Beneš z Veitmile
| Beneš z Veitmile | |
|---|---|
.png) Beneš z Veitmile (kresba B. Paprockého, Zrcadlo slavného Markrabství moravského, 1593) | |
| Nejvyšší mincmistr Českého království | |
| Ve funkci: 1471 – 28. srpna 1496 | |
| Panovník | Vladislav II. |
| Předchůdce | Jiří Vranovský |
| Nástupce | Jan Horstoffar (Hans Harsdörfer) z Malesic |
| Karlštejnský purkrabí | |
| Ve funkci: 1460 – 28. srpna 1496 | |
| Panovník | Jiří z Poděbrad, Vladislav II. |
| Předchůdce | Jindřich Berka z Dubé a Lipé |
| Nástupce | Albrecht II. Libštejnský z Kolowrat |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | katolická strana |
| Úmrtí | 28. srpna 1496 |
| Titul |  1475, 1479 svobodný pán |
| Choť | Bonuše (Benigna) Caltová z Kamenné Hory |
| Rodiče | Dobeš z Veitmile († 1437) |
| Děti | Jan, Michal, Kryštof, Šebestián († 1549), Markéta († před 1565), Bohuše a Ludmila |
| Příbuzní | bratr: Ludvík z Veitmile († asi1501) synovec: Ladislav z Veitmile synovec: Zikmund z Veitmile bratranec: Václav z Veitmile bratranec: Jiří z Veitmile vnuk: Jan z Veitmile vnuk: Kříž z Veitmile vnuk: Petr z Veitmile († 1542) zeť: Václav Novohradský z Kolowrat († 1545) zeť: Zikmund Hasištejnský z Lobkowicz († 1546) |
| Sídlo | zámek v Chomutově |
| Zaměstnání | politik |
| Náboženství | římskokatolické |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Beneš z Veitmile, také z Weitmile nebo Vajtmíle († 28. srpna 1496) byl český šlechtic z rodu Veitmilarů. Účastnil se vojenských tažení. V druhé polovině 15. století věrně podporoval české panovníky, působil jako diplomat, vyslanec, královský rada a věřitel. V roce 1475 byl povýšen do panského stavu. Zastával vysoké zemské úřady, několik desetiletí byl karlštejnským purkrabím a nejvyšším mincmistrem. Vlastnil Chomutov a v zástavě měl Most.
Život[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z moravské větve rodu, která se však postupně moravských statků zbavila a svou majetkovou základnu si vytvořila v severozápadních Čechách. Jeho otec byl Dobeš z Veitmile, majitel Žerotic na Znojemsku.
Beneš se poprvé připomíná v roce 1447. V království dvojího lidu byl oddaný katolické víře, nepatřil ovšem k radikálním představitelům. Působil jako diplomat a vyslanec, věrně prosazoval vůli Jiřího z Poděbrad a jeho nástupce Vladislava II. Několik desetiletí zastával lukrativní zemské úřady, byl karlštejnským purkrabím (1460–1496) a nejvyšším mincmistrem (1471–1496). Několikrát významně vojensky pomohl císaři Fridrichu III., který se mu odměnil. V roce 1475 ho spolu s bratrem Ludvíkem († asi 1501) a jejich dětmi povýšil do panského stavu na základě neznámého listu císaře Karla IV., kde byl jejich předek titulován tak, jako by byl z panského stavu. Docílili toho podvodem podobně jako Kinští o století později. Téhož roku jim panský stav potvrdil i český král Vladislav II. Českými stavy byli mezi panské rody přijati v roce 1479, na Moravě pak o rok později.[1] Beneš a jeho rodina se psali z Veitmile, zatímco jiné rodové linie se psaly Krabicové z Veitmile.[pozn. 1] Králi Vladislavovi Beneš půjčoval velké finanční obnosy a spolu se Samuelem z Hrádku byl jedním z největších věřitelů panovníka. Byl členem královské rady a častým přísedícím komorního soudu. Po odchodu krále Vladislava do Uher patřil až do své smrti v roce 1496 ke správcům (místodržícím) Českého království.
