Bělásek řepkový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Bělásek řepkový

Bělásek řepkový (Pieris napi)
Bělásek řepkový (Pieris napi)
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: členovci (Arthropoda)
Třída: hmyz (Insecta)
Řád: motýli (Lepidoptera)
Čeleď: běláskovití (Pieridae)
Rod: bělásek (Pieris)
Binomické jméno
Pieris napi
(Linnaeus, 1758)

Bělásek řepkový (Pieris napi) je středně velký motýl, jeden z téměř dvaceti druhůčeledě běláskovitých, kteří se vyskytují v přírodě České republiky. Po taxonomické stránce je druh blíže zařazen do podčeledě bělásků (Pierinae).

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Tento převážně palearktický druh žije téměř v celé Evropě a východním směrem v mnoha oblastech Asie až po indický subkontinent a Japonsko. Vyskytuje se také v severní Africe i Severní Americe. Pro život si vybírá jak stinné a vlhké prostředí, tak i suchou a volnou krajinu, to mu dovoluje osídlovat i přechodné biotopy včetně území pozměněná lidskou činností, v horách jej lze spatřit do výše 2000 až 3000 m.

Samičky se od svého místa vylíhnutí poblíž kvetoucích rostlin příliš nevzdalují, samečci naopak jsou dobrými letci a při hledání samiček létají na velké vzdálenosti. V české krajině je téměř všude hojný a není považován za ohrožený druh.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Nejčastěji mívá rozpětí křídel od 35 do 45 mm. Ve vzhledu se projevuje pohlavní dichroismus, samička má při zadním okraji předního křídla obvykle dvě výrazné černé skvrny a sytější černé poprášení svrchní strany křídel, celkově působí tmavším dojmem. Žíly na křídlech motýlů vypadají jako šedě posýpané. Jarní generace bývá více vybarvená a prokreslená, je znána i žlutá forma.

Životní cyklus[editovat | editovat zdroj]

Bělásek řepkový ve středoevropských podmínkách mívá nejčastěji ročně dvě generace, v teplých létech i tři. Délka vývoje jednotlivých generací odvisí od přírodních podmínek. Samička se páří nejméně se dvěma samečky (polyandrie). Zimní období druh přežívá ve stadiu kukly přilepené k rostlině.

Samičky prvé generace, vylíhnuté z kukel předešlého roku, snášejí vřetenovitá vajíčka obvykle v květnu. Kladou je nejčastěji po jednom na spodní strany listů nebo mladé výhonky. Asi za týden se z vajíček vylíhnou matně zelené housenky (larvy) s množstvím drobných černých teček a s jemným ochlupením na hřbetní straně. Přibližně tři týdny se housenky živí listy rostlin a pak se zakuklí, zelené nebo krémové kukly jsou přichyceny k nízkým lodyhám. Po dvou týdnech vylétne z kukel nová generace motýlů která naklade vajíčka v červenci či srpnu. Po larválním stádiu se zakuklí a ve stadiu kukly přezimují do příštího roku. Ve velmi teplých létech se může počátkem září z některých kukel vylíhnou i třetí generace, ta naklade vajíčka a počátkem října se housenky zakuklí a přezimují. V jihoevropských podmínkách bývají ročně i čtyři generace.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Rostliny na kterých se housenky běláska řepkového živí jsou různé druhy divoce rostoucích druhů z čeledi brukvovitých. Mezi hlavní patří česnáček lékařský, hořčice polní, řeřišnice luční, řeřišnice hořká i různé druhy huseníku, rukve, hulevníku a potočnice, na pěstovaných kultivarech užitkových rostlin se běžně nevyskytují. Proto nejsou tito motýli považování za škůdce.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Mlynárik repkový [online]. Ústav krajinnej ekológie SAV, Bratislava, SK, [cit. 2014-08-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  • Bělásek řepkový [online]. AZ-europe, a.s., Bratislava, SK, [cit. 2014-08-03]. Dostupné online. (česky) 
  • BENEŠ, Jiří; KONVIČKA, Martin. Mapování motýlů ČR: Bělásek řepkový [online]. Entomologický ústav BC AV ČR, České Budějovice, [cit. 2014-08-03]. Dostupné online. (česky) 
  • Finland Nature and Species: Pieris napi [online]. Luonto Porti Nature Gate, Helsinki, FI, [cit. 2014-08-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  • CHEW, Frances S.; WATT, Ward B.. The green-veined white (Pieris napi L.), its Pierine relatives, and the systematics dilemmas .... Botanical Journal of the Linnean Society [online]. The Linnean Society of London, UK, 2006, čís. 88 [cit. 03.08.2014], s. 413-435. Dostupné online. ISSN 1095-8339.  (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]