Canned Heat

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Canned Heat
Canned Heat v roce 1979
Canned Heat v roce 1979
Základní informace
Původ Los Angeles, Kalifornie, USA
Žánry blues rock, boogie rock, blues
Aktivní roky 1965-dosud
Vydavatel Liberty, Ruf, United Artists, Rhino, Janus
Příbuzná
témata
John Mayall & the Bluesbreakers, Spirit, Tom Waits, John Lee Hooker
Web Oficiální web
Současní členové
Adolfo „Fito“ de la Parra
Larry „The Mole“ Taylor
Harvey „The Snake“ Mandel
Dale Spalding
Dřívější členové
Alan „Blind Owl“ Wilson (zemřel 1970)
Bob „The Bear“ Hite (zemřel 1981)
Henry „Sunflower“ Vestine (zemřel 1997)
Mike Mann (zemřel 1986)
Kenny Edwards (zemřel 2010)
Ronnie Barron (zemřel 1997)
Antonio de la Barreda (zemřel 2009)
Richard Hite (zemřel)
Robert Lucas (zemřel)
Jay Spell (zemřel)
Stuart Brotman
Keith Sawyer
Mike Perlowin
Ron Holmes
Mark Andes
Frank Cook
Joel Scott Hill
Ed Beyer
James Shane
Jock Ellis
Clifford Solomon
Gene Taylor
Chris Morgan
Mark Skyer
Jon Lamb
Mike Halby
Ernie Rodriguez
Richard Kellogg
Walter Trout
James Thornbury
Smokey Hormel
Becky Barksdale
Ron Shumake
Mark „Pocket“ Goldberg
Junior Watson
Paul Bryant
Stanley „The Baron“ Behrens
Dallas Hodge
John Paulus
Don Preston
Greg Kage
Barry Levenson
Některá data se získávají z datové položky.

Canned Heat je bluesrocková skupina, která vznikla v Los Angeles v Kalifornii v roce 1965. Skupina původně hrála klasické bluesové skladby. Založili ji Alan Wilson a Bob Hite. Název vznikl z písně „Canned Heat Blues“ od Tommyho Johnsona z roku 1928. Po vystoupení na festivalech v Monterey nebo na Woodstocku na konci šedesátých let se skupina proslavila téměř po celém světě. Nejklasičtější sestava skupiny byla: Bob Hite, přezdívaný „The Bear“ (zpěv), Alan Wilson, přezdívaný „Blind Owl“ (kytara, foukací harmonika, zpěv), Henry Vestine („Sunflower“) nebo Harvey Mandel („The Snake“) na sólové kytaře, Larry Taylor, přezdívaný „The Mole“ (baskytara) a Adolfo de la Parra, přezdívaný „Fito“ (bicí).

Skupina se stala jednou z hlavních částí éry hippies. Hrála na většině významných hudebních událostí konce 60. let. Dvě z jejich písní, konkrétně „Going Up the Country“ a „On the Road Again,“ se staly mezinárodními hity. V té době byla všechna jejich alba vydána pro celosvětovou distribuci. Několik členů Canned Heat později hráli například s Johnem Mayallem v jeho skupině The Bluesbreakers nebo u Toma Waitse.

Od počátku 70. let se ve skupině vystřídalo mnoho hudebníků. Dnes, v pátém desetiletí existence kapely, ve skupině hrají tři hudebníci z klasické sestavy z 60. let. Jmenovitě De la Parra, Taylor a Mandel. Doplňuje je Dale Spalding.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Začátky (1965-1967)[editovat | editovat zdroj]

Canned Heat vznikli v roce 1965 v Los Angeles. V původní sestavě byli zpěvák Bob Hite, rytmický kytarista Alan Wilson, sólový kytarista Mike Perlowin, baskytarista Stu Brotman a bubeník Keith Sawyer. Perlowin a Sawyer se rozhodli po několika dnech z kapely odejít. Skupina si našla nového kytaristu, byl jím Kenny Edwards, Wilsonův přítel. Na bicí hrál Ron Holmes. Později ze skupiny odešel i Edwards, kterého nahradil Henry Vestine, který byl kvůli užívání drog vyloučen ze skupiny Franka Zappy The Mothers of Invention.[1] Edwards po odchodu založil skupinu The Stone Poneys s Lindou Ronstadt. V té době také odešel Holmes a nahradil ho Frank Cook, který již v té době hrál s jazzovými hudebníky jako byli Charlie Haden, Chet Baker, Elmo Hope nebo Dobie Gray.

