Důl Bedřich (Zábřeh nad Odrou)
| Důl Bedřich (Zábřeh nad Odrou) | |
|---|---|
 | |
| Základní údaje | |
| Typ díla | Hlubinný důl |
| Maximální hloubka | 414 |
| Těžba | černé uhlí |
| Poloha | |
| Obec | Zábřeh nad Odrou |
| Revír | OKR |
| Souřadnice | 49°48′57,08″ s. š., 18°14′1,15″ v. d. |
 | |
| Provozní údaje | |
| Období těžby | Těžba nebyla zahájená |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Důl Bedřich byl černouhelný důl, který se nacházel v Zábřehu nad Odrou.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Společnost Hornoslezské koksovny a chemické továrny a.s. (Oberschlesische Kokswerke und Chemische Fabriken, A.G.) v Berlíně, založená hornoslezským uhlobaronem Fritzem von Friedländerem-Fuld a kapitálově spojená s jednou z nejsilnějších bank v Německu – bankou Berliner Handels-Gesellschaft, A.G., vlastnila dceřinou společnost Těžířstvo Marie Anna / Moravskoostravské těžířstvo Marie Anna (Mährisch-Ostrauer Steinkohlengewerkschaft Marie Anne). Tato výkonná složka zakoupila v roce 1896 v oblasti Lhotky (od roku 1901 Mariánské Hory), Nové Vsi a Přívozu veškerý majetek Těžířstva Vladimír Vondráček a spol. za částku 10 mil. marek.[1][2]
Důl Bedřich (Friedrich-Schacht) byl založen v roce 1900 v Zábřehu nad Odrou společností Těžířstvo Marie Anna. V místě plánovaného dolu byly už v předstihu postaveny některé provozní objekty a na jaře 1900 bylo zahájeno hloubení dvou jam – těžní a větrné. 9. dubna 1902 při ověřovacím vrtu ve větrní jámě v hloubce 431 m došlo k průvalu detritových vod s CO2.[2] Při této nehodě zahynuli tři hlubiči. Přítok vod dosahoval 22,5 m3/min a zastavil se 75 m pod povrchem. Oxid uhličitý vystoupal až na povrch. Čerpání vod se nedařilo zvládat. Proto bylo rozhodnuto uskutečnit vrt z těžní jámy. 1. května 1902 dosáhl vrt 16,9 m pod dnem hloubení a opět nastala situace výronu CO2 a vody. Tentokrát se osádka dostala na povrch včas. 5. června 1902 došlo k výronu CO2. 3 havíři rychle unikali po žebřících na povrch, avšak jednoho v hloubce 138 m dostihl unikající oxid uhličitý a usmrtil jej. V dalších letech pokračovaly pokusy o vyčerpání vody. Byl také prováděn vrt o průměru 4 m. Tímto vrtem se ve větrní jámě dosáhlo hloubky 448,6 m.[3]
V roce 1910 byly zastaveny veškeré pokusy o zdolání přítoku detritických vod a zabezpečení jam proti jejich průnikům. Společnost Těžířstvo Marie Anna oznámilo vyčerpání všech finančních rezerv určených pro výstavbu dolu. Byly zastaveny veškeré práce na výstavbě dolu, strojní zařízení demontováno a jámy ponechány svému osudu. V roce 1910 byl důlní majetek prodán Rakouské báňské a hutní společnosti, a.s. ve Vídni. Tato společnost neměla v úmyslu dané pole využívat. V 50. letech 20. století byly na uzavřených jámách prováděny čerpací zkoušky, kdy se zjišťovaly vodní a plynové poměry v detritových vrstvách.[4] Také se zkoumala závislost pohybu vodní hladiny ve větrní jámě na čerpání vody a čase v sousední těžní jámě.
V roce 1958 byla část důlního pole s oběma jámami Bedřich připojena k Dolu Jan Šverma. 19. října 1971 byla ukončena likvidace jam zasypáním.[2] V roce 1999 ústí jam byla zajištěna železobetonovým poklopem s trubkovými vývody pro odvod plynu a prostor oplocen.
Po roce 1945 byla v blízkosti jam postavena osada Bedřiška z tzv. finských domů.[4] V roce 1959 několikrát zasahovali záchranáři z HBZS Ostrava s dýchací technikou v kolonii. Vynášeli uhlí a další věci ze sklepů, které byly zaplavené CO2.[3]
Údaje o dolu Bedřich[editovat | editovat zdroj]
dle[5]
| Název | Druh jámy | Založení | Hloubka jámy
[m] |
Těžba | Vytěženo | Likvidace | Dobývací pole
[ha] |
Poznámka |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Bedřich | těžní | 1900 | 400[p. 1] | 19. 10. 1971 | 832 | Profil jámy kruhový o průměru 5600 mm | ||
| Bedřich | větrní | 414[p. 2] | Profil jámy kruhový o průměru 4200 mm |
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ ZÁŘICKÝ, Aleš. Ve stínu těžních věží. Ostrava: SNTL, 2004. S. 118,119.
- ↑ a b c KOLEKTIV. Uhelné hornictví v ostravsko-karvinském revíru. [s.l.]: Anagram, 2003. ISBN 80-7342-016-3. S. 68, 218, 219.
- ↑ a b MAKARIUS, Roman. MEMENTO. Ostrava: MONTANEX a.s., 2008. ISBN 978-80-7225-271-8. S. 149 – 151.
- ↑ a b Od nálezu uhlí po útlum těžby na Ostravsku, část 2. Ostrava: [s.n.], 2002. S. 36, 37.
- ↑ MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru. Ostrava: [s.n.], 2009. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 199.