Barvení příze

Barvení příze (angl.: yarn dyeing, něm.: Garnfärbung) je definováno jako proces, při kterém vniká do příze tekuté, obvykle horké barvivo.

K textiliím, které se vyrábějí téměř výhradně z barvené příze, patří šicí nitě ⁽⁵⁾, příze na ruční pletení ⁽⁶⁾ (na háčkování, vyšívání a ostatní ruční práce), pestře tkané ⁽⁸⁾ a pletené textilie⁽⁷⁾ a osnovy na jeansové tkaniny. Podíl barvených přízí na množství vyráběných textilií není známý.

Výjimky: Příze z materiálů, které se dají racionálně barvit jen před zvlákňováním (např. polypropylen), viguré, jaspé, imitáty pestře tkaných nebo pletených textilií vyrobené potiskováním (viz snímek ⁽¹⁰⁾).

Z historie barvení příze

Brzy po objevení prvních tkanin, asi před 9000 lety, se textilie začaly barvit. Nejstarší doložené barvení příze pochází z Egypta kolem roku 2700 př.n.l. Barvení se provádělo ručně, ve vanách, většinou na přadenech. V 19.století došlo k prvním pokusům o mechanizaci barvení přaden, se stroji na barvení příze na potáčích a na kontinuální barvení osnovních nití.

Za nejstarší stroj na barvení příze se považuje výrobek Němce Obermaiera z roku 1882 (Chundhury str. 414), asi první patent na barvicí aparát obdržel v roce 1858 Francouz Weber . Aparáty na barvení osnovních válů byly zavedeny do výroby v roce 1953 Američanem Newcombem (viz Mecheels).

V 21.století se k průmyslovému barvení příze používají barvicí aparáty na cívky a osnovní vály a barvicí stroje na přadena a na osnovy ⁽³⁾. U moderních zařízení je proces barvení vesměs řízen počítačem a stroje jsou často spojeny s technikou na dopravu materiálu.

Technologie barvení příze

Výrobní postup sestává z návinování příze do vhodné formy, příp. paření, vlastního barvení, odmáčení, sušení a převíjení. Bavlněné příze se před barvením často opalují a mercerují.

Ke zpracování se předkládají příze z téměř všech textilních materiálů. Jako barvivo se doporučují prakticky všechny známé látky (viz Pospíšil str. 934–935).

Výrobní zařízení je většinou specializované na určitou formu a velikost návinu příze, postup barvení je závislý zejména na druhu zpracovávaného materiálu a předpokládanému použití hotové příze.

Jedná se vždy o tzv. lázňové barvení, při kterém se barvivo postupně „vytahuje“ z lázně a dlouhodobě fixuje.

K běžným způsobům barvení příze patří zejména:

Barvení na cívkách

Konvenční aparáty jsou nádoby (kotle) s uzávěrem, do kterých naváží až 1000 kg příze. Cívky s přízí (500–2000 g) nasoukanou s tvrdostí cca 300–400 g/l jsou navlečeny na trnech nebo perforovaných rourách v horizontální nebo vertikální poloze. Barvicí lázeň se ohřívá obvykle na 60- 98°C a cirkuluje s pomocí čerpadla, kompresoru nebo obojího. U moderních aparátů se dosahuje poměr barvicí lázně pod 1:5, spotřeba vody se udává s 25–50 l/kg.

Např. barvení partie bavlněné příze trvá cca 4 hodiny ,

pro jádrovou přízi (90% CO/10% elastan) se udává včetně předchozího paření a bělení zhruba stejná doba .

• Ke konstrukčním variantám barvicích aparátů patří např. zařízení se sadou až 30 horizontálně uložených rour s obsahem po 20 kg cívek (viz snímek ⁽⁴⁾) .

Barvení na osnovních válech

Konstrukce barvicího aparátu a technologie barvení je velmi podobná zařízení k barvení cívek. Aparáty se staví např. na 4 vály po 200 kg osnovní příze. Osnovy se používají na tkaniny s různobarevnými podélnými pruhy (snímek⁽⁹⁾).

Barvení přaden

U některých druhů příze, např. z přírodního hedvábí, z viskózových filamentů, z vlny s nesráživou úpravou, akrylu na ruční pletení, BCF příze na koberce aj. je barvení v přadenech výhodnější než barvení na cívkách.

Aparát na barvení přaden sestává z vany s cirkulující barvicí lázní, nad lázní jsou zavěšena přadena (s váhou do 5 kg a hustotou vinutí 80–130 g/l) na ramenech ovladatelných tak, že se přadena zčásti ponořují do barvicí lázně. Aparáty se staví s kapacitou od 10 do 1000 kg příze. Poměr barvicí lázně bývá 1:15 až 1:25 .

• Na aparátech s cirkulujícím přadeny je možná práce s poměrem barvicí lázně pod 1:5 .

• Podobné výsledky se dosahují také s aparáty, ve kterých se postřikují barvicí lázní celá přadena (Choudhury str. 413) a nebo v pruzích technologií space dyeing .

Ruční barvení přaden

Ruční barvení příze se provádí už několik tisíc let v nádobách různého tvaru, příze ve tvaru přadene se opakovaně protahuje horkou lázní a suší (viz snímky ^{(1) (2)}). Na začátku 21. století se ruční barvení provozuje jako živnost v několika manufakturách např. v Indii , v Evropě se nabízejí pro amatéry kurzy a návody k barvení textilií .

Barvení osnov

V článku Denim jsou popsány tři způsoby barvení osnovních nití, jednak v plné šíři tkalcovské osnovy a jednak v provazci.

Galerie barvení příze

• 
  ⁽¹⁾ Vana na ruční barvení přaden asi ze začátku 19. století
• 
  ⁽²⁾ Ždímání a sušení ručně barvených přaden
• 
  ⁽³⁾ Schéma barvení osnov (koncem 19. století)
• 
  ⁽⁴⁾ Indický barvicí aparát na cívky a osnovní vály (21. století)
• 
  ⁽⁵⁾ Nitě na šití
• 
  ⁽⁶⁾ Příze na ruční pletení
• 
  ⁽⁷⁾ Strojně pletené výrobky z barvených přízí
• 
  ⁽⁸⁾ Tkanina z barvené příze v osnově i v útku
• 
  ⁽⁹⁾ Pruhy tkané z barvených osnovních nití (10x zvětšeno)
• 
  ⁽¹⁰⁾ Osnovní pruhy imitované textilním tiskem

Literatura

• Choudhury: Textile Preparation and Dyeing, Science Publishers 2006, ISBN 9781578084029, str. 413–429
• Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, ISBN 3-87150-848-9
• Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 938–942
• Peter/Routte: Grundlagen der Textilveredlung, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 1989, ISBN 3-87150-277-4, str. 547–548, 574–575
• Mecheels, Vogler, Kurz: Kultur- und Industriegeschichte der Textilien, Hohensteininstitute Bönningheim 2009, ISBN 978-3-9812485-3-1, str. 481