V roce 1966 skupina nahrála první album, které vyšlo až v roce 1970 u Janus Records pod názvem Vintage. Skupinu opouští baskytarista Stuart Brotman a nahrazuje ho Mark Andes. Andes ve skupině také moc dlouho nevydržel a v březnu 1967 ho nahradil současný baskytarista Larry Taylor, který dnes mimo Canned Heat také hraje s Tomem Waitsem. Larry Taylor byl bratrem Mela Taylora ze skupiny The Ventures.

Vzestup ke slávě a vznik klasické sestavy (1967-1968)[editovat | editovat zdroj]

Skupina 17. června 1967 vystoupila na festivalu Monterey Pop Festival. Skupina se objevila na obálce časopisu Down Beat, kde o nich bylo napsáno: Vestine a Wilson jsou pravděpodobně nejlepší kytarové duo světa a Wilson je pravděpodobně nejlepší bílý bluesový harmonikář světa.[2]

Skupina byla uvězněna v Denveru ve státě Colorado za držení drog. Tento incident připomínají v písni „My Crime“. Manažer skupiny Skip Taylor byl donucen k získání 10 000 dolarů na kauci, které získal prodejem vydavatelských práv u Liberty Records. Po incidentu v Denveru byl Frank Cook nahrazen bubeníkem ze skupiny Bluesberry Jam, jmenoval se Adolfo „Fito“ de la Parra. Jako člen skupiny odehrál Fito první koncert 1. prosince 1967. Byl to společný koncert se skupinou The Doors a odehrál se na Long Beach Auditorium.[3] Vznikla nejlasičtější sestava:

  • Bob „The Bear“ Hite
  • Alan „Blind Owl“ Wilson
  • Henry „Sunflower“ Vestine (později Harvey „The Snake“ Mandel)
  • Larry „The Mole“ Taylor
  • Adolfo „Fito“ de la Parra

Druhé album vydali v lednu 1968 a jmenovalo se Boogie with Canned Heat a byl na něm i hit „On the Road Again“, který s Alanem Wilsonem napsal Floyd Jones. Ze skladby se stal celosvětový hit a dostala se vrchol hitparád.[4]

Woodstock a události kolem (1968-1970)[editovat | editovat zdroj]

V říjnu 1968 kapela vydala své třetí album, Living Blues, na kterém byla i jedna z jejich nejznámějších písní „Going Up the Country“. Píseň se stala hitem číslo 1 v 25 zemích po celém světě. V roce 1969 v Hollywoodu nahráli album Live at Topanga Corral, které vyšlo až v roce 1971. V červenci 1969 skupina vydala své další album Hallelujah. Pár dní po vydání alba ze skupiny Vestine odešel a nahradil ho Harvey Mandel. Skupina poté vystoupila v sobotu 16. srpna 1969 na festivalu Woodstock, jejich vystoupení probíhalo přibližně od 20 do 21 hodiny a odehráli zde skladby „A Change Is Gonna Come/Leaving This Town“, „Going Up the Country“, „Let's Work Together“, „Woodstock Boogie“ a „On the Road Again“. Skladba „Going Up the Country“ byla použita jako úvodní skladba v dokumentárním filmu Woodstock z roku 1970.

V srpnu 1970 vyšlo páté studiové album Future Blues, na kterém se nachází i další jejich hit „Let's Work Together“. Jedná se o cover verzi skladby „Let's Stick Together“ od Wilberta Harrisona. Na piáno na tomto albu hrál Dr. John. V tomtéž roce se konalo evropské turné, ze kterého vzniklo koncertní album Canned Heat '70 Concert Live in Europe. Album je složené z nahrávek z několika koncertů po celé Evropě. Larry Taylor a Harvey Mandel v té době opustili skupinu a připojily se k Johnu Mayallovi a jeho skupině The Bluesbreakers.

