Hulevník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Hulevník

Hulevník rakouský (Sisymbrium austriacum)
Hulevník rakouský (Sisymbrium austriacum)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: rostliny krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné rostliny (Rosopsida)
Řád: brukvotvaré (Brassicales)
Čeleď: brukvovité (Brassicaceae)
Rod: hulevník (Sisymbrium)
L.
Zrající šešule a současně nerozvité květy hulevníku drobnokvětého

Hulevník (Sisymbrium) je rod plevelných bylinčeledě brukvovitých.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Jsou to rostliny pocházející z Blízkého východu nebo Mediterránu, v současnosti jsou již rozšířeny celosvětově, byly zavlečeny do mírného pásma obou polokoulí. Do České republiky se dostaly koncem středověku. Rostou na obdělávaných zemědělských pozemcích i v neudržovaném okolí lidských sídlišť.[1][2][3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Hulevník je jednoletá nebo dvouletá rostlina s kulatou, lysou nebo řídce chlupatou rozvětvenou lodyhou dorůstající do výše až 90 cm. Listy v přízemní růžici se řapíky jsou jednoduché, celistvé nebo různě zpeřené. Lodyžní listy mají krátké řapíky nebo jsou přisedlé, tvary mají obdobné jako listy spodní v růžici, jsou dlouhé 7,5 až 20 cm a 2,5 až 7,5 cm široké. Koncové úkrojky listů jsou výrazně větší.

Klasovitá květenství s malými oboupohlavnými čtyřčetnými květy se postupně prodlužují při dozrávání plodů. Vztyčené kališní lístky jsou vejčité nebo podlouhlé, střídají se s korunními. Korunní lístky jsou barvy žluté, bílé, růžové nebo fialové, obvejčité, lopatkovité, podlouhlé a tupým vrcholem často zakončeným špičkou. V květu je 6 výhradně plodných čtyřmocných tyčinek ve dvou přeslenech s často se srostlými nitkami v květním lůžku a s podlouhlými prašníky pukajícími v podélných štěrbinách. Gyneceum je sestaveno ze dvou plodolistů. V semeníku druhotně děleném blanitou přepážkou bývá 6 až 160 vajíček. Čnělka mívá jedno nebo dvoulaločnou bliznu. Placentace je nástěnná.

Plody jsou na hrubých stopkách vyrůstající pukající šešule, válcovité, kopinaté, šídlovité nebo táhle kuželovité. Semena jsou bezkřídlá, podlouhlá, vejčitá i oblá, se síťovaným osemením, některá při styku s vodou slizovatí.[4][5]

Význam[editovat | editovat zdroj]

V mnoha zemědělských oblastech je hulevník hodnocen jako plevelná rostlina, nevyskytuje se však hojně a nepůsobí při řádném zpracovávání půdy velké škody. Zřídkakdy jsou některé druhy používány v lidovém léčitelství na chrapot, kašel a astma, jako diuretikum a proti dyskarzii. Semena obsahují zapáchající hořčičný olej.[6]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rod hulevník je rozčleněn asi do 40 druhů, v ČR roste těchto 9:[7][8]

Mimo druhy výše uvedené se v Evropě dále vyskytují:[9]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Hulevník východní je podle Černého a červeného seznamu cévnatých rostlin ČR zařazen mezi druhy silně ohrožené C2, tj zranitelné. [10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. GBIF Data Portal [online]. Global Biodiversity Information Facility, [cit. 2010-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Květena ČR [online]. Petr Kocián, [cit. 2010-11-21]. Dostupné online. (česky) 
  3. CHYTRÝ, Milan. Synantropní vegetace [online]. Přírodovědecká fakulta MU v Brně, [cit. 2010-11-21]. Dostupné online. (česky) 
  4. Flora of China [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA., [cit. 2010-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. FloraBase the Western Australian Flora [online]. Department of Environment and Conservation Western Australian Herbarium, [cit. 2010-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Henriette's Herbal Homepage [online]. [cit. 2010-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Encyklopedie rostlin [online]. Václav Kubíček, [cit. 2010-11-21]. Dostupné online. (česky) 
  8. BOTANY.cz [online]. Občanské sdružení Přírodovědná společnost, [cit. 2010-11-21]. Dostupné online. (česky) 
  9. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburg, [cit. 2010-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. PROCHÁZKA, F. Černý a červený seznam cévnatých rostlin ČR [online]. Praha: nakl. Příroda, 2001, [cit. 2010-11-21]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]