Fulminát rtuťnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fulminát rtuťnatý
Mercuryfulminate puryfied.jpg
Obecné
Systematický název Fulminát rtuťnatý
Triviální název třaskavá rtuť
Anglický název Mercury(II) fulminate
Německý název Knallquecksilber
Sumární vzorec Hg(CNO)2
Vzhled našedlé krystalky nebo prášek
Mikroskopické foto fulminátu rtuťnatého
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 284,624 g/mol
Teplota rozkladu nad 50 °C (explozivně)
Hustota 4,43 g/cm3
Rozpustnost ve vodě málo
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
čpavek
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
pyridin
Bezpečnost
Výbušný
Výbušný (E)
Toxický
Toxický (T)
Nebezpečný pro životní prostředí
Nebezpečný pro životní prostředí (N)
R-věty R3, R23/24/25, R33, R50/53
S-věty (S1/2), S13, S28, S45, S60, S61
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Fulminát rtuťnatý Hg(CNO)2, triviálně nazývaný třaskavá rtuť je vysoce citlivá třaskavina, velmi často používaná pro výrobu rozbušek.

Fyzikálně chemické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Fulminát rtuťnatý tvoří obvykle bílý nebo šedý prášek, lze jej ale také připravit krystalický. Sypná hustota práškové látky se pohybuje mezi 1,3 - 1,8 g/cm3, krystalický vykazuje hustotu 4,43 g/cm3.

Ve vodě je prakticky nerozpustný, dobře se rozpouští v amoniaku a pyridinu.

Chemicky čistá látka je za normální teploty stabilní, explozivní rozklad nastává při teplotách nad 50 °C. Vlhký reaguje snadno s různými kovy jako je hliník, hořčík nebo zinek a působí jejich rychlou korozi. Proto se zásadně nepoužívá v rozbuškách s hliníkovým obalem.

Pyrotechnické vlastnosti a využití[editovat | editovat zdroj]

Jako výbušnina vykazuje tyto základní vlastnosti:

Energie výbuchu: 427 kcal/kg

Detonační rychlost: 5 000 m/s

Objem spalných plynů: 243 l/kg

Teplota vzbuchu: 210 °C

Citlivost k nárazu: 0,18 kgm/cm3

Suchá třaskavá rtuť je velmi citlivá na inicializaci plamenem, samovolně však nevybuchuje a je proto poměrně bezpečná.

Pyrotechnické využití třaskavé rtuti se omezuje prakticky pouze na výrobu rozbušek, které slouží k inicializaci výbuchu většího množství klasické trhaviny s vysokým trhacím účinkem a větší stabilitou.Dříve se pro výrobu rozbušek používal samotný fulminát rtuti nebo jeho směs s chlorečnanem draselným KClO3 a sulfidem antimonitým Sb2S3

V současné době se rozbušky vyrábějí převážně z astrolitových směsí, nichž je třaskavá rtuť kombinována s azidy stříbra a olova. Snaha omezit množství fulminátu rtuti v pyrotechnice je motivována jednak jeho poměrně velkou cenou, ale především z důvodu vysoké toxicity rtuti a jejích sloučenin.

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Při výrobě třaskavé rtuti se obvykle vychází z elementární kovové rtuti, která se nejprve rozpustí v kyselině dusičné HNO3. Ke vzniklému roztoku se za tepla přidá ethanol a po proběhnutí poměrně bouřlivé reakce s vývinem značného množství plynů je syntéza ukončena. Pro vyloučení požadované látky se směs přelije do studené vody, kde postupně vypadne šedý krystalický prášek požadované sloučeniny.

Prášek se odfiltruje a na filtru se dobře promyje studenou vodou do neutrální reakce. Vysušení preparátu je nutno provádět za teploty nepřevyšující 30 °C. Pro stabilitu produktu je důležitý nízký obsah elementární rtuti, aby se zabránilo korozivní tvorbě amalgámů při styku s kovovým obalem rozbušky.