Majetek[editovat | editovat zdroj]
Beneš z Veitmile získal prostřednictvím výhodného sňatku s Bonuší Caltovou z Kamenné Hory, se kterou se oženil brzy po roce 1465, Chomutov. Ten mu byl v roce 1488 připsán do dědičného držení, proto se vrhl do pozdně gotické přestavby chomutovské komendy na zámek.[2] V roce 1480 mu král Vladislav II. zastavil Hněvín (Mostský hrad) s příslušenstvím.[3] Z menších statků vlastnil tvrz Vraný (1479),[4] tvrz Kněžice od 70. let 15. století,[5] zámek Lenešice s bratry od roku 1480[6] a Postoloprty také s bratry od roku 1480.[7]
Beneš i jeho synové byli dobrými hospodáři. Na svých panstvích zakládali vinice, chmelnice, rybníky a meliorovali půdu. Po smrti Beneše patřili páni Veitmilaři mezi nejbohatší šlechtice v zemi. V roce 1505 byli na 11. místě.[8]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Manželka Bonuše (Benigna, Bohuna) Caltová z Kamenné Hory († 20. ledna 1511), dcera nejvyššího mincmistra Jana Calty z Kamenné Hory († 1465), pocházela z rytířské rodiny. Zemřela 15 let po svém manželovi a byla pohřbena v kostele svaté Kateřiny u chomutovského zámku. Její náhrobní deska byla ve 20. letech 20. století přenesena do lapidária chomutovského muzea. Na desce ve tvaru šestiúhelníka je částečně vpravo poničený (*) nápis:
° NOCH ° CRISTI ° GE ° PURT ° J5°JJ °
° AM ° TAG ° SEBASTIANI ° VND ° FIST °
° VOR ° SCHIDEN ° DIE ° WOLGEBORNE ° F°F °
° BONISCNE ° VOM ° SCHTAIMPERG ° EIN ° ELICH
GEMAL ° D ° WOLGEBORNEN ° H°H BEENISCH*
VON ° DER ° WEITMUL ° NOCH ° WELICHER ° FRAWEN*
HERSCHAFT ° KUMETHAW ° AN ° DIE ° HEREN ° VON ° DE*
W°MUL ° ERERBT ° VND ° KUMEN ° IST ° DER ° SEL ° GOT ° GE ° NOT
Narodilo se jim šest nebo sedm dětí. Ze synů to byl Jan, Michal, Kryštof a Šebestián († 1549), který byl radou české komory, hejtmanem německých lén a nejvyšším mincmistrem, a z dcer Markéta, provdaná za Václava Novohradského z Kolovrat, Bohuše, provdaná za Zikmunda Hasištejnského z Lobkovic, a možná Ludmila.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Z rytířské linie vynikl například Hynek Krabice z Veitmile († před 1578), který zastával úřad místopísaře v Čechách, nebo Hynek Ladislav Krabice z Veitmile (kolem 1584–1668), hejtman na slavatovském panství v Telči a místosudí na Moravě.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ SEDLÁČEK, August. Pýcha urozenosti a vývody u starých Čechův a Moravanův. S. 9. Věstník Královské české společnosti nauk (třída filosoficko-historicko-jazykozpytná) [online]. Královská česká společnost nauk. Roč. 1914, čís. 3, s. 9. Dostupné online.
- ↑ ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. S. 172. Dále jen Hrady, zámky a tvrze III..
- ↑ Hrady, zámky a tvrze III., s. 333
- ↑ Hrady, zámky a tvrze III., s. 520
- ↑ Hrady, zámky a tvrze III., s. 202
- ↑ Hrady, zámky a tvrze III., s. 261
- ↑ Hrady, zámky a tvrze III., s. 388
- ↑ MACEK, Josef. Jagellonský věk v českých zemích 2. Šlechta. Praha: Academia, 1994. 232 s. ISBN 80-200-0356-8. S. 37.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ŠTOREK, Václav. Významné osobnosti z rodu Krabiců z Weitmile v pozdním středověku a raném novověku. Praha, 2002. Magisterská diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin. Vedoucí práce Lenka Bobková.
- ŠTOREK, Václav. Páni z Weitmile. In: HOMOLKA, Jaromír; HRUBÁ, Michaela; HRUBÝ, Petr. Ústecký sborník historický 2003/1 (Gotické umění a jeho historické souvislosti. 2. Sborník grantového projektu Gotika v severních Čechách.). Ústí nad Labem: Muzeum města Ústí nad Labem, 2003. S. 229–244.
