Biokovo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Biokovo
Biokovo, pohled od Tučepi
Biokovo

Nejvyšší bod Sveti Jure (1 762 m)
Délka 36 km
Poznámka druhé nejvyšší pohoří Chorvatska

Nadřazená jednotka Dinárské hory
Sousední
jednotky
Mosor, Imotsko polje, Rilić

Světadíl Evropa
Stát Chorvatsko Chorvatsko
Horniny vápenec
Povodí Cetina
Biokovo u města Baška Voda
Pohled na Biokovo z Podgory

Biokovo patří mezi nejvýznamnější horské celky jižní dinárské soustavy a je to druhé nejvyšší chorvatské pohoří, rozprostírající se na dalmátském pobřeží Jadranu. Nejvyšší vrch Biokova Sveti Jure měří 1 762 metrů. Pod ním leží známé letovisko Makarska. Část pohoří (196 km²) je chráněna jako přírodní park. Oblast je bohatá na časté byť malé zemětřesení, s jehož pozůstatky se setkáme především v horských vesnicích.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Biokovský hlavní hřeben je dlouhý 25 km. Začíná na severozápadě v silničním sedle Dubci, které jej spolu s tokem řeky Cetina odděluje od pohoří Mosor, na jihu se sklání k sedlu Staza a na východě za sedlem Kozica (730 m) navazuje na Biokovo pohoří Rilić, táhnoucí se až k řece Neretva. Ve své centrální části je jen 7 km široký, ale stoupá až do výše přes 1 700 m. Ba Biokovu můžeme pozorovat prudký kontrast mezi jižními, velmi strmě klesajícími svahy a k severu pozvolně se svažujícím předhůřím. Když je počasí velmi jasné, je z vrchů Biokova možno vidět i italské Monte Gargano, vzdálené 252 kilometrů.

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Biokovo můžeme rozdělit dle vegetačních stupňů do tří pásem. Jižní strmé svahy jsou porostlé bujnou vegetací a sahají do výše 300 m. Střední pásmo je vysoké 1 000 m a charakterizují jej holé skalnaté svahy, takřka bez vegetace. Nejhornější plató tvoří vysokohorský kras s rozsáhlými krasovými poli, škrapy a závrty. Geologicky tvoří Biokovo celkem jednoznačně mohutnou vápencovou tabuli vyzdviženou v průběhu alpínského vrásnění.

Příroda[editovat | editovat zdroj]

Neobyčejně bohatá je flora pohoří. Roste zde celkem na 1 000 druhů rostlin, které jsou svým výskytem závislé na nadmořské výšce. Botanicky se dělí do pěti pásem od středomořského po alpinské. Zatímco dole rostou cypřiše a olivy, v nejvyšších patrech je bohatě zastoupena alpská květena (zvonky, hořce atd.). Ze zástupců živočišného světa najdeme všechny druhy vysoké zvěře, z šelem pak vlka a dokonce i medvěda. Velký výskyt hadů, kteří se nepohybují pouze po zemi, ale i ve větvích stromů.

Vrcholy[editovat | editovat zdroj]

Nejvyšším vrcholem pohoří je Sveti Jure (1 762 m). K vrcholu je možno vyjet za poplatek autem po silnici vedoucí z Tučepi až k retranslační stanici blízko vrcholu. Dalšími důležitými vrcholy pohoří jsou Sveti Ilja (1 640 m), Borovac (1 400 m) a Stropac (1 450 m). Pro turisty je pak velmi atraktivní vrchol Vošac (1422 m.n.m.) odkud je nezapomenutelný výhled na moře a velkou část Makarské riviéry. Tady je k vidění video z Vošacu.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Historie turistiky má dlouholetou tradici. Prvním „horolezcem“ na Svetim Jure byl již v r. 1733 opat Fortis. Organizovaná turistika souvisí se založením Planinského družstva Biokovo a s postavením první chaty na Vošaci. V současné době najdeme v pohoří celkem dva turistické objekty - Baraka pod Svetim Jurom a turistická chata na Kokvi. Cesty sice v pohoří existují, ale s výjimkou trasy na Sveti Jure nejsou obnovovány a tedy ani orientačně čitelné. Masiv Biokova je velice členitý a při zhoršené viditelnosti hrozí nebezpečí zabloudění.


Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]