Emanuel Andrássy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Emanuel hrabě Andrássy z Csíkszentkirály a Krásnej Hôrky
Poslanec Uherského sněmu
Ve funkci:
1881 – 1891
PanovníkFrantišek Josef I.
Ve funkci:
1847 – 1848
Stranická příslušnost
ČlenstvíLiberální strana (Uhersko)

Narození3. března 1821
Košice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí23. dubna 1891 (ve věku 70 let)
Gorice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtínádor hrtanu
Místo pohřbenírodinná hrobka v Krásnej Hôrke
Národnostmaďarská
ObčanstvíUhry
ChoťCountess Gabriella Pálffy de Erdõd (od 1855)
RodičeKároly Andrássy a Etelka Szapáryová
DětiGéza Andrássy
Mária Irma Andrássy de Csíkszentkirály et Krasznahorka
Etelka Andrássy de Csíkszentkirály et Krasznahorka
Natalia Andrássy de Csíkszentkirály et Krasznahorka
Karolina Andrássy de Csíkszentkirály et Krasznahorka
PříbuzníGyula Andrássy[1] a Aladár Andrássy (sourozenci)
Marie Gabriela Andrássyová z Csíkszentkirály a Krásnej Hôrky[2], Károly Manó Andrássy[2] a Manó Andrássy[2] (vnoučata)
Profesepolitik a malíř
CommonsManó Andrássy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emanuel Andrássy, maďarsky Andrássy Manó (3. března 1821 Košice23. dubna 1891 Gorice), byl uherský hrabě se šlechtickým přívlastkem de Csíkszentkirály et Krasznahorka; uherský politik, průmyslník, cestovatel a umělec.[3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Emanuel Andrássy se narodil jako nejstarší syn hraběte Károlyho Andrássyho a baronky Marianny Adelheid („Etelky“) Szapáry de Muraszombat. Kromě starší sestry Cornelie měl i bratry Gyulu a Aladára.[4]

Po studiu na právnické univerzitě v Pešti začal cestovat nejen po západní Evropě, ale i po severní Africe. Byl aktivistou revoluce v roce 1848/1849, která měla v Uherském království podobu boje za nezávislost na vládě rakouských Habsburků. Po potlačení povstání byl v exilu; věnoval se exotickým cestám do Číny a Indie. Po rakousko-uherském vyrovnání dostal amnestii a mohl se vrátit do Uher.

Oženil se 29. ledna 1855 s Gabriellou Pálffy a z tohoto manželství vzešlo sedm dětí.

O život jej v roce 1891 připravila nezdařená operace krku.

Politik[editovat | editovat zdroj]

Po návratu se stal županem Turnianské župy, Gemersko-malohontské župy; později župy Zemplín. Působil jako poslanec Uherského sněmu (1847–1848 a 1881–1891).

Průmyslník[editovat | editovat zdroj]

huť Etelka

V roce 1867 postavil ve městě Nižná Slaná železárny Hüttenwerke Etelka,[5] které nesly jméno jeho matky. Huť měla dvě vysoké pece, zkujňovací výheň a hamr na tyčové železo.[6] Další huť, kterou postavil v roce 1870 v obci Vlachovo, pojmenoval po svém otci Hütte Karl. Huť měla vysokou pec, hamr a dvě pražicí pece.

V roce 1871 spoluzaložil Erste österreichisch-ungarische Hochofengesellschaft (První rakousko-uherská vysokopecní společnost). V roce 1872 zahájila tato společnost výstavbu Sofiehütte (Žofinská huť) v Ostravě.

Pro tyto aktivity získal přezdívku Vasgróf (železný hrabě).

Umělec[editovat | editovat zdroj]

V umění byl samoukem, věnoval se malování a kresbě. Populární se staly jeho karikatury.

Majitel[editovat | editovat zdroj]

Kromě dolů a hutí byl Emanuel Andrássy majitelem zámku v Parchovanech a v obci Betliar, kde je umístěno muzeum rodu Andrássy.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Андраши, Юлий. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek Ia.
  2. a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. Nyitólap - Országgyűlési Könyvtár - Országgyűlés. Országgyűlési Könyvtár [online]. [cit. 2023-10-29]. Dostupné online. (maďarsky) 
  4. Andrássy de Csíkszentkirály et Krasznahorka 2. genealogy.euweb.cz [online]. [cit. 2023-10-29]. Dostupné online. 
  5. TERAZ.SK. Emanuel Andrássy, prezývaný Železný gróf, sa narodil pred 200 rokmi. TERAZ.sk [online]. 2021-03-03 [cit. 2023-10-29]. Dostupné online. (slovensky) 
  6. ŠIMKO, Róbert. Emanuel Andrássy (1821 – 1891). Banícke múzeum v Rožňave [online]. 2021-03-03 [cit. 2023-10-29]. Dostupné online. (slovensky) 
  7. ŠTEFANEK, Jozef. kaštieľ Betliar. Hrady a zámky na Slovensku [online]. [cit. 2023-10-29]. Dostupné online. (slovensky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]