John Lee Hooker a smrt Alana Wilsona[editovat | editovat zdroj]

Po odchodu Taylora a Mandela do Bluesbreakers se vrátil zpět do kapely Henry Vestine a nový baskytarista Antonio de la Barreda. V této sestavě skupina začala nahrávat nové album, společné s Johnem Lee Hookerem. Album vyšlo jako dvojalbum 15. ledna 1971 pod názvem Hooker 'n Heat. Hooker se se skupinou začal přátelit. Dokonce říkal, že Wilson byl nejlepší hráč na foukací harmoniku.[5] Další album s Hookerem skupina nahrála v roce 1978 pod názvem Hooker 'n Heat: Live at the Fox Venice Theatre. V roce 1989 potom členové Canned Heat spolu s mnoha dalšími hudebníky hostovali na sólovém albu Hookera s názvem The Healer. 3. září 1970 umírá Alan Wilson na předávkování barbituráty ve věku 27. let. Zemřel jen pár týdnů před Jimi Hendrixem a Janis Joplin, kteří zemřeli i ve stejném věku.[6]

Události po Wilsonově smrti[editovat | editovat zdroj]

Po Wilsonově smrti do skupiny přichází Joel Scott Hill, který předtím hrál s The Strangers a Moby Grape. Skupina vyrazila na turné po Evropě a Austrálii. Z vystoupení ve Finsku byl pořízen záznam, který o mnoho let později, přesněji v roce 1995, vyšel pod názvem Live at Turku Rock Festival. Na konci roku 1971 vyšlo nové studiové album Historical Figures and Ancient Heads, na kterém si jako host zahrál Little Richard.

Roku 1972 skupinu opouští Antonio de la Barreda a Joel Scott Hill, kvůli nepohodnutí s ostatními členy kapely.[7] Do skupiny přichází James Shane na rytmickou kytaru, Ed Beyer na klávesy a Hiteův bratr Richard Hite na basovou kytaru. Tato sestava nahrála album The New Age, které vyšlo v březnu 1973. Skladbu „Lookin' for My Rainbow“ odzpívala gospelová zpěvačka Clara Ward. Skupina absolvovala další evropské turné a při něm jeden koncert ve švýcarském Montreux natočila a v roce 2004 vyšel na DVD pod názvem Live at Montreux 1973. V roce 1974 vyšlo album One More River to Cross. V té době se prostřídalo několik dalších členů. V roce 1977 vyšlo album Human Condition. Po vydání alba skupinu opouští Mark Skyer, Chris Morgan a Richard Hite. Přichází nový baskytarista Richard Exley, který ve skupině také moc dlouho nevydržel.

Umírá Bob Hite[editovat | editovat zdroj]

Na přelomu 70. a 80. let se zvyšuje popularita blues, což bylo způsobeno hlavně právě vznikající filmovou skupinou The Blues Brothers. Do skupiny přichází noví členové Mike „Hollywood Fats“ Mann a Ronnie Barron. Brzy se ke skupině připojil slepý pianista Jay Spell. V roce 1979 zahráli Canned Heat na výročním koncertu, konaném u příležitosti deseti let od původního festivalu Woodstock v roce 1969. Koncert proběhl v Parr Meadows. Ze skupiny znovu odchází Larry Taylor a nahrazuje ho Jon Lamb. Skupinu opustil i Jay Spell. Před vánoci v roce 1980 ji opouští i Jon Lamb a nahrazuje ho Ernie Rodriguez. V roce 1981 skupina vydala další studiové album Kings of the Boogie. Bylo to poslední album, na kterém se podílel Bob Hite. 5. dubna 1981 se Bob Hite silně předávkoval heroinem a tentýž den byl nalezen ve svém bytě mrtev. Bylo mu 38. let.[8]

Členové[editovat | editovat zdroj]

  • Zde jsou uvedeni jen oficiální členové
  • Tučně jsou zvýrazněni hudebníci z klasické sestavy
  • † tímto symbolem jsou uvedeni mrtví členové

Současní členové[editovat | editovat zdroj]

Dřívější členové[editovat | editovat zdroj]

