Estakáda Radíč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Estakáda Radíč
Základní údaje
KontinentEvropa
StátČeskoČesko Česko
KrajStředočeský
OkresBenešov
ObecJešetice (část Radíč)
Číslo mostuSO 73-20-05
Komunikaceželezniční trať Praha – České Budějovice
Přesúdolí
Otevřenčervenec 2022
Souřadnice
Parametry
Materiálželezobeton a konstrukční ocel
Délka175 m
Mapa
Map
Další data
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Estakáda Radíč je dvoukolejný vícepolový most v km 106,108 železniční trati Praha – České Budějovice (součást IV. železničního koridoru) v úseku 73 Červený ÚjezdVotice ve vsi Radíč, části obce Ješetice.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Železniční trať České Budějovice – Praha byla uvedena do provozu společností Dráha císaře Františka Josefa v roce 1871.[2] Část tratě byla v roce 1904 zdvoukolejněna a v roce 1971 byla zahájena její elektrizace, která byla kompletně dokončena v roce 2001.[2] V rámci modernizace IV. železničního koridoru probíhá na této trati zdvoukolejnění a úprava pro rychlost vlaků na 160 km/h (respektive na až 200 km/h).[3] Na modernizovaném úseku dlouhém téměř 20 km bylo postaveno 35 mostů, 12 železničních propustků a dvoukolejné tunely Mezno (840 m) a Deboreč (660 m).[4][5]

V pracovním úseku 73 Červený Újezd – Votice byly postaveny čtyři estakády. U vesnice Radíč byla postavena jedna estakáda dlouhá 171 m, v obci Heřmaničky byly postaveny tři mostní estakády o délkách 85 m, 180 m a 268 m. Investorem stavby byla Správa železniční dopravní cesty (od roku 2020 Správa železnic), projektantem Sudop Praha a výstavbu provedla společnost OHL ŽS, mostní konstrukce vyrobil podnik MCE Slaný. Stavba byla zahájena na podzim 2018.[6]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Čtyřpolový most (estakáda) je spřažený ocelobetonový most s nosnou konstrukcí s horní mostovkou pro převedení bezstykové koleje, společné pro obě koleje. Nosné konstrukce estakády byly vyráběny po částech, které byly dopraveny jako velkorozměrový náklad na staveniště. Z dílů se sestavovaly montážní dílce, které se svařily a v oblasti svarů byly opatřeny protikorozní ochranou. Dílce byly následně uloženy na mezilehlé montážní bárky, svařeny a opatřeny celkovou protikorozní ochranou.[7]

Estakáda překonává údolí u obce Radíč a je vedena v oblouku o poloměru 1400 m v klesání 11,57 ‰ a celková délka přemostění činí 172 m.[8] Spodní stavba je tvořena třemi piloty a dvěma opěrami, které jsou usazeny na velkoprůměrových vrtaných pilotách opřených o skalní podloží. Na této stavbě je použit mohutný pilíř tvaru A, který je schopen přenést nejen svislé zatížení od mostu, štěrkového lože i vlaků, ale i vodorovnou sílu od vlaků na obou kolejích.

Nosná konstrukce je rozdělena na spojitý trojpolový nosník s rozpětím polí 42,5 m + 50,0 m + 42,5 m a prosté pole o rozpětí 38 m. Nosná konstrukce byla na spodní stavbu uložena výsunem.[6]

Estakáda Radíč má nejdelší hlavní pole z čtyř estakád úseku 73 a s výškou 25,1 m je i nejvyšší.[6]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. POSPÍŠIL, Martin; DOUBEK, Ondřej; NOVOTNÝ, Petr. Mosty na železniční trati Sudoměřice – Votice. Mosty a tunely [online]. 2020-01-16 [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. 
  2. a b JUST, Tomáš. SUDOMĚŘICKÝ TUNEL, REALIZACE ŽELEZNIČNÍHO TUNELU V RÁMCI MODERNIZACE 4. KORIDORU. Tunely a podzemní stavby. 2015. Dostupné online. 
  3. HALLA, J. A. Sudoměřice – Votice: dotace z evropských fondů schválena [online]. 2021-01-13 [cit. 2022-05-15]. Dostupné online. 
  4. Mezi Sudoměřicemi a Voticemi se pojede 200 km/h. old.silnice-zeleznice.cz [online]. [cit. 2022-05-15]. Dostupné online. 
  5. Modernizace trati Sudoměřice – Votice. www.stavby.szdc.cz [online]. 2018-12-06 [cit. 2022-05-16]. Dostupné online. 
  6. a b c POSPÍŠIL, Martin. Estakády na železničním koridoru mezi Sudoměřcemi a Voticemi. Mozaika [online]. OHL ŽS, 2020 [cit. 2022-05-16]. Dostupné online. 
  7. POSPÍŠIL, Martin. Estakády na železničním koridoru mezi Sudoměřcemi a Voticemi. Mozaika [online]. OHL ŽS, 2020 [cit. 2022-05-16]. Dostupné online. 
  8. ZOBAL, Petr. Modernizace IV. koridoru v úseku Sudoměřice - Votice. Železniční magazín [online]. 8/2021 [cit. 2022-05-16]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]