Fidelio

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Fidelio
divadelní oznámení k premiéře 23. května 1814
divadelní oznámení k premiéře 23. května 1814
Základní informace
Žánropera (singspiel)
SkladatelLudwig van Beethoven
LibretistaJosef Sonnleithner (2. verze: Stephan von Breuning, 3. verze: Georg Friedrich Treitschke)
Počet dějství2 (1. verze: 3)
Originální jazykněmčina
Literární předlohaJean-Nicolas Bouilly: Léonore, ou l'amour conjugal
Datum vzniku1804–1814
Premiéra(1. verze) 20. listopadu 1805, Vídeň, Theater an der Wien
(2. verze) 29. března 1806, Vídeň, Theater an der Wien
(3. verze) 23. května 1814, Vídeň, Kärtnertortheater
Česká premiéra24. listopadu 1814, Praha, Stavovské divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fidelio je jediná opera (opéra à sauvetage) skladatele Ludwiga van Beethovena. Operu o dvou dějstvích složil na libreto Josepha Sonnleithnera a Georga Fridricha Treitschka. Ludwig van Beethoven pracoval na svém díle od roku 1803 zároveň se skicami ke 4. symfonii, ke 4. klavírnímu koncertu a k Trojkoncertu. Kladl na toto dílo obrovský důraz, což je patrné z toho, že ho třikrát přepracoval, na žádném jiném díle nepracoval Ludwig van Beethoven tak dlouho – dvanáct let, dokonce pro každé přepracování vytvořil novou předehru. Předehra číslo tři se hraje před posledním obrazem. Premiéra 1. verze byla 20. listopadu 1805, 2. verze 29. března 1806 a konečné verze 23. května 1814 ve Vídni. Původní název opery byl Leonora (podle předlohy Jeana-Nicolase Bouillyho "Leonora čili Manželská láska"). První dvě zpracování opery odborná kritika nepřijala příliš pozitivně, až třetí přepracování bylo při premiéře, kterou si skladatel dirigoval sám, přijato bouřlivým potleskem.

Premiéra v českých zemích (německy): 1814, Praha, Stavovské divadlo, česky: 21. ledna 1870, Praha, Prozatimní divadlo – dirigoval Bedřich Smetana

Osoby

  • don Fernando – ministr (baryton)
  • don Pizzaro – guvernér vězení (baryton)
  • Florestan – vězeň (tenor)
  • Leonora vystupující jako Fidelio – Florestanova manželka (soprán)
  • Rocco – žalářník (bas)
  • Marcelina – žalářníkova dcera (soprán)
  • Jaquino – vrátný (tenor)
  • první vězeň (tenor)
  • druhý vězeň (baryton nebo bas)
  • sbor – důstojníci, vojáci, vězni státního vězení a lid

Stručný obsah

Šablona:Spoiler

I. dějství

Žalářníkova dcera Marcelina se zamiluje do mladého Fidelia. Rocco – žalářník – chce Marcelinu dát Fideliovi za manželku. Ovšem Fidelia to nikterak netěší i když Marcelina má po svatbě obdržet velké věno. Fidelio si jen vyprošuje, aby směl místo Rocca nosit jídlo vězňům. Don Pizzaro – guvernér věznice – obdržel varování, že má přijet na kontrolu ministr. Guvernér totiž již dva roky neoprávněně vězní svého nepřítele Florestana, o němž se ministr domnívá, že již nežije. Don Pizzaro se rozhodne Florestana zavraždit a k naplánované vraždě bezúspěšně přemlouvá žalářníka Rocca. Nakonec se rozhodne vraždu spáchat sám. Rocco je přinucen alespoň vykopat hrob ve Florestanově cele. Ovšem rozhovor Pizzara s Roccem tajně slyšel Fidelio. Starý a unavený Rocco si vyžádá souhlas dona Pizzara, aby mu směl Fidelio pomoci vykopat hrob ve Florestanově cele.

II.dějství

V cele usíná Florestan vysílením a vstupuje Rocco a Fidelio, začínají kopat hrob. Fidelio poznává Florestana po hlase a přiznává, že to je ten vězeň, kvůli kterému nastoupil do věznice a kterého celou dobu hledá. Fidelio vyprosí chléb a víno pro vězně. Vděčný Florestan posílá pozdrav své ženě Leonoře. Po vykopání hrobu do cely vstupuje don Pizzaro a odhaluje svou totožnost před Florestanem, ovšem Florestan neustupuje ani nyní, coby unavený a vyhublý vězeň a dává najevo své pohrdání. To guvernéra irituje do té míry, že vytahuje svůj nůž a napřahuje ho proti Florestanovi. Nyní zasahuje Fidelio ze svého úkrytu a pistolí míří na guvernéra, přiznává, že je Florestanova manželka Leonora. V tom se ozývají trubky a přijíždí ministr. Leonora a Florestan zůstávají v kobce osamoceni, šťastní. Don Fernando osvobozuje Florestana a dává svolení Leonoře, aby mu sundala pouta a přikazuje uvěznit dona Pizzara. Šablona:Endspoiler

Literatura

  • HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 133–135. 

Externí odkazy