Evolucionismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

V širším slova smyslu je evolucionismus názor, že realita i každá její součást se vyvíjejí. V sociologii se takto určují školy, které chápou společnost jako součást přírody, tedy že i na ni (tj. na společnost) se vztahují evoluční zákony. Ovlivňovala myšlení hlavně ve druhé polovině 19. století. Ve dvacátém století se odkaz evolucionismu objevuje ve své přeměněné podobě jako neoevolucionismus. Hlavní reprezentant původního proudu je Herbert Spencer.

Evolucionismus vychází z pozitivistického proudu a je sám o sobě hodně diferencovaný. Jedna z hlavních myšlenek je, že nejrůznější společnosti prochází stejnými vývojovými stadii. Tato stadia na sebe plynule navazují, přičemž mezi nimi neexistují žádné překryvy ani skoky. Revoluce je vnímána jako patologický jev.

Vývoj společnosti[editovat | editovat zdroj]

Lidstvo se tedy vyvíjí lineárně, graficky to lze znázornit vzestupnou přímkou. Jednotlivé společnosti jsou body na této přímce a jen reprezentují různá stadia stejného procesu. Vysvětlení problému znamenalo pro evolucionisty popsat jeho genezi. Daná společnost je chápána jako organismus. Podle této teorie není možné, aby v jedné společnosti koexistovaly dva jevy (například instituce), pokud jeden historicky předcházel druhý. Pokud se toto ve společnosti děje, jako že velmi často (například Japonsko), nazývali to evolucionisté přežitkem a považovali současnou situaci za dočasnou. Regrese a stagnaci chápali jako normální, ale společnost se vyvíjí k větší strukturalizaci a vyšší diferenciaci. Tento nárok byl aplikován i na jednotlivé složky.

Různé teorie[editovat | editovat zdroj]

Příčiny vývoje společnosti[editovat | editovat zdroj]

Ač vývoj společnosti je podle evolucionistů jen jeden, příčin může být víc. Názor, která příčina má vliv největší, evolucionisty rozděluje a vedle kritiky zřejmě byla jedním z hlavních důvodů rozpadu. První příčinou jsou určité vlastnosti jedinců, jejichž základem je neměnná psychická přirozenost člověka (zde se zase vyskytuje více názorů: inteligence, instinktivní stránky atd.). Druhou je přírodní prostředí, hlavně geografické podmínky. Patří sem dozajista i společenské a kulturní faktory, ekonomické faktory, společenské instituce, zvyky či obyčeje. Jako čtvrtá příčina byl viděn konflikt a boj (tzv. sociální darwinismus).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • M. Petrusek: Sociologické školy, směry, paradigmata ISBN80-85850-04-4

Související články[editovat | editovat zdroj]