Amphicyonidae
 AmphicyonidaeStratigrafický výskyt: eocén–pleistocén, před 46,2–1,8 miliony lety | |
|---|---|
 Daphoenus, zástupce skupiny | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | šelmy (Carnivora) |
| Podřád | psotvární (Caniformia) |
| Čeleď | Amphicyonidae Haeckel, 1886 |
 Území, kde byly nalezeny fosilie zástupců čeledi Amphicyonidae | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Amphicyonidae je zaniklá čeleď šelem od období eocénu do pleistocénu. Vyskytovaly se v Severní Americe, Evropě, Asii a v Africe.[1] Někdy bývají označováni jako "psi medvědovití", a to na základě jejich příbuznosti s psovitými a medvědovitými. Pozůstatky rodu Amphicyon byly nalezeny i na území České republiky.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Tato čeleď zahrnovala mnoho druhů různých velikostí. Nejmenší vážily kolem 5 kilogramů, největší zástupci měli až 600 kg. Všichni byli masožravci, často na vrcholu potravního řetězce a to zejména v období oligocénu a počátku miocénu. Od pliocénu začali ubývat, než na počátku pleistocénu úplně vymřeli. Není jisté proč, ale je možné, že kvůli konkurenci jiných šelem, například kočkovitých.
Zástupci[editovat | editovat zdroj]
- Agnotherium
- Amphicyon
- Amphicyonopsis
- Adilophontes
- Brachycyon
- Cynelos[2]
- Cynodictis
- Euroamphicyon
- Gobicyon
- Guangxicyon
- Haplocyon
- Haplocyonoides
- Haplocyonopsis
- Harpagocyon
- Adilophontes
- Ischyrocyon
- Paradaphoenus
- Pericyon
- Pliocyon
- Proamphicyon
- Protemnocyon
- Pseudarctos
- Pseudamphicyon
- Pseudocyon
- Pseudocyonopsis
- Symplectocyon
- Ysengrinia
- Borocyon
- Brachyrhyncocyon
- Daphoenictis
- Daphoenodon
- Daphoenus
- Paradaphoenus
- Mammacyon
- Temnocyon
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Amphicyonidae na anglické Wikipedii.
- ↑ Julien van der Hoek, Aslı Karabaşoğlu, Serdar Mayda & Lars W. van den Hoek Ostende (2022). Caught in travertine: computed tomography reveals the youngest record of Amphicyon giganteus from the travertine deposits of Karacalar (late middle Miocene, central Anatolia, Turkey). PalZ. doi: https://doi.org/10.1007/s12542-022-00610-0
- ↑ Robert M. Jr HUNT & Daniel A. YATKOLA (2020). A new species of the amphicyonid carnivore Cynelos Jourdan, 1862 from the early Miocene of North America. Memorial to Stéphane Peigné – Carnivores (Hyaenodonta and Carnivora) of the Cenozoic edited by Louis de BONIS & Lars WERDELIN. GEODIVERSITAS, 42(5): 57-67. doi: https://doi.org/10.5252/geodiversitas2020v42a5.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Gema SILICEO, Jorge MORALES, Mauricio ANTÓN & Manuel J. SALESA (2020). New fossils of Amphicyonidae (Carnivora) from the middle Miocene (MN6) site of Carpetana (Madrid, Spain). Geodiversitas, 42 (15): 223-238. doi: https://doi.org/10.5252/geodiversitas2020v42a15.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Amphicyonidae na Wikimedia Commons
