Geoffrey Chaucer
Geoffrey Chaucer | |
---|---|
Narození | 1343 Londýn |
Úmrtí | 25. října 1400 (ve věku 56–57 let) Londýn |
Místo pohřbení | Westminsterské opatství |
Povolání | jazykovědec, básník, textař, filozof, politik, překladatel, astrolog a spisovatel |
Žánr | poezie |
Témata | byrokracie |
Významná díla | Canterburské povídky The Book of the Duchess The House of Fame Troilus and Criseyde The Legend of Good Women … více na Wikidatech |
Manžel(ka) | Philippa (de) Roet |
Děti | Thomas Chaucer[1] Elizabeth Chaucer Lewis Chaucer[2] |
Rodiče | John Chaucer[2][1] a Agnes Copton[1] |
Příbuzní | Alice de la Pole[1] (vnučka) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Geoffrey Chaucer (1340?[3] nebo 1342/1343 –25. října 1400 Londýn) byl největší básník anglického středověku a politik[4].
Život ve stínu královského dvora
Chaucer byl synem ipswichského obchodníka s vínem Johna a Agnes de Copton[5], ale zřejmě trávil větší část svého dětství v Londýně. Do roku 1357 byl pážetem v královské rodině a účastnil se invaze do Francie (roku 1359), kde byl zajat a vykoupen. Až do roku 1367 toho o jeho životě moc nevíme. Od tohoto období byl váženým vládním úředníkem, často byl vysílán do ciziny na tajná jednání, díky čemuž se naučil francouzsky a italsky. Ještě o něco později byl Geoffrey Chaucer jmenován velitelem celníků v londýnském přístavu. Poté, co nakrátko upadl v nemilost v roce 1386, se stal v roce 1389 úředníkem zodpovědným za veškeré práce prováděné na palácích a ostatních královských nemovitostech. O dva roky později však Chaucer na toto místo rezignoval (byl podle měřítek 14. století starým mužem) a přijal méně náročné místo vedoucího správce královského majetku v Somersetu. Zůstal v přízni královské rodiny i po státním převratu v roce 1399, kdy se do čela dostal nový král Jindřich IV. Brzy nato, v roce 1400, zemřel a byl pochován v místě, které je známé jako Poet's Corner ve Westminsterském opatství. O Chaucerově soukromém a citovém životě toho víme opravdu málo. Víme například, že byl ženatý, ale ne jestli byl šťastný, nebo jestli byl moderní v tom, že z uctivé vzdálenosti obdivoval nějakou vysoce urozenou dámu.
Urození potomci
Společenský vzestup rodiny Geoffreye Chaucera pokračoval i po jeho smrti. Chaucerova vnučka Alice (*1404 +1475) se velmi výhodně provdala za šlechtice Viléma de la Pole. S manželem měla syna Jana de la Pole (*1442 -+1491 nebo 1492), který uzavřel sňatek s Alžbětou z Yorku, sestrou anglického krále Eduarda IV. Pravnuk básníka Geoffreye Chaucera se tak přiženil do královské rodiny a jeho potomci si jako zástupci Yorků ve válce růží opakovaně činili nároky na anglický trůn.
Dílo
Jeho dílo bylo ovlivněno velkými italskými autory, jako byli Dante nebo Boccaccio. Mnohé z jeho prvních děl (Sen o rytíři — podle anglického názvu The Book of the Duchess též známé jako Kniha o vévodkyni, Dům slávy, Ptačí sněm, Legenda o dobrých ženách nebo Troilus a Kriseida) se zabývají běžnými středověkými tématy, jako jsou snění a dvorská láska, ačkoliv jemu se vždycky podařilo prosadit do nich ještě nějakou svoji postavu.
Canterburské povídky jsou Chaucerovým vrcholným dílem, ve kterém se inspiroval Boccacciovým Dekameronem: skupina poutníků cestujících z Londýna do Canterbury na hrob sv. Thomase Becketa a zpět se dohodne, že si budou postupně vyprávět příběhy, aby jim čas lépe ubíhal.
Tento rámec umožnil Chaucerovi popsat jednotlivé charaktery všech možných typů a tříd a vyprávět příběhy všeho druhu - hrdinství opěvující i zesměšňující, hodně neslušné i mravoučně svaté, přičemž pro každou povídku použil styl hodící se k vypravěči. Chaucerův humor je rozverně veselý a s chutí používaný. Bohužel však toto dílo zůstalo nedokončené. Je napsáno 23 povídek prokládaných prology k jednotlivým povídkám a jeden prolog na začátku o schůzce společníků a jejich stručném představení. Scházejí se v hospodě U Kabátce v Southwarku, kde se 29 poutníků (+ Chaucer) dohodlo, že každý bude vyprávět 4 příběhy (2 na cestě tam, 2 na cestě zpět).
Ztvárnil podněty francouzské rytířské epiky i italské renesanční literatury, do své poezie uvedl sedmiveršovou strofu s rýmem ababbcc, která se jmenuje královská nebo Chaucerova[6][7]. a hrdinské dvojverší, veršované povídky a novely rámcově propojil postavou vypravěče. Ovlivnil mimo jiné Johna Lydgata, Roberta Henrysona a Williama Dunbara.
- Mlynářova povídka
- Dům slávy
- Ptačí sněm
- Sen o rytíři (The Book of the Duchess, též překládáno jako Kniha o vévodkyni) - (1370)
- Troilus a Kriseida (Troilus and Criseyde) - (asi 1386)
- Canterburské povídky - (1387–1400)
- Legenda o dobrých ženách - (asi 1390)
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d Kindred Britain.
- ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ Geoffrey Chaucer, Poet, Author (c. 1343–1400). ]
- ↑ R.M. Lumiansky, Geoffrey Chaucer, English writer – Encyclopaedia Britannica.
- ↑ Geoffrey Chaucer, 1340–1400.
- ↑ Rhyme royal, poetic form – Encyclopaedia Britannica.
- ↑ Rhyme royal (rime royale).
Literatura
- CRAIG, Hardin a kolektiv. Dějiny anglické literatury I. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1963. S. 422.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Geoffrey Chaucer na Wikimedia Commons
- Autor Geoffrey Chaucer ve Wikizdrojích
- Autor Geoffrey Chaucer ve Wikizdrojích (anglicky)
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Geoffrey Chaucer
- Osoba Geoffrey Chaucer ve Wikicitátech
- Rozbor Canterburských povídek (prof. Jan Čermák) (YouTube)
- Plné texty děl autora Geoffrey Chaucer na projektu Gutenberg (anglicky)