Cistovník rákosníkový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxCistovník rákosníkový
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaptáci (Aves)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďcistovníkovití (Cisticolidae)
Rodcistovník (Cisticola)
Binomické jméno
Cisticola juncidis
(Rafinesque, 1810)
Rozšíření druhu cistovník rákosníkový
Rozšíření druhu cistovník rákosníkový
Rozšíření druhu cistovník rákosníkový
      hnízdiště
      celoroční výskyt
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cistovník rákosníkový (Cisticola juncidis) je malý pěvec z čeledi cistovníkovití.[2] Je jediným evropským zástupcem této čeledi.[3] Vyskytuje se v různých travnatých biotopech v širokém areálu rozšíření zahrnujícím Evropu, Asii a Afriku a Austrálii.[4]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Cistovníkovití byli původně považování za součást čeledi pěnicovití, molekulární studie však potvrzují samostatnost této čeledi.[5] Ve svém rozsáhlém areálu rozšíření tvoří 16 poddruhů, které se liší zejména v hlasových projevech.[4]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jde o jednoho z nejmenších evropských ptáků, jeho tělo je dokonce menší než u králíčků. Délka od špičky zobáku po konec ocasu je 11 cm, délka křídla od ohbí po konec nejdelší ruční letky se pohybuje od 44 do 54 mm v závislosti na pohlaví, přičemž samec má křídlo v průměru delší. Boky, kostřec a zátylek mají rezavé odstíny hnědé, záda a temeno jsou černě proužkovaná. Tváře a hrdlo jsou bílé. Má poměrně krátký ocas (37–46 mm). Zobák je růžový, svrchní část je tmavší a v době hnízdění tmavne zobák celý.[6]

Zpěv je jednotvárné "cist, cist, cist", které samec vyluzuje v letu nebo z vyvýšeného místa.[4]

Rozšíření a biotop[editovat | editovat zdroj]

Tento druh má na největší areál rozšíření ze zástupců čeledi.[3] Jeho areál zahrnuje čtyři kontinenty; Evropu, Asii, Afriku a Austrálii. V Evropě je rozšířen zejména ve Středomoří, v Portugalsku a Francii sahá i na sever, vyskytuje se i v Belgii a Nizozemí. Do vnitrozemské střední Evropy zaletuje jen zcela výjimečně[4] a v České republice nebyl doposud nikdy zaznamenán.[7]

Většina populací je stálých, ale některé populace v Evropě a na Blízkém východě jsou zřejmě částečně tažné, stejně jako v severovýchodní části areálu rozšíření. V Evropě někdy dochází k irupcím do nových oblastí, kde ale obvykle během krutějších zim opět vymizí. Někdy podniká přesuny za lepšími potravními a hnízdními příležitostmi, pokud je k tomu nucen okolnostmi.[4]

Vyskytuje se v celé řadě typů travnatých biotopů, a to jak přirozených, tak vytvořených člověkem. Je k nalezení tedy jak na travnatých přirozených lukách a porostech vyšších rostlin, jako je třeba rákos a orobinec, tak i v polích s obilím, cukrovou třtinou nebo rýží.[4][6]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Tento druh je polygynní, samec hnízdí obvykle přinejmenším se dvěma samicemi,[4] zaznamenán byl i případ hnízdění s 11 samicemi.[6] Hnízdo staví 2–3 dny pouze samec a za jednu sezónu jich dokáže v extrémních případech postavit až 20. Hnízdo je spletené ze stébel rostlin a jde o lahvovitou stavbu s otvorem směřujícím vzhůru. Samice do hnízda snáší 4–6 vajec, ze kterých se mláďata líhnou po 11–15 dnech. Mláďata pak obvykle krmí pouze samice, účast samce na výchově mláďat byla zaznamenána jen zřídka. V Evropě je hnízdo příležitostně parazitováno kukačkou obecnou.[4]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Živí se hmyzem a dalšími bezobratlými. V Evropě loví nejčastěji kobylky. Potravu sbírá na zemi nebo nízko ve vegetaci.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. SIBLEY, Charles G.; AHLQUIST, Jon E. Phylogeny and Classification of the Birds: A Study in Molecular Evolution. [s.l.]: Yale University Press Dostupné online. ISBN 978-0-300-23785-6, ISBN 978-0-300-04085-2. DOI 10.2307/j.ctt1xp3v3r. DOI: 10.2307/j.ctt1xp3v3r. 
  3. a b WINKLER, David W.; BILLERMAN, Shawn M.; LOVETTE, Irby J. Cisticolas and Allies (Cisticolidae), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2023-02-27]. DOI 10.2173/bow.cistic2.01. (anglicky) 
  4. a b c d e f g h i RYAN, Peter. Zitting Cisticola (Cisticola juncidis), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2023-02-27]. DOI 10.2173/bow.zitcis1.01. (anglicky) 
  5. OLSSON, Urban; IRESTEDT, Martin; SANGSTER, George. Systematic revision of the avian family Cisticolidae based on a multi-locus phylogeny of all genera. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2013-03-01, roč. 66, čís. 3, s. 790–799. Dostupné online [cit. 2023-02-27]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2012.11.004. (anglicky) 
  6. a b c SHIRIHAI, Hadoram. Ptáci : pěvci Evropy, Blízkého východu a severní Afriky. Vydání první. vyd. Praha: [s.n.] 2 svazky s. Dostupné online. ISBN 978-80-242-7675-5, ISBN 80-242-7675-5. OCLC 1302728094 
  7. Faunistická komise ČSO. fkcso.cz [online]. [cit. 2023-02-27]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]