Důl Heřmanice
| Důl Heřmanice | |
|---|---|
 | |
| Základní údaje | |
| Typ díla | hlubinný důl |
| Těžba | Černé uhlí |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Moravskoslezský |
| Okres | Ostrava-město |
| Obec | Slezská Ostrava |
| Souřadnice | 49°51′47,97″ s. š., 18°18′57,73″ v. d. |
  Důl Heřmanice | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Důl Heřmanice o.z.,[p. 1] Ostrava-Heřmanice se rozkládal v severovýchodní části Ostravské dílčí pánve. Tvořily jej tři doly: Důl Heřmanice, Důl Rychvald a Důl Petr Cingr.[1] Důlní pole P. Cingr v oblasti Heřmanic mělo bývalé důlní pole Alpinské společnosti s jámou Oskar, zbývající část se rozkládala v katastru Michálkovic a Slezské Ostravy (doly SDF, Zwierzinovo těžířstvo, doly hraběte Wilczka a Salmovy doly). Důlní pole Heřmanice se rozkládalo v katastrální části Hrušova, Heřmanic a Rychvaldu. Působily zde především doly patřící Vítkovickému hornímu a hutnímu těžířstvu (VHHT).
Historie[editovat | editovat zdroj]
Hornická činnost v oblasti probíhala už od roku 1838 na Hrušovském dole (1844–1876) v podobě kutacích jam, které založilo Arcibiskupství Olomouc prostřednictvím ředitelství Rudolfovy hutě. Od roku 1840 ji mělo v nájmu Vítkovické těžířstvo.[p. 2] Bylo zde vyhloubeno mnoho mělkých kutacích jam např. jámy č. 15, 16, 17, 20, 21 a 22. V této oblasti se angažovalo i Kamenouhelné těžířstvo bratří Kleinů, které vedlo spor o získání důlních polí právě s Vítkovickým těžířstvem.[2] Dlouhý sporný proces byl ukončen vyrovnáním v roce 1850, kdy kutací pole jižně od železnice Bohumín–Přerov připadla Vítkovickému těžířstvu a severně Kamenouhelnému těžířstvu bratří Kleinů. V Heřmanicích prováděl neúspěšně kutací práce i hrabě Harrach[p. 3] od něhož jámy odkoupilo Innské hlavní těžířstvo (později Rakouská alpinská montánní společnost)[3]. Jako první hlubinný důl byl založen v roce 1872 důl Ida (1872–1979) nájemní společností Vítkovické kamenouhelné doly[p. 4] v dobývacím poli Hrušov. V roce 1942 byl založen VHHT důl Viktoria[p. 5] (1942–1998) v dobývacím poli Heřmanice a v roce 1962 důl Rychvald (1962–1997) v důlním poli Rychvald (Viktoria a Viktoria I.). Doly Ida (Viktoria) a Viktoria I. byly v roce 1946 přejmenovány na Důl Generalissimus Stalin,[p. 6] od 31. 12. 1951 Důl Stalin, n. p[p. 7] a v roce 1962 Důl Rudý říjen, n.p. V roce 1966[p. 8] došlo ke sloučení dolů Rudý říjen a Petr Cingr na Důl Rudý říjen k.p.[p. 9]
V šedesátých letech 20. století dochází k částečnému útlumu dolů, buď z důvodů vytěžení zásob nebo těžba byla řešena jiným způsobem. V roce 1969 byla ukončena těžba na dole Ida. Od 1. 1. 1991 Nastává opět změna názvu na Důl Heřmanice. K 1. 7. 1993 bylo důlní pole zrušeného Dolu Heřmanice začleněno pod Důl Odra.[4]
Dne 30. června 1993 dochází k celkovému útlumu těžby uhlí. Jako poslední byla likvidována jáma a těžní věž Heřmanice 2. Unikátní kozlíková těžní věž[p. 10], která tvořila výjimečnou dominantu ostravské čtvrti Heřmanice i jejího okolí, byla likvidována odstřelem 9. října 1998.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ o.z. znamená odštěpný závod
- ↑ Vídeňské těžířstvo vzniklo v roce 1835. Podílníky byly bankovní domy S. M. Rothschilda, Geymülera. Po majetkových přesunech od roku 1843 Vítkovické těžířstvo přešlo do výhradního vlastnictví Rotschildů.
- ↑ Franz Ernest hrabě z Harrachu s Karlem Josefem Horstem a Annou Marií Neugebaerovou založili těžířskou společnost. 1871 majetek společnosti prodali Innskému hlavnímu těžířstvu.
- ↑ Vlastníci společnosti byli bratři Gutmannové a Ignác Vondráček.
- ↑ Od roku 1990 důl Heřmanice. Výstavbu dolu organizačně zabezpečoval důl Ida, jehož byl součástí do roku 1956.
- ↑ k 8. 12. 1946
- ↑ n.p. znamená národní podnik
- ↑ k 1. 7. 1966
- ↑ k.p. znamená koncernový podnik
- ↑ Důlní věž byla podkladem pro vytvoření znaku společnosti VOKD, která v roce 1951 začínala svou činnost právě na dole Heřmanice.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ KOLEKTIV. Uhelné hornictví v ostravsko-karvinském revíru.. Ostrava: Anagram, 2003. ISBN 80-7342-016-3. S. 209–211,.
- ↑ a b KOLEKTIV. Od nálezu uhlí po útlum těžby na Ostravsku, část 2. Ostrava: [s.n.], 2002. S. 111–130, 185.
- ↑ MATĚJ, Miloš, et al. Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru.. Ostrava: NPÚ, 2009. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 60, 87.
- ↑ Uhelné hornictví, Vývoj pojmenování dolů v OKR, s. 504
