Bělení textilií

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Bělení textilií je chemická úprava, jejímž hlavním účelem je odstranění (přirozeného) zbarvení, odstranění rostlinných nečistot a tuků a zvýšení savosti zušlechťovaného materiálu.

Bělení textilií z celulozových vláken (bavlna, len, konopí příp. juta) se provádí různými louhy, živočišná vlákna se bělí kombinací redukčních a oxidačních prostředků.

Způsob zpracování[editovat | editovat zdroj]

Bavlna a směsi s chemickými vlákny[editovat | editovat zdroj]

Schéma vzniku peroxidu vodíku (z antracenu)

se bělí oxidací peroxidem vodíku H_2O_2 a (z ekologických důvodů stále méně) chlornanem sodným NaClO v alkalickém prostředí. Při chemických reakcích spolupůsobí různé pomocné prostředky (aktivátory, stabilizátory).

Vlákenné vločky a příze se bělí v aparátech.[1]

Tkaniny se zpracovávají většinou jako předúprava k barvení za široka nebo v provazci, pleteniny v kádích (nebo pěchovacích aparátech) nebo podobně jako tkaniny obvykle za následujících podmínek:

Způsob

zpracování

Materiál k bělení
snadno bělitelný předúprava

k barvení / tisku

těžce bělitelný
Vyvářka --- --- xxx
1. stupeň bělení xxx xxx xxx
2. stupeň bělení --- xxx xxx
Poznámka: nižší bělost pro tkaniny

i pleteniny

případně s předbělením

a předmáčením

Strojní zařízení:

Kontinuální linky často obsahují vyvářku, někalikanásobné bělení, praní a sušení [2] [3]

Diskontinuální zařízení (např.: napouštěcí oddíl – ždímací válce - propařovací šachty – reakční komory) s výhodou podstatně nižší spotřeby energie

Bělení lýkových vláken[editovat | editovat zdroj]

je velmi podobné jako u bavlny. Zde se rozlišují 1 až 4 bělicí pochody, plně bělený materiál ztrácí nejméně 20 % váhy.

U juty se dá jen velmi obtížně dosáhnout úplné bělosti, vlákna pozbývají bělením až 40 % pevnosti.

Vlna[editovat | editovat zdroj]

se nebělí tak často jako rostlinné materiály. Bělicí úpravou se nedá dosáhnout stejný efekt jako u rostlinných vláken, výsledkem je často jen podstatně světlejší barevný odstín. Provádí se zpravidla kombinací redukce (s NaHSO_3 a Na_2S_2O_5) a oxidace (H_2O_2 v mírně alkalickém prostředí).

Bělení přírodního hedvábí[editovat | editovat zdroj]

je vlastně odkližování v mydelní nebo mírně alkalické lázni. Tím se odstraní z vlákna sericin a uvolní přirozené barvivo, které je na něj vázáno.

Syntetická vlákna[editovat | editovat zdroj]

se bělí jen zcela výjimečně. K zušlechťování se připravují pouze praním a případně optickým zjasňováním.

Staré bělidlo v Babiččině údolí u Ratibořic

Z historie bělení[editovat | editovat zdroj]

K bělení se údajně již před 7000 lety používala síra. První umělý prostředek byl tzv. javel (KClO), který se začal vyrábět ve Francii v roce 1792. Až do konce 19. století se však převážně bělilo vlhké prádlo na trávníku (poblíž vodních zdrojů) za pomocí slunečního záření, které zničilo v textilním materiálu pigmentové barvivo.

(Běličské řemeslo se zřejmě provozovalo i v blízkosti známého stavení v Babiččině údolí).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, ISBN 3-87150-848-9 Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, str. 77-78
  • Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, 2. část., SNTL Praha 1981, str. 877-913

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Aparát na bělení příze: http://www.thiestextilmaschinen.de/pages/001mmd_31.htm
  2. Kontinuální na dvoustupňové bělení tkanin: http://www.kuesters-textile.com/content/pdfs/prospekte/wet_finishing/klassische_anlagenbeispiele.pdf
  3. Kontinuální bělicí linka s požehováním, praním a sušením: http://www.benningergroup.com/module/site/view/index.php?lang=de&navid=12&id=37&pid=32