Andělika lékařská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Andělika lékařská

Andělika lékařská
Andělika lékařská
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: dřínotvaré (Cornales)
Čeleď: miříkovité (Apiaceae)
Rod: andělika (Archangelica)
Binomické jméno
Archangelica officinalis
(Moench) Hoffm., 1814

Andělika lékařská nazývaná též děhel lékařský (Archangelica officinalis) je dvouletá až víceletá mohutná bylina z čeledi miříkovitých. Botanický název Archangelica je odvozen z latinského archangelus = archanděl.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Angelica archangelica

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • Andělika má řepovitý oddenek s hnědými kořeny. V prvním roce vytváří bohatou růžici přízemních listů, v druhém, třetím a čtvrtém roce kvete.
  • Stonek dorůstá výšky až 250 cm.
  • Květenství tvoří velké polokulovité složené okolíky majícími průměr 10 – 15 cm. Jednotlivý okolík se skládá ze 14 až 40 hustých menších okolíčků s obalíčky.
  • Drobné květy mají zelenavě bílou nažloutlou nebo narůžovělou pětičetnou korunou. Květy jsou oboupohlavné.
  • Plodem je nažloutlá široce eliptická dvojnažka s třemi hřbetními a dvěma postranními, v křídla rozšířenými žebry.
  • Kvete od července do poloviny srpna. Nejlépe se jí daří v teplých humózních půdách.

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

V některých zemích je i pěstována např. (Německo), přičemž vyžaduje hlubokou, vlhčí, humózní půdu. Rozmnožuje se semeny, která ale brzy po dozrání ztrácejí klíčivost a vyžadují promrznutí a světlo, aby vyklíčila. Proto je vyséváme na podzim nebo brzy na jaře, a to bez zahrnování. Vzhledem ke svému mohutnému vzrůstu vyžaduje časté hnojení. V 1. roce se vyvíjí jen malá listová růžice, ve druhém velké listy, dlouhá dutá rýhovaná lodyha s velkými okolíky zelenobílých květů.

Zpracování[editovat | editovat zdroj]

Jako koření se nejčastěji používají zralá semena, která se vydrolují z usušených okolíků, nebo na podzim dobývaný oddenek velikosti dětské pěsti, z něhož vyrůstají až 30 cm dlouhé vedlejší kořeny. Ty se splétají v cop okolo oddenku a suší pomalu při teplotě nepřesahující 35 až 40 °C (siličná droga). Sušení je poněkud velmi zdlouhavé. Vedle éterického oleje obsahují kořeny a plody hořčinu, pryskyřici a jiné látky. Při zpracování kořene je nutno brát v úvahu, že citlivým lidem vyvolává na rukou puchýře, a to zvláště při práci na slunci (fotodermakózy).

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Ve volné přírodě se s ní setkáte v podhůří zejména v teplých humózních půdách

Areál rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Původní areál výskytu zahrnoval severovýchodní části Evropy, Skandinávii, Island, Grónsko - původní areál sahá zhruba od východního Německa po Ural. Dříve se často pěstovala jako léčivka, na mnoha místech tedy zplaněla, a proto dnes roste na mnoha místech i mimo své původní areály. Do střední Evropy, kde zdomácněla se dostala ze Skandinávie ve 14. století.

Výskyt v ČR[editovat | editovat zdroj]

V Česku se mezi původní místa výskytu počítají pouze Krkonoše, na ostatních místech je pravděpodobně zplanělá. Vyskytuje se v ostatních pohořích i v nížinách, zejména u řek, u lesních potoků, na vlhkých loukách.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Andělika lékařská je významnou léčivou rostlinou používanou již od středověku. Všechny části rostliny mají silně aromatickou vůni a ostrou, nahořklou chuť. Jako koření se nejčastěji používají zralá semena. Jako léčivá droga se používá kořen s oddenkem a to nejčastěji ve formě prášku či macerátu. Jako koření se přidávají do polévek, omáček a salátů. Ve středověku byl kořen užíván jako zvláště dobrý prostředek k odstraňování jedu z lidského těla. Mladé lodyhy, nakrájené na kolečka a nasycené horkým cukrovým sirupem, jsou chutnou ozdobou dortů.[1]

Využívá se zejména v oblasti problémů s trávením: tlumí nadýmání, při hnilobné i kvasné dispepsii, při nechutenství, zahlenění dýchacích cest a při žaludeční neuróze. Díky těmto vlastnostem bývá součástí žaludečních likérů z kořenů anděliky, chartreuse a benediktýnka. Působí také jako expektorans. Zevně jako antirevmatikum. Vnitřně v odvaru působí na nervovou soustavu, dále jako stomachikum a karminativum a má protikřečový účinek. Při zánětu ústní dutiny se užívá jako kloktadlo. Při hysterii a lehce zvýšené nervové vzrušivosti se používá jako přísada do koupele.

Rizika[editovat | editovat zdroj]

Ing. Jiří Janča, CSc. a Josef A. Zentrich v knize „Herbář léčivých rostlin“ nedoporučují léčbu andělikou lékařskou při zánětech ledvin a při vředových chorobách trávicího ústrojí. Při dlouhodobém užívání je nutné vyvarovat se pobytu na slunci, obsažené furanokumariny způsobují záněty kůže.

Způsob užití[editovat | editovat zdroj]

  • Čaj - odvar: Přidejte půl čajové lžičky řezaného kořene do 1 sklenice studené vody. Pozvolna uveďte do varu a nechte několik minut vyluhovat. Denně vypijte 1 - 2 šálky čaje.
  • Koupel: Použije se 200 g kořene.

Účinné látky[editovat | editovat zdroj]

Obsahuje silice, hořčiny, třísloviny, organické kyseliny, cukry a jiné látky.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Andělika lékařská, s. 54.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Engemann, Max - Léčivé síly z přírody; Dona, 1992, České Budějovice ISBN 80-85463-05-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu