Engelbert Seibertz
| Engelbert Seibertz | |
|---|---|
 Engelbert Seibertz, autoportrét (1832) | |
| Narození | 20. dubna 1813 Brilon (Sársko) |
| Úmrtí | 2. října 1905 (ve věku 92 let) Arnsberg (Severní Porýní-Vestfálsko) |
| Povolání | malíř |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Engelbert Seibertz (20. dubna 1813 Brilon (Sársko) – 2. října 1905 Arnsberg (Severní Porýní-Vestfálsko)) byl německý malíř, působící též v Praze, kde se stýkal např. s Josefem Mánesem.
Život[editovat | editovat zdroj]
Engelbert Seibertz byl nejstarší syn Johanna Suiberta Seibertze (1788–1871), doyena vestfálské historie. Jeho synovcem byl stejnojmenný berlínský kostelní architekt Engelbert Seibertz jun.
V sedmnácti letech odešel do Düsseldorfu na místní uměleckou akademii. V roce 1832 se přestěhoval do Mnichova, kde studoval na Královské umělecké akademii.
V letech 1835 až 1841 se Seibertz vrátil do Brilonu, kde tvořil skici a ilustrace pro Goethova Fausta. V letech 1841 až 1848 působil v Praze.
Od roku 1850 do roku 1870 žil opět v Mnichově. Vytvořil na 300 děl pro bavorského krále Maxmiliána II., včetně dvou monumentálních fresek v Maximilianeu, z nichž jedna se tam dochovala. Pro glasgowskou katedrálu navrhl Seibertz vitráže (které byly odstraněny během druhé světové války a nebyly restaurovány). V roce 1870 se malíř vrátil do Arnsbergu.
Seiberts se dožil 92 let a byl proto ve své době označován za „nejstaršího německého malíře“.[1] Je pohřben na hřbitově Eichholz v Arnsbergu.
Pobyt v Praze[editovat | editovat zdroj]
V Praze byl policejně hlášen na Malé Straně, v č. p. 282 (roh Mostecké a Lázeňské ulice). Žil zde sám, rodinu neměl.[2]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Za života Engelberta Seibertze byly za jeho nejvýznamnější dílo považovány nástěnné malby Shromáždění významných diplomatů v době vídeňského kongresu a Uvedení Alexandra von Humboldt mezi rytíře Maximilianova řádu v mnichovském paláci Maximiliania.[3]
Byl znám jako portrétista a autor historických maleb, v době pobytu v Praze též jako karikaturista.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Dvě nymfy (1849) -
Rybářka od Chiemského jezera (asi 1850) -
Friedrich Wilhelm Brökelmann s rodinou (1850) -
Emma Viebahnová (Landfort (Nizozemsko), 1870) -
Albert Luyken starší (Landfort, 1870 -
Albertina und Helena Luykenová (Landfort, 1870) -
Carl und Emma Luykenovi (Landfort, 1870) -
Albert Luyken jr. (Landfort, 1870) -
Zajímavost – karikatura Josefa Mánesa[editovat | editovat zdroj]
V letech 1842-43 docházel Engelbert Seibertz na setkání umělců na nedělních večerech pořádaných hrabětem Thunem. Karikatury, které zde vytvořil, vyšly knižně v roce 1928 v pražském nakladatelství Láďa Ehrlich a Ota Lebenhart.[4]
František Kožík zachytil v životopisném románu Josef Mánes fiktivní setkání Engelberta Seibertze a Josefa Mánese na večeru umělců u hraběte Thuna, kde vznikla i Mánesova karikatura. Seibertz zde měl dle Kožíka vyslovit názor, že Mánes je velmi podobný Ferenci Lisztovi.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Engelbert Seibertz (Maler) na německé Wikipedii.
- ↑ In Arnsberg.... S. 19. Wiener Zeitung [online]. 1905-10-13 [cit. 2022-03-16]. S. 19. Dostupné online.
- ↑ Policejní ředitelství I, konskripce, karton 531, obraz 249 [online]. Praha: Národní archiv [cit. 2022-03-15]. Dostupné online.
- ↑ RIEGER, František Ladislav. Slovník naučný 11. [s.l.]: I. L. Kober, 1874. Dostupné online. Kapitola Seibertz Engelbert, s. 599.
- ↑ SEIBERTZ, Engelbert. Kniha karikatur z uměleckých dýchánků u hr. Thuna v Praze v zimě 1842 - 1843 [online]. Láďa Ehrlich a Ota Lebenhart/Nakladatelství Ztichlá klika, 1928 [cit. 2022-03-16]. Dostupné online.
- ↑ KOŽÍK, František. Josef Mánes. Praha: Obelisk, 1973. (náhled; text dostupný online v NK ČR) Dostupné online. Kapitola Sníh v Praze, s. 29–33.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Engelbert Seibertz na Wikimedia Commons