Frontman (kytara/harmonika/zpěv)
Kytaristé
  • Mike Perlowin (1965)
  • Kenny Edwards (1965–1966)
  • Henry „Sunflower“ Vestine (1966–1969, 1970–1974, 1980–1981, 1985–1988, 1992–1997)
  • Joel Scott Hill (1970–1972)
  • James Shane (1972–1974)
  • Chris Morgan (1974–1977)
  • Mark Skyer (1975–1977)
  • Mike „Hollywood Fats“ Mann (1978–1980)
  • Mike Halby (1980–1984)
  • Walter Trout (1981–1985)
  • Junior Watson (1988–1990)
  • Becky Barksdale (1992)
  • Paul Bryant (1999–2000)
  • John Paulus (2000–2006)
  • Barry Levenson (2006–2010)
Bubeníci
  • Keith Sawyer (1965)
  • Ron Holmes (1965–1966)
  • Frank Cook (1966–1967)
Baskytaristé
  • Stuart Brotman (1965–1966)
  • Mark Andes (1966–1967)
  • Antonio de la Barreda (1970–1972)
  • Richard Hite (1972–1976)
  • Richard Exley (1976–1977)
  • Jon Lamb (1980)
  • Ernie Rodriguez (1980–1985)
  • Skip Jones (1985–1987)
  • Ron Shumake (1990–1996)
  • Mark „Pocket“ Goldberg (1996)
  • Greg Kage (1996–2010)
Klávesisté a hráči na jiné nástroje

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Originální nahrávky[editovat | editovat zdroj]

Název Vydáno Vydavatelství
Canned Heat 1967 Liberty Records
Boogie with Canned Heat 1968 Liberty Records
Living the Blues 1968 Liberty Records
Hallelujah 1969 Liberty Records
Future Blues 1970 Liberty Records
Vintage 1970 Janus
Canned Heat '70 Concert Live in Europe 1970 Liberty Records
Hooker 'n Heat 1970 Liberty Records
Live at Topanga Corral 1971 Wand Records
Historical Figures and Ancient Heads 1971 United Artists
The New Age 1973 United Artists
One More River to Cross 1973 Atlantic/ WEA Records
Memphis Heat 1974 Barclay (Francie)
Gates on Heat 1974 Barclay (Francie)
Human Condition 1978 Takoma/Sonet
Captured Live 1980 Accord
Hooker'n'Heat: Live at the Fox Venice Theatre 1981 Rhino
Kings of the Boogie (Dog House Blues) 1981 Destiny Records
The Heat Brothers '84 1984
Infinite Boogie 1986 Rhino
Boogie Up the Country 1987
Reheated 1988 SPV
Burnin' Live 1991 SPV
Boogie Assault 1991 AIM
Canned Heat Live 1993
Internal Combustion 1994 AIM
King Biscuit Flower Hour 1995
Live at Turku Festival 1995
Canned Heat Blues Band 1996 Ruf Records
The Ties That Bind 1997 (nahráno 1975) RCA Mexico/Archive Recordings
House of Blue Lights 1998
Boogie 2000 1999 Ruf Records
The Boogie House Tapes 2000 Ruf Records
Friends in the Can 2003 Ruf Records
The USA Sessions 2003
The Boogie House Tapes Volume 2 2004 Ruf Records
Under Dutch Skies 2007
Christmas Album 2007 Ruf Records

Kompilace[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Canned Heat ve Wikimedia Commons

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Canned Heat na anglické Wikipedii.

  1. Fito De La Parra, Living The Blues. Canned Heat's story of Music, Drugs, Death, Sex and Survival, 2000, p. 66. ISBN 0-9676449-0-9.
  2. Down Beat, August 10th, 1967.
  3. Fito De La Parra, Living The Blues. Canned Heat's story of Music, Drugs, Death, Sex and Survival, 2000, p. 76. ISBN 0-9676449-0-9.
  4. Fito De La Parra, Living The Blues. Canned Heat's story of Music, Drugs, Death, Sex and Survival, 2000, p. 90. ISBN 0-9676449-0-9.
  5. Fito De La Parra, Living The Blues. Canned Heat's story of Music, Drugs, Death, Sex and Survival, 2000, p. 173. ISBN 0-9676449-0-9.
  6. Fito De La Parra, Living The Blues. Canned Heat's story of Music, Drugs, Death, Sex and Survival, 2000, pp. 166-168. ISBN 0-9676449-0-9.
  7. Fito De La Parra, Living The Blues. Canned Heat's story of Music, Drugs, Death, Sex and Survival, 2000, pp. 207-208. ISBN 0-9676449-0-9.
  8. Fito De La Parra, Living The Blues. Canned Heat's story of Music, Drugs, Death, Sex and Survival, 2000, pp. 252-258. ISBN 0-9676449-0-9.