Carl Friedrich Abel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Carl Friedrich Abel
Carl Friedrich Abel s violou da gamba
Carl Friedrich Abel s violou da gamba

(Thomas Gainsborough, 1765)

Jméno Carl Friedrich
Příjmení Abel
Narozen 22.prosince 1723 v Köthenu
Zemřel 20.června 1787 v Londýně
Povolání skladatel, hráč na violu da gamba
Období Klasicismus
Zvláštnost prosazoval nové hudební nástroje

Carl Friedrich Abel (22. prosince 1723 Köthen20. června 1787 Londýn) byl německý skladatel období klasicismu. Byl výborným hráčem na violu da gamba, pro niž složil významnou hudbu.


Život[editovat | editovat zdroj]

Abel se narodil v Köthenu jako syn Christiana Ferdinanda Abela, hlavního hráče na violu da gamba a violoncello ve dvorním orchestru Johanna Sebastiana Bacha.

Neexistuje žádný důkaz, že studoval na Thomasschule v Lipsku, ale bylo to právě na Bachovo doporučení roku 1748, že se mohl připojit k dvornímu orchestru Johanna Adolfa Hasse v Drážďanech, kde setrval 10 let. V roce 1759 odjel do Anglie a stal se komorním hudebníkem královny Charlotty. V Londýně složil vlastní skladby, které byly provedeny na různé nástroje; jedním z nich byl i nově vynalezený pentachord.

V roce 1762 se Abel seznámil v Londýně s Johannem Christianem Bachem, jedenáctým synem Johanna Sebastiana Bacha. Z tohoto přátelství vznikly v roce 1764 nebo 1765 společné Bachovy a Abelovy koncerty, první anglické veřejné abonentní koncerty vůbec. V těchto koncertech si zahrálo mnoho známých umělců.

Po dobu deseti let koncerty organizovala paní Teresa Cornelys, vysloužilá pěvkyně Benátské opery, která vlastnila velice elegantní koncertní sál v domu Carlisle v londýnském Soho. V roce 1775 byly tyto koncerty osvobozeny od jejího vlivu a Abel v nich pokračoval sám až do roku 1782, ovšem neúspěšně. Přes tento neúspěch byl Abel stále vysoce ceněn jako hráč na nejrůznější nástroje, ať už nové nebo staré. V roce 1787 však vypil jed a tím urychlil svou smrt. Zemřel 20. června 1787 v Londýně.


Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ve své komorní a symfonické tvorbě stylově navázal Abel na mannheimskou školu.

Paradoxní je, že nejslavnější Abelovo dílo se proslavilo díky tomu, že jej autor nepodepsal: v 19. století byla ručně psaná symfonie rukou Wolfganga Amadea Mozarta katalogizována jako Symfonie č.3 Es dur, KV 18, a publikována v první kompletní edici Mozartových děl hudebním nakladatelstvím Bretkopf & Härtl. Později se přišlo na to, že je tato symfonie vlastně Abelovým dílem, které malý Mozart přepsal – zřejmě pro studijní účely – během své návštěvy Londýna roku 1764. Tato symfonie byla původně publikována jako závěrečné dílo Abelovy Šesté symfonie, Op.7.

Seznam Abelova díla[editovat | editovat zdroj]

  • Op.1: 6 ouvertur nebo symfonií
  • Op.2: 6 sonát pro housle (nebo flétnu) a basso continuo
  • Op.3: 6 sonát a trio pro 2 housle a basso continuo
  • Op.4: 6 ouvertur
  • Op.5: 6 ouvertur nebo symfonií
  • Op.5: 6 sonát pro clavicembalo a housle (nebo flétnu) a violoncello (ad libitum)
  • Op.6.: 6 sonát pro flétnu a basso continuo
  • Op.6: 6 koncertů pro flétnu a orchestr
  • Op.7: 6 symfonií
  • Op.8: 6 kvartet pro smyčce
  • Op.9: 6 sonát pro housle, violoncello a basso continuo
  • Op.10: 6 symfonií
  • Op.11: 6 koncertů pro klavír a orchestr
  • Op.12: 6 kvartet pro flétnu a smyčce
  • Op.13: 6 sonát pro housle a pianoforte
  • Op.14: 6 ouvertur (?)
  • Op.15: 6 kvartet pro smyčce
  • Op.16: 4 tria pro 2 flétny a basso continuo
  • Op.17: 6 symfonií
  • Op.18: 6 sonát pro housle a pianoforte

Kromě bezpočtu opusů složil také jeden koncert pro housle, jeden koncert pro violoncello, několik sonát jednu a dvě violy da gamba a klavír, několik sonát pro violu da gamba sólo, rozličné kusy pro violu da gamba, 6 sonát pro klavír a hoboj atd.


Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Carl Friedrich Abel na anglické Wikipedii a Karl Friedrich Abel na francouzské Wikipedii.