Organicismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Organicismus nebo organistická škola je v sociologii směr, který společnost přirovnává k organismu a chápe ji a vykládá z této metafory. Jako jednotlivé složky a orgány plní své pevně dané funkce ve prospěch celého organismu, také složky společnosti především slouží celku.

V biologii je organicismus varianta holismu a zdůrazňuje neredukovatelnost celku (organismu) na jeho složky.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Za zakladatele organicismu je považován Herbert Spencer (1820-1903). Ten převzal od A. Comta základní ideje pozitivismu, které originálním způsobem propojil s biologii. Spencer přirovnal společnost k biologickému organismu a interpretoval ji jako systém, který je tvořen vzájemně provázanými prvky. Stejně jako organismus i celek společnosti je schopen růstu, diferenciace a integrace a přežívá i zánik svých složek. Jako je lidské tělo tvořeno jednotlivými orgány, tak je společnost tvořena institucemi (např. rodinou, vzděláním, náboženstvím atd.) se specifickými úkoly a funkcemi. Každá část přitom po svém přispívá k přežití společnosti jako celku. Spencer ovšem nebyl krajní organicista a uznával i rozdíly mezi organismem a společností: společnost je prostorově rozptýlená, nemá jednotící rozum a na rozdíl od organismu má sloužit svým členům.[1]

Vliv a význam[editovat | editovat zdroj]

Spencerovy názory významně ovlivnily některé sociologické teorie 20. století, především strukturální funkcionalismus. Někteří z jeho radikálních následovníků (Paul von Lilienfeld) považovali i společenské procesy za determinované a zdůrazňovali nesamostatnost členů společnosti a jejich pevné zařazení do celku.[1] Na tyto myšlenky navázali teoretici tzv. stavovského státu a další kritici demokracie.

Organicismus v biologii[editovat | editovat zdroj]

Organicismus nebo biologický holismus je v biologii škola, která zdůrazňuje význam celku a vazeb mezi jeho částmi, takže celek není totéž, co souhrn jeho částí. Je opakem mechanicismu a redukcionismu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Jandourek, Sociologický slovník, str. 250.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • J. Jandourek, Sociologický slovník. Praha: Portál 2001

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie.