Bitva na řece Allia a vyplenění Říma

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva na řece Allia
Konflikt: Římsko-galské války
Brennus a jeho podíl na kořisti, Paul Jamin, 1893
Brennus a jeho podíl na kořisti, Paul Jamin, 1893
Trvání: 18. července 387 př. n. l.
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: řeka Allia u Říma
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Vítězství Galů
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Římská standarta Římská republika Senoni
Velitelé
Římská standarta Quintus Sulpicius
Římská standarta Marcus Camillus
Brennus
Síla
odhad 15 000 - 20 000 odhad 24 000 - 30 000
Ztráty
neznámé neznámé
{{{poznámky}}}

Úvod[editovat | editovat zdroj]

Z oné doby z dějin Říma se nedochovalo příliš mnoho psaných záznamů: jednak proto, že se v Římě v onu dobu příliš nevedly a jednak proto, že pokud již byly, pak nepřečkaly vyplenění Říma. Obojí proběhlo roku 390 před naším letopočtem - podle Marca Terentia Varra Reatina - nebo pravděpodobněji 387 před naším letopočtem.

Předehra[editovat | editovat zdroj]

Galský kmen Senonů, který po několika dalších galských kmenech se z přelidněné Galie odebral do pádské nížiny, kde dříve dominovali Etruskové, v té době již oslabení římskými výboji. Protože levobřežní Padánie byla již obsazena jejich galskými předchůdci, Senoni přešli řeku Pád a následně postupoval na jih a oblehl město Clusium (dnes Chiusi). Clusijané požádali o pomoc Řím. Římané vyslali ke Galům vyslance. Podle Tita Livia římskými vyslanci byli tři synové Marka Fabia Ambusta z mocné patricijské rodiny. Ti byli spíše stateční než moudří. Vyzvali Galy, aby jejich spojence a přátele nechali být. Jinak by došlo na válečné akce. Galové, dosud Římanů neznalí, nebyli by proti, pokud by jim byla přenechána půda, kterou Galové potřebují a kterou Klusijští neobdělávají. Římští vyslanci to odmítli a vášně poněkud vzkypěly. Následných bojů se zúčastnili i Fabiové a Quintus Fabius dokonce probodl jednoho z galských náčelníků. Což bylo a je hrubé porušení přirozeného zvykového práva - chování vyslanců a tedy "casus belli".

Po tomto došlo k diplomatickému jednání mezi Římem a Galy, kteří žádali nápravu. Římský senát jejich požadavky odmítl. Mnoho Římanů s tím nesouhlasilo: při věhlasném římském smyslu pro dodržování práva požadovali vydání provinilého vyslance Galům. Ono odmítnutí vyprovokovalo trestnou výpravu Galů vedenou Brennem.

Bitva na řece Allia[editovat | editovat zdroj]

Nejednota v názoru na spravedlnost války, rychlá reakce Galů a římská nepřipravenost vedla k tomu, že nastoupilo šest neúplných legií[p 1] - tehdy jen milicí (neprofesionálních nepříliš dobře vycvičených vojáků). Bitva proběhla 18. července, který potom vstoupil do římských dějin jako „dies ater“ (černý den), na břehu řeky Allia, nedaleko jejího ústí do Tibery (asi 16 a 1/4 km od Říma). Vojenští tribuni nevybrali předem umístění tábora a ani nezbudovali násep, za nějž by vojáci mohli v případě potřeby ustoupit. Rovněž opomněli zpytovat vůli bohů a obětovat jim.

Galů byla přesila.[p 2] Vojenští tribuni roztáhli formaci, aby nemohli být obklíčeni. Zálohu umístili na vyvýšeninu vpravo. Brennus se napřed vrhl na římskou zálohu a přestože měla výhodu terénu, bylo jí to málo platné. Lehce vystrojená a vyzbrojená křídla byla zahnána. Skoro celé levé křídlo, které se dalo na rychlý útěk, na břehu Tibery zhynulo nejen rukou nepřátel, ale i utonutím. Přeživší Římané - a bylo jich hodně -  uprchli hlavně do Veii, ale ani nedali vědět v jakém stavu jsou a kde.

