Devotio moderna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání

Devotio moderna (latinsky „současná, nynější zbožnost“) je název duchovního hnutí pozdního středověku, jehož původcem byl holandský učenec, kazatel a mystik Geert Groote (1340–1384), zakladatel sdružení Bratří společného života. Jádrem Devotio moderna byla vnitřní opravdovost a snaha o následování Ježíše Krista jako vzoru křesťanského života. Hnutí mělo veliký úspěch v Nizozemí, v Německu a ve Francii hlavně v 15. století a ovlivnilo i náboženské postoje reformátorů.

Obsah

[editovat] Vznik

Devotio moderna vznikla krátce po Grootově smrti v Nizozemí, v klášteře Windesheim u Zwolle. Navázala na starší mystickou zbožnost Mistra Eckharta a H. Susa a znamenala prohloubení a vyvrcholení celkové tendence středověké městské zbožnosti, která kladla stále větší důraz na individuální a vnitřní stránku náboženského života. Zaměřovala se na osobní modlitbu, meditaci a úctu ke svátosti oltářní, v níž se každý člověk setkává osobně s Ježíšem Kristem. Hlavním a konečným cílem zbožného života byla osobní spása a věčný život s Kristem po smrti. Nicméně prostředkem nebyla slavná a veřejná bohoslužba, nýbrž láska a vnitřní opravdovost člověka, jak o tom křesťané četli a slyšeli v evangeliu.

Od předchozí mystické zbožnosti se devotio moderna lišila také tím, že odmítala spekulaci, zdůrazňovala tichou pokoru a ač Groote praxi soudobé církve často a ostře kritizoval, dbal na to, aby se s ní nedostal do konfliktu. Papežové 15. století devotio moderna také podporovali a bránili ji proti různým obviněním. Podezření budilo hlavně to, že Bratří společného života sice žili společně, nebyli to ale řeholníci a živili se převážně řemesly. Sám Groote z pokory odmítl stát se knězem, zato se velmi snažil o náboženskou výchovu budoucích kněží. Na škole v Deventeru, kterou založil, studovaly až dva tisíce mladých mužů a jeho spisy se ve velkém opisovaly a šířily.

[editovat] Význam a vliv

Duchovní školou devotio moderna prošla řada významných lidí, například Jan Ruysbroek nebo Mikuláš Kusánský. Nejvýznamnější její dílo, Následování Krista od Tomáše Kempenského (1380–1471), ovlivnilo Martina Luthera i Erasma Rotterdamského a jeho způsob rozjímání inspiroval Ignáce z Loyoly a jeho „Duchovní cvičení“. Následování Krista dlouho bylo po Bibli nejčtenější knihou vůbec a vycházelo v mnoha jazycích.[1]

Devotio moderna měla také zajímavé styky s předhusitskými Čechami. Groote sám navštívil Prahu a svého nástupce a pokračovatele Radewijna poslal studovat na pražskou univerzitu.[2]

[editovat] Charakteristické citáty

Následující citáty z Tomáše Kempenského mohou přiblížit postoje devotio moderna:

“Buď vděčný za ty nejmenší dary, pak možná dostaneš větší“
“Láska létá, běhá, raduje se a je svobodná; nic ji nemůže zadržet“
“Udržuj mír nejdřív sám v sobě, pak ho budeš moci přinést i druhým“
“Nezlob se, že nemůžeš dosáhnout, aby druhý byl podle tvého přání; nemůžeš toho dosáhnout ani sám u sebe“
“Ze dvojího zla musíme volit to menší“
“Pamatuj, že ztracený čas se nevrátí“
“Nikdy nezahálej; čti, piš, modli se, rozjímej nebo dělej něco pro obecné dobré“
“Zaměstnaného pokouší jeden ďábel, zahálčivého celý pluk.“[3]

[editovat] Odkazy

[editovat] Poznámky

  1. ↑ F. Heer, Evropské duchovní dějiny, str. 228n.
  2. ↑ Článek o Grootovi a Bratřích v CCEL – en
  3. ↑ Tomáš Kempenský, Následování Krista.

[editovat] Viz také

[editovat] Na internetu

[editovat] Literatura

  • F. Heer, Evropské duchovní dějiny. Praha 2000
  • J. Sokol, Mistr Eckhart a středověká mystika. Praha 2004
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/Devotio_moderna“