Emilie Krostová
| Emilie Krostová | |
|---|---|
| Narození | 8. února 1872 Praha–Žižkov,  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | po roce 1933 Praha,  Československo |
| Alma mater | Uměleckoprůmyslová škola v Praze |
| Povolání | malířka, učitelka |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Emilie Krostová (* 8. února 1872 Žižkov, † po roce 1933 Praha) byla česká akademická malířka, profesorka dekorativní malby na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, členka SVU Mánes a Umělecké besedy.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Narodila se na Žižkově jako čtvrtá ze sedmi dcer v asimilované židovské rodině ředitele Pražských obecních plynáren Josefa Krosta (1840-1916) a jeho manželky Josefy, rozené Šindelářové.[1] [2]
Absolvovala Vyšší dívčí školu v Praze, na které vyučovala její starší sestra Karolína/Karla Krostová (1866-1912).[3].
Malířství studovala nejdříve soukromě u Hermíny Laukotové, v letech 1887-1894 pokračovala studiem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (Prof. Jakub Schikaneder, Celestin Klouček). Po Anně Boudové Suchardové byla teprve druhou absolventkou celého řádného studia. Oproti mužské škole vynechala kreslení podle živého mužského aktu.[4]
Již během studií v roce 1887 byla jmenována mimořádnou členkou SVU Mánes. Dále odjela do Paříže, kde studovala malbu na Akademii Julian, a do Mnichova ke studiu ve škole profesora Antona Ažbe.
Po návratu v Praze vyučovala v letech 1898–1928 v ženském oddělení Uměleckoprůmyslové školy, 10. září 1900 byl jmenována řádnou profesorkou kresby a malby na této škole.[5]
Byla členkou Ústředního spolku českých žen a v roce 1905 podepsala jeho petici za zrušení celibátu učitelek, kterou spolek prostřednictvím poslance Karla Baxy podal rakouské vládě (ministerstvu kultu a vyučování).[6]
Žákyně[editovat | editovat zdroj]
Jejími žákyněmi byly Helena Johnová, Linka Procházková-Scheithauerová, Marie Teinitzerová, Vlasta Vostřebalová-Fischerová, Jarmila Jägerová-Butulová, Marie Fischerová-Kvěchová, Pavla Fořtová-Šámalová, Zdenka Mašková-Landová, Marie Zlatníková-Mikanová, Jaroslava Klenková-Němcová, Emilie Paličková-Mildeová, Božena Rodová-Šašecí, Božena Pošepná.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Věnovala se především krajinomalbě, malbě zátiší, květin a dekorativní malbě na porcelán.[7] Předkreslovala také vzory pro výšivky do publikací ženských prací. . Od roku 1895 vystavovala každoročně na výstavách Umělecké besedy a na výstavách SVU Mánes v Topičově salónu v Praze.
Obrazy (výběr)[editovat | editovat zdroj]
- Selka se džberem, olej na plátně; Karáskova galerie (Památník národního písemnictví)
- Záhon květin
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ archiv, Policejní ředitelství I, konskripce
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Pobytová přihláška rodiny
- ↑ František Táborský, Půlstoletí Vyšší dívčí školy kr. hl. města Prahy 1863-1913. Praha 1913, s. 68
- ↑ Archiv hl.m. Prahy, archiv VŠUP, Protokoly o zkouškách studentů z let 1890-1894
- ↑ Kalendář českých professorů na školní rok 1901, 1905 a další
- ↑ Ženský svět, roč. 9̟, č. 19, 5.11.1905, s.285
- ↑ Toman Prokop: Nový slovník československých výtvarných umělců 6., Praha 1947, s. 569
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Adlerová, Alena, České užité umění, 1918-1938. Praha : Odeon, 1983, s. 223, 231
- Nová encyklopedie českého výtvarného umění (Dodatky), Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, Praha 2006
- Heczková, Libuše–Pachmanová, Martina–Šámal, Petr: Jak odlesk měsíce v jezeře. Česká teorie a kritika umění v genderových souvislostech (1865-1945). Řevnice: Arbor vitae, 2014, ISBN 978-80-7467-075-6
