníka Americké armády. Nakonec se musel spokojit s výkonným důstojníkem bojového uskupení B, podplukovníkem Percy H. Perkinsem Jr. (1905-1998), který se dostavil na velitelství německé posádky na Klatovské třídě. Přibližně kolem 16:30 podepsal generálporučík von Majewski kapitulační listinu nařizující téměř 8 000 posádce neklást odpor. Poté spáchal před očima svého štábu a své ženy Elisabethy sebevraždu. Podařilo se mu to zbraní, kterou ukryl před americkými vojáky.

Přehled povýšení a vyznamenání

Data povýšení

Vyznamenání

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Georg_von_Majewski&oldid=16483352“