Cvika Greengold

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Cvika Greengold
Cvika Greengold na fotografii z roku 2010.
Cvika Greengold na fotografii z roku 2010.
Narození: 1952
Izrael Lochamej ha-Geta'ot, Izrael
Civilní činnost: podnikatel, politik
Vojenská kariéra
Hodnost: kapitán
Doba služby: 1972–1974
Sloužil: Izrael Izrael
Složka: Izraelské obranné síly
Jednotka: 188. obrněná brigáda „Barak“
Války: Stuha jomkipurské války jomkipurská válka
Vyznamenání: Medaile Za hrdinství

Cvi „Cvika“ Greengold (hebrejsky: צבי "צביקה" גרינגולד; narozen 1952) je izraelský národní hrdina, který bojoval v jomkipurské válce v roce 1973 jako velitel tanku Izraelských obranných sil (IOS). Je jedním z osmi lidí, jenž bojovali ve zmíněné válce a byli oceněni medailí Za hrdinství, která je nejvyšším izraelským vyznamenáním udíleným za hrdinství.[1][2]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se a vyrůstal v kibucu Lochamej ha-Geta'ot v severním Izraeli (v překladu doslova kibuc „Bojovníků z ghett“, založený přeživšími holocaustu, kteří se účastnili podzemního a partyzánského boje proti nacismu). V říjnu 1973 byl, tehdy jako 21letý poručík, na dvoutýdenní dovolence z armády, když Egypt a Sýrie zahájili překvapivý koordinovaný útok na dvou frontách, čímž vypukla jomkipurská válka. Kvůli dovolené před kurzem pro velitele rot nebyl přidělen k žádné jednotce,[1][3] a když se dozvěděl o vypuknutí války, vydal se stopem do Nafechu, který byl velícím centrem a významnou křižovatkou na Golanských výšinách.[4] Hned po příchodu na velitelství se dotázal na možnost přidělení velení a pro nedostatek tanků nejprve pomáhal raněným v táboře. Nedlouho poté byl informován o návratu čtyř tanků Centurion (z toho tří poškozených), nad kterými mu bylo svěřeno velení. Po vynesení mrtvých těl a opravách byla Greengoldova jednotka, označována jako „Cvikova skupina“ (Koach Cvika‎‎), vyslána na taplinskou silnici (též známou jako ropná silnice).[5]

Vyrazil ve 21.00 s rozkazem pokračovat po uvedené silnici, dokud se nesetká s formací velitele brigády. Během postupu však narazil na syrské jednotky (později se ukázalo, že šlo o jeden z hlavních směrů útoku syrské armády na Golanských výšinách), a proto ukryl své tanky v příhodných postaveních a následně zahájil palbu. Jeho taktikou byly náhlé výpady a schovávání, čímž v Syřanech vzbudil dojem, že narazili na mnohem větší odpor.[6] Tak se mu podařilo zničit více než deset tanků.

Proti syrské přesile bojoval více než 20 hodin, někdy sám, někdy s posilou dalších tanků, a během této doby byl několikrát nucen vyměnit tank, když došlo k jeho zásahu. Při jednom takovém zásahu, během kterého se tank vzňal, začaly Greenbergovi hořet kalhoty i košile a utrpěl popáleniny dlaní a obličeje.[7] I přesto však nadále pokračoval v boji proti syrskému postupu.[8] Když se velitelství v Nafechu dostalo pod útok čerstvých syrských jednotek s tanky T-62, Greengold mu pospíchal na pomoc.[1] Když už se vše zdálo ztraceno, přijela na posilu izraelská 679. záložní obrněná brigáda, která protivníka porazila. Chajim Herzog popisuje závěr Greenbergova boje následovně:[9]

Dvacet hodin poté, co se „skupina Cvika“ vypravila na taplinskou silnici, dorazila přes strhané překážky zpět do tábora v Nafechu. Všude kolem – na zátarasech, v táboře, na okolních úbočích – stály zčernalé, hořící a kouřící syrské tanky a obrněná vozidla. Zraněný a zakrvácený Cvika v ohořelé kombinéze, blond vlasy zčernalé kouřem a špínou, pomalu a bolestně sestoupil z věže svého tanku. Omluvně se podíval na Dova a zašeptal: „Teď už opravdu nemohu.“

– Chajim Herzog, Válka ze dne usmíření, s. 135

Až do roku 2008 žil ve vesnici v Galileji. Stal se jedním ze zakladatelů společnosti Tiv'ol, specializující se na vegetariánskou stravu, a obchodním ředitelem chemické společnosti Frutarom.[10] V roce 2008 byl zvolen starostou města Ofakim. O svých hrdinských činech z jomkipurské války pravidelně vypráví lidem jak v Izraeli, tak mimo něj.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zvika Greengold na anglické Wikipedii.

  1. a b c RABINOVICH, Abraham. Yom Kippur War: Shattered Heights: Part 1 [online]. The Jerusalem Post, 1998-09-25, [cit. 2010-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. WICKMAN, Major Michael D. Hold at All Costs [online]. Armour, 2001, [cit. 2010-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Zvika's Story [online]. Židovská agentura, [cit. 2010-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. HERZOG, Chaim. Válka ze dne usmíření. Praha : Baronet, 2005. 375 s. Dále jen: Válka ze dne usmíření. ISBN 80-7214-767-6. S. 124.  
  5. HERZOG, Chaim. Arabsko-izraelské války. Praha : Lidové noviny, 2008. 617 s. ISBN 978-80-7106-954-6. S. 359.  
  6. GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. Praha : BB Art, 2002. 668 s. ISBN 80-7257-740-9. S. 426.  
  7. Válka ze dne usmíření. S. 126-127
  8. Válka ze dne usmíření. S. 128
  9. Válka ze dne usmíření. S. 135
  10. RABINOVICH, Abraham. Yom Kippur War: Shattered Heights: Part 2 [online]. The Jerusalem Post, 1998-10-02, [cit. 2010-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KATZ, Yossi. A Voice Called: Stories of Jewish Heroism. Jeruzalém : Gefen Publishing House, 2010. 234 s. Dostupné online. ISBN 978-9652294807. Kapitola Avigdor Kahalani and Zvika Greengold: Heroes of Yom Kippur, s. 125-133. (anglicky)