Zmatek po bitvě[editovat | editovat zdroj]

Jen zbytek pravého křídla armády se v panice vrátil do Říma, kde jeho vojáci ani nezavřeli brány a utekli na opevněný Capitol (jeden z římských pahorků) - 45 m nad mořem. V jeho severní části byl hrad (citadela - tvrz - pevnost) 48 m nad mořem (kdežto Řím jen 20 m nad mořem) rozloha onoho hradu byla jen asi hektar. Tam se také stáhla část z bojeschopných, kteří v Římě zrovna byli, i s rodinami a zásobami, a vedení státu. Většina ostatních se zachránili ve městech v okolí, hlavně v Caere (dnes Cerveteri), kam byla dopravena i většina bohoslužebných předmětů, které nebyly na Capitolu. Galové ještě večer přitáhli k městu a zmateně se před ním utábořili. Následujícího jitra vtáhli do něj.

Obsazení Říma, obležení Capitolu a vyplenění Říma[editovat | editovat zdroj]

Město vypadalo opuštěně. Tenkrát ještě neexistoval pojem Otevřené město a Galové nevěděli co dělat: staří Římané zůstali ve svých domech a oblékli se do svátečního. Řada starých patriciů se tak odebrala do chrámů. Hádka v něm mezi Marcem Papiriem a galským válečníkem, který mu sahal na vousy, byla podnětem k vraždění a začátku plenění Říma: co mělo nějakou cenu a šlo odnést Galové odnesli, co šlo zkonsumovat zkonsumovali - zbytek zničili a postupně pálili, což v tehdy převážně dřevěném městě znamenalo jeho úplnou zkázu, aby obležené na Capitolu demoralisovali a přiměli je ke kapitulaci. Při jednom kontaktu Římanů, kteří se začali organisovat v okolních městech, se senátem si asi obléhatelé všimli, že se na strmý Capitol dá vylézt a tak to jedné noci zkusili také. Stráže a ani psi si ničeho nevšimli. Jen Junoniny posvátné husy daly vědět a vzburcovaly obránce. Galům se už okupace Říma zajídala, prostředí a klima jim nesvědčilo - vypukly mezi nimi nemoci. Při shánění potravy mívali ztráty.

Vae victis[editovat | editovat zdroj]

Galové nabídli, že za výkupné Řím vyklidí. Vyhladovělí Římané souhlasili. Cena byla sjednána na tisíc liber zlata. Galové při vážení použili těžší závaží. Když proti tomu vojenský tribun Quintus Sulpicius protestoval, přihodil galský náčelník Brenus k závažím ještě svůj meč se slovy Vae victis, což znamená „běda poraženým“.

Konsolidace[editovat | editovat zdroj]

Ještě v době obležení Capitolu byl ustanoven diktátorem Marcus Furius Camillus. Organisoval obranu, přemluvil Římany, aby se neodstěhovali do Veii a celkově se přičinil, až na urbanistickou chaotičnost, o obnovu Říma - města i moci státu. Byl potom zván „druhým zakladatelem města”.

Pochybnosti[editovat | editovat zdroj]

Často se pochybuje, že by se obránci Capitolu nevzdali a že by Camillus zabránil zaplacení výkupného a pobil z Říma odešlé Galy a sebral jim jejich kořist. Domněnkou potom je, že buď Livius nebo jeho zdroje si trochu historii přikrášlili.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. podle anglofonní wikipedie (PVID: 486216185)
  2. byla asi polovina počtu Římanů - podle anglofonní wikipedie (PVID: 486216185)

Reference[editovat | editovat zdroj]

hesla "en:Battle of the Allia" anglofonní a fr:Sac de Rome (-390) frankofonní wikipedie

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LIVIUS, Titus. Dějiny II.. Praha : Svoboda, 1972. 588 s. (Antická knihovna; sv. 17)  
  • ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Dějiny psané Římem. Praha : Mladá fronta, 1969. 400 s.