Biokovo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Biokovo
Biokovo, pohled od Tučepi
Biokovo

Nejvyšší bod Sveti Jure (1 762 m n. m.)
Délka 36 km
Poznámka druhé nejvyšší pohoří Chorvatska

Nadřazená jednotka Dinárské hory
Sousední
jednotky
Mosor, Imotsko polje, Rilić

Světadíl Evropa
Stát Chorvatsko Chorvatsko
Horniny vápenec
Povodí Cetina
Biokovo u města Baška Voda
Pohled na Biokovo z Podgory

Biokovo patří mezi nejvýznamnější horské celky jižní dinárské soustavy a je to druhé nejvyšší chorvatské pohoří, rozprostírající se na dalmátském pobřeží Jadranu. Nejvyšší vrch Biokova Sveti Jure měří 1 762 metrů. Pod ním leží známé letovisko Makarska. Část pohoří (196 km²) je chráněna jako přírodní park. Oblast je bohatá na časté byť malé zemětřesení, s jehož pozůstatky se setkáme především v horských vesnicích.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Biokovský hlavní hřeben je dlouhý 25 km. Začíná na severozápadě v silničním sedle Dubci, které jej spolu s tokem řeky Cetina odděluje od pohoří Mosor, na jihu se sklání k sedlu Staza a na východě za sedlem Kozica (730 m) navazuje na Biokovo pohoří Rilić, táhnoucí se až k řece Neretva. Ve své centrální části je jen 7 km široký, ale stoupá až do výše přes 1 700 m. Ba Biokovu můžeme pozorovat prudký kontrast mezi jižními, velmi strmě klesajícími svahy a k severu pozvolně se svažujícím předhůřím. Když je počasí velmi jasné, je z vrchů Biokova možno vidět i italské Monte Gargano, vzdálené 252 kilometrů.

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Biokovo můžeme rozdělit dle vegetačních stupňů do tří pásem. Jižní strmé svahy jsou porostlé bujnou vegetací a sahají do výše 300 m. Střední pásmo je vysoké 1 000 m a charakterizují jej holé skalnaté svahy, takřka bez vegetace. Nejhornější plató tvoří vysokohorský kras s rozsáhlými krasovými poli, škrapy a závrty. Geologicky tvoří Biokovo celkem jednoznačně mohutnou vápencovou tabuli vyzdviženou v průběhu alpínského vrásnění.

Příroda[editovat | editovat zdroj]

Neobyčejně bohatá je flora pohoří. Roste zde celkem na 1 000 druhů rostlin, které jsou svým výskytem závislé na nadmořské výšce. Botanicky se dělí do pěti pásem od středomořského po alpinské. Zatímco dole rostou cypřiše a olivy, v nejvyšších patrech je bohatě zastoupena alpská květena (zvonky, hořce atd.). Ze zástupců živočišného světa najdeme všechny druhy vysoké zvěře, z šelem pak vlka a dokonce i medvěda. Velký výskyt hadů, kteří se nepohybují pouze po zemi, ale i ve větvích stromů.

Vrcholy[editovat | editovat zdroj]

Nejvyšším vrcholem pohoří je Sveti Jure (1 762 m). K vrcholu je možno vyjet za poplatek autem po silnici vedoucí z Tučepi až k retranslační stanici blízko vrcholu. Dalšími důležitými vrcholy pohoří jsou Sveti Ilja (1 640 m), Borovac (1 400 m) a Stropac (1 450 m). Pro turisty je pak velmi atraktivní vrchol Vošac (1422 m.n.m.) odkud je nezapomenutelný výhled na moře a velkou část Makarské riviéry. Tady je k vidění video z Vošacu.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Historie turistiky má dlouholetou tradici. Prvním „horolezcem“ na Svetim Jure byl již v r. 1733 opat Fortis. Organizovaná turistika souvisí se založením Planinského družstva Biokovo a s postavením první chaty na Vošaci. V současné době najdeme v pohoří celkem dva turistické objekty - Baraka pod Svetim Jurom a turistická chata na Kokvi. Cesty sice v pohoří existují, ale s výjimkou trasy na Sveti Jure nejsou obnovovány a tedy ani orientačně čitelné. Masiv Biokova je velice členitý a při zhoršené viditelnosti hrozí nebezpečí zabloudění.


Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]