Eduard z Lobkowicz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eduard August z Lobkowicz
Narození12. června 1926
New York
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Úmrtí2. dubna 2010 (ve věku 83 let)
Paříž
FrancieFrancie Francie
Alma materHarvardova univerzita
Lyceum sv. Aloise z Gonzagy
ChoťMarie Františka Bourbonská z Lobkovic (od 1959)[1]
DětiKarel Jindřich z Lobkowicz[2]
Eduard Xaver z Lobkowicz[2]
Robert Emanuel z Lobkowicz[2]
Gabriela z Lobkowicz[2]
RodičeEduard z Lobkowicz[2]
RodLobkovicové
Funkcevelvyslanec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard princ z Lobkowicz (francouzsky Prince Edouard de Lobkowicz; 12. června 1926 New York2. dubna 2010 Paříž) byl rakousko-americký diplomat a investiční bankéř s původem v dolnobeřkovické linii českého šlechtického rodu Lobkoviců. Působil také jako velvyslanec suverénního řádu Maltézských rytířů v Libanonu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako Maria Eduard August Joseph Wilhelm Ignatius Patricius Hubertus Kaspar, syn prince Eduarda Josefa z Lobkowicz (1899–1959) a jeho americké manželky Anity Lihmeové (1903–1976). Od narození ve Spojených státech měl americké občanství.[3]

Eduard z Lobkowicz získal vzdělání na pařížském Lyceu Saint-Louis-de-Gonzague.[4] V letech 1944–1947 sloužil v americké armádě a poté zakončil svá vysokoškolská studia na univerzitách v Paříži a na Harvardu.

V letech 1951–1958 pracoval v Newyorské Chase Manhattan Bank.[4] V roce 1960 se stal asistentem ředitele investiční společnosti A. L. Stamm a v roce 1963 delegátem pro Evropu a Střední východ stejné firmy. V roce 1969 přešel ke společnosti Coleman and Co. V letech 1972–1989 pracoval pro společnost Stralem and Co.

Manželství a rodina[editovat | editovat zdroj]

Pár v jejich svatební den

Dne 11. prosince 1959 se Eduard z Lobkowicz ve francouzském Bessonu civilně oženil s princeznou Marií Františkou z Bourbonu-Parmy, nejstarší dcerou knížete Františka Xavera Bourbonsko-Parmského a jeho manželky Madeleine Bourbonské z Bussetu a poté v církevním obřadu 7. ledna 1960 v pařížské katedrále Notre Dame.[3] Jejich sňatek byl první svatbou Bourbonů v tomto chrámu od svatby Karla Ferdinanda s kněžnou Marií Karolinou Neapolsko-Sicilskou v roce 1816. Mezi svatebními hosty byli např. vévoda z Windsoru (bývalý král Eduard VIII.) s manželkou, velkovévoda Jan Lucemburský, kníže Louis Napoléon Bonaparte, někdejší císařovna a česká královna Zita Bourbonsko-Parmská se synem korunním princem Otou Habsbursko-Lotrinským. Následná svatební hostina se konala v Hotelu Ritz v Paříži.[5]

Eduard z Lobkowicz a Marie Františka měli čtyři děti: [3]

Suverénní vojenský řád Maltézských rytířů[editovat | editovat zdroj]

Eduard z Lobkowicz byl aktivním členem Suverénního vojenského řádu Maltézských rytířů. Do řádu vstoupil jako čestný a oddaný rytíř, ale později se stal rytířem v poslušnosti.[3] a nakonec postoupil na stupeň rytířského velkokříže.

V roce 1980 byl Eduard z Lobkowicz jmenován velvyslancem Řádu v Libanonu a tento post zastával až do roku 1990.[8] V roce 1981 založil libanonskou pobočku řádu.[9] V roce 1987 společně se svou manželkou založili sdružení Malte Liban. Pod Lobkowiczovým vedením se počet zdravotnických středisek řádu zvýšil z jednoho na třináct.[10]

Eduard z Lobkowicz zemřel na Velký pátek 2. dubna 2010 v Paříži. Jeho pohřeb se konal v pařížském kostele sv. Tomáše Akvinského.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prince Edouard de Lobkowicz na anglické Wikipedii.

  1. Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
  2. a b c d e Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. a b c d Genealogisches Handbuch des Adels, Fürstlicher Häuser Band XVIII, 189.
  4. a b c Dostupné online. 
  5. Šablona:Lien web
  6. Eric Pace, "Body of Prince Found Near Paris", New York Times (8 May 1984), A12.
  7. "Robert de Lobkowicz, Prince, 26", New York Times (1 November 1988)
  8. H.J.A. Sire, The Order of Malta, A Modern Resurrection (London: Third Millennium, 2016), 249-250.
  9. Sire, 250.
  10. Jean-Pierre Chanial, "Le prince et la princesse Edouard de Lobkowicz: au nom de la Foi”, Point de Vue (3 mai 1990), 16. Sire, 250.
  11. "La promotion du 14 juillet 2005", Le Figaro (15 juillet 2005)

Literatura[editovat | editovat zdroj]