Estakády Heřmaničky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
estakády Heřmaničky
Základní údaje
KontinentEvropa
StátČeskoČesko Česko
KrajStředočeský
OkresBenešov
Komunikaceželezniční trať Praha – České Budějovice
Dopravaželezniční
Souřadnice
Mapa
Map
Další data
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Estakády Heřmaničky jsou tři na sebe navazující dvoukolejné vícepolové mosty na železniční trati Praha – České Budějovice (součást IV. železničního koridoru) v úseku 73 Červený ÚjezdVotice v obci Heřmaničky železničním kilometru 107,790, 108,558 a 108,939.[1][2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Železniční trať České Budějovice – Praha byla uvedena do provozu společností Dráha císaře Františka Josefa v roce 1871.[3] Část tratě byla v roce 1904 zdvoukolejněna a v roce 1971 byla zahájena její elektrizace, která byla kompletně dokončena v roce 2001. V rámci modernizace IV. železničního koridoru probíhá na této trati zdvoukolejnění a úprava pro rychlost vlaků na 160 km/h (respektive na až 200 km/h).[4] Na modernizovaném úseku dlouhém téměř 20 km bylo postaveno 35 mostů, 12 železničních propustků a dva dvoukolejné tunely, Mezno (840 km) a Deboreč (660 km).[5][6] V pracovním úseku 73 Červený Újezd–Votice byly postaveny čtyři estakády.

V obci Heřmaničky byly postaveny tři mostní estakády o délce 85 m, 180 m a 268 m. Investorem stavby byla Správa železniční dopravní cesty (od roku 2020 Správa železnic), projektantem Sudop Praha a výstavbu provedla společnost OHL ŽS, mostní konstrukce vyrobil podnik MCE Slaný. Stavba byla zahájena na podzim roku 2018.[7] V listopadu 2021 byly provedeny na estakádě zátěžové zkoušky.[8][9]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vícepolové mosty (estakády) jsou spřažené ocelobetonové mosty s nosnou konstrukcí s horní mostovkou pro převedení bezstykové koleje, společné pro obě koleje. Nosná konstrukce estakád je spojitá s dilatačními závěry pouze na opěrách. Byly vyráběny po částech, které byly dopraveny jako velkorozměrový náklad na staveniště. Z dílů se sestavovaly montážní dílce, které se svařily a v oblasti svarů byly opatřeny protikorozní ochranou. Dílce následně byly uloženy na mezilehlé montážní bárky, svařeny a opatřeny celkovou protikorozní ochranou.[7]

Železniční most v km 107,790[editovat | editovat zdroj]

Most o třech polích přemosťuje bezejmennou vodoteč. Spodní stavba je tvořena dvěma železobetonovými dvoudříkovými pilíři a dvěma opěrami. Mají společný železobetonový základ na plovoucích velkoprůměrových pilotách.

Nosnou konstrukci tvoří dva ocelové plnostěnné nosníky spřažené s železobetonovou vozovkou.[1][2] Nosná konstrukce byla na spodní stavbu uložena pomocí silničního jeřábu.[1]

Železniční most v km 108,558[editovat | editovat zdroj]

Estakáda má pět mostních polí a překonává místní komunikaci a údolí. Spodní stavba je tvořena čtyřmi pilíři, dvěma opěrami s rovnoběžnými křídly a dvěma samostatnými křídly, která prodlužují pravou stranu opěry číslo 1. Opěry a pilíře jsou založeny na hluboko uložených plovoucích pilotách ve skalním podloží.

Nosná konstrukce má pět polí o rozpětí 33,0 + 3 × 38,0 + 33,0 m tj. 180 m. Pro zajištění rovnoměrného dilatačního pohybu a rozdělení brzdné síly na dva pilíře jsou navrženy ve středním poli tzv. řídící tyče, které nahrazují klasická pevná ložiska.[7][1][2] Nosná konstrukce byla na spodní stavbu uložena pomocí silničníoh jeřábu.[1]

Železniční most v km 108,939[editovat | editovat zdroj]

Estakáda má sedm mostních polí a překonává bezejmennou vodoteč a údolí. Spodní stavba je tvořena dvěma opěrami s rovnoběžnými křídly a šesti pilíři, z nich pilíř č. 1 a 6 jsou zdvojené, č. 3 a 4 jsou brzdné zdvojené postavené ve tvaru A.[2] Založení mostu je opět hlubinné na pilotách opřených o skalní podloží, opěra OP1 je založena na plovoucích pilotách ve skalním podloží.

Nosná konstrukce má pět polí rozdělených do tří dilatačních celků o délkách 29,4 m + 185,4 m + 29,4 m tj, celková délka 244,2 m. Rozpětí nosné konstrukce je 28 m + 32 m + 3 × 40 m + 32 m + 28 m. Pro zajištění rovnoměrného dilatačního pohybu a rozdělení brzdné síly na dva pilíře jsou navrženy ve středním poli tzv. řídící tyče. Pod stykem dilatačních celků se nachází pilíř s dvěma páry ložisek a nosné konstrukce jsou spojeny dalším dilatačním závěrem.[7] Nosná konstrukce byla na spodní stavbu uložena výsunem.[1][7]

Železniční most v km 109,127[editovat | editovat zdroj]

Železniční most o rozpětí 18 m překlenuje silnici III/12139 Heřmaničky–Smilkov. Spodní stavba je tvořena dvěma opěrami s vetknutými křídly.[10][2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f POSPÍŠIL, Martin; DOUBEK, Ondřej; NOVOTNÝ, Petr. Mosty na železniční trati Sudoměřice – Votice. Mosty a tunely [online]. 2020-01-16 [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. 
  2. a b c d e SIMBA. Sudoměřice – Votice: stav prací na mostech kolem Heřmaniček. Železniční koridory [online]. 2019-03-05 [cit. 2022-05-15]. Dostupné online. 
  3. JUST, Tomáš. SUDOMĚŘICKÝ TUNEL, REALIZACE ŽELEZNIČNÍHO TUNELU V RÁMCI MODERNIZACE 4. KORIDORU. Tunely a podzemní stavby. 2015. Dostupné online. 
  4. HALLA, J. A. Sudoměřice – Votice: dotace z evropských fondů schválena [online]. 2021-01-13 [cit. 2022-05-15]. Dostupné online. 
  5. Mezi Sudoměřicemi a Voticemi se pojede 200 km/h. old.silnice-zeleznice.cz [online]. [cit. 2022-05-15]. Dostupné online. 
  6. Modernizace trati Sudoměřice – Votice. www.stavby.szdc.cz [online]. 2018-12-06 [cit. 2022-05-16]. Dostupné online. 
  7. a b c d e POSPÍŠIL, Martin. Estakády na železničním koridoru mezi Sudoměřcemi a Voticemi. Mozaika [online]. OHL ŽS, 2020 [cit. 2022-05-16]. Dostupné online. 
  8. Obrazem: Správa železnic provádí zátěžové zkoušky na nové estakádě u Heřmaniček [online]. 2021-11-09 [cit. 2022-05-15]. Dostupné online. 
  9. Na estakádě u Heřmaniček proběhly zátěžové zkoušky [online]. [cit. 2022-05-15]. Dostupné online. 
  10. ZOBAL, Petr. Modernizace IV. koridoru v úseku Sudoměřice - Votice. Železniční magazín [online]. 8/2021 [cit. 2022-05-16]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]