Franko-provensálština
Franko-provensálština je jedním z jazyků, kterým se mluvilo, případně ještě mluví ve Francii a přilehlém okolí.
Pro tuto oblast bylo a dodnes zbytkově je typické rozdělení na dvě základní skupiny: na jazyky oïl (les langues d'oïl) a jazyky d'oc (les langues d'oc). Z langue d'oïl zejména nářečí Île-de-France a okolo se vyvinula dnešní francouzština, dříve také franština. Z langue d'oc se vyvinula okcitánština. Východním dialektům okcitánštiny se také někdy říká provensálština. Do jaké skupiny (oïl nebo oc) daný dialekt patří, lze obvykle rozeznat podle toho, jak se v něm řekne slovo „ano“: zda oïl či podobně (v dnešní francouzštině oui) anebo oc či podobně.
Franko-provensálština, někdy také zvaná arpitánština (arpitan), splňuje některá kritéria pro jednu a některá pro druhou skupinu. Je to přechodový jazyk – podobně jako moravská slováčtina a západoslovenské dialekty tvoří přechod mezi češtinou a slovenštinou.
Údaje nejsou nejčerstvější a nejspolehlivější, ale nyní v území franko-provensálštiny jejími dialekty mluví asi 75 000 lidí, hlavně ve Vallée d’Aoste – Údolí Aosty. Přitom ještě do půle 19. století se franko-provensálština v jejím území používala převážně. Mezi mladými aktivní znalost franko-provensálštiny prakticky vymizela.
Tabulka srovnávající francouzštinu, franko-provensálštinu a okcitánštino-katalánštinu
| Francouzsky | Franko-provensálsky | Okcitánsky-katalánsky | Česky |
|---|---|---|---|
| clef / clé | cllâf | clau | klíč |
| chanter | chantar | cantar | zpívat |
| chèvre | chièvra / cabra | cabra | koza |
| fromage | fromâjo | formatge | sýr |
| mardi | demârs / demondre | dimars | úterý |
| église | églése | glèisa | církev |
| frère | frâre | fraire | bratr |
| hôpital | hépetâl | espital | nemocnice |
| langue | lengoua | lengua | jazyk |
| main gauche | man gôche | man esquèrra | levá ruka |
| rien | ren | res | nic |
| nuit | nuet | nuèit | noc |
| payer | payer | pagar | platit |
| sueur | suar | suar | pot |
| vie | via | vida | život |
Pro znalé francouzštiny a jejího způsobu vyjadřování číslovek je zajímavé, že franko-provensalština používá dekadický systém. Pro 70 je to sèptanta, pro 80 huitanta, pro 90 nonanta. Přitom západní dialekty používají dvacítkový systém (se základem 20) pro 80 quatro-vingts (jako ve francouzštině: quatre-vingts) a pro 120 six-vingts.
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Francoprovençal na francouzské Wikipedii a Franco-Provençal_language na anglické Wikipedii.
- ↑ Centre de dialectologie de l’Université de Neuchâtel