Falanga (střela)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Střela AT-2C

Falanga je sovětská protitanková řízená střela první generace s rádiovým přenosem řídících povelů. Sovětský název kompletu je 2K8 Falanga, střela nese označení 3M11. Název v kódu NATO je AT-2 Swatter. Jedná se o protitankový raketový komplet dlouhého dosahu s povelovým systémem dálkového navedení (systém CLOS) prostřednictvím radiových vln.

Vývoj a verze[editovat | editovat zdroj]

Vývoj probíhal v druhé polovině padesátých let 20. století v moskevské konstrukční kanceláři OKB-16 (později KB "Točmaš" - KBTM) pod vedením A. E. Nudelmana. Do výzbroje byl zaveden v roce 1960 pouze v mobilní verzi 2P32 na bázi obrněného vozidla BRDM. Již v červnu 1961 se konaly zkoušky vrtulníku Mi-1MU vyzbrojeného čtyřmi střelami 3M11. Do standardní výzbroje vrtulníků Mi-4AV, Mi-8TV a Mi-24A se dostala až vylepšená verze Falanga-M se střelou 9M17, která nesla účinnější hlavici. Naváděcí soustava CLOS zůstala zachována.

Lze předpokládat, že bojová efektivnost kompletu Falanga-M byla u vrtulníků značně problematická. Vibrace a hluk letícího vrtulníku musely totiž značně negativně působit na operátora PTRK, který musel současně sledovat cíl i letící střelu a ručně vytvářet řídící povely. Zásadní změnu přinesla až verze Falanga-P se střelou 9M17P, která používá poloautomatickou naváděcí soustavu typu SACLOS s rádiovým přenosem řídících povelů. Její vývoj byl zahájen v roce 1967 a do výzbroje byla přijata roku 1972. Hlavním nosičem PTRK Falanga-P byly bitevní vrtulníky Mi-24D. Kromě toho vznikla též mobilní verze 9P124 na obrněném vozidle BRDM-2, která však nebyla příliš rozšířená.

Komplet Falanga-P byl exportován spolu s vrtulníky Mi-24D do více než 20 států, z nichž mnohé jej dosud používají.

Technická data[editovat | editovat zdroj]

  • Délka střely: 1160 mm
  • Průměr těla střely: 132 mm
  • Hmotnost střely: 30 kg
  • Účinný dostřel: minimální 450 m, maximální 4 000 m
  • Typ bojové hlavice: HEAT

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ANDREJSEK, Tomáš. Ruské PTRK a PTŘS. Armádní technický magazín. 2003, čís. 8, s. 31-32. ISSN 1210-2849.