Alexandr Viktorenko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alexandr Stěpanovič Viktorenko
Kosmonaut oddílu CPK
St. příslušnost SSSR/Rusko
Datum narození 29. března 1947 (67 let)
Olginka, Severokazachstánská oblast, Kazašská SSR, SSSR
Předchozí
zaměstnání
Letec vojenského námořnictva
Hodnost Plukovník (5. srpna 1987)
Čas ve vesmíru 489 dní 1 hodina 35 minut
Kosmonaut od 23. května 1978
Mise 1. návštěvní expedice (Mir) (Sojuz TM-3/Mir/Sojuz TM-2)
5. základní expedice (Mir) (Sojuz TM-8/Mir)
11. základní expedice (Mir) (Sojuz TM-14/Mir)
17. základní expedice (Mir) (Sojuz TM-20/Mir)
Znaky
misí
Sojuz TM-3 Sojuz TM-8 Sojuz TM-14 Sojuz TM-20
Kosmonaut do 21. července 1997

Alexandr Stěpanovič Viktorenko (rusky Александр Степанович Викторенко, * 29. března 1947 ve vesnici Olginka v Severokazachstánské oblasti, Kazašská SSR, SSSR) byl vojenský letec, od května 1978 sovětský kosmonaut, člen armádního oddílu kosmonautů Střediska přípravy kosmonautů. Čtyřikrát vzlétl do vesmíru k jednomu týdennímu a třem dlouhodobým pobytům na vesmírné stanici Mir. Celkem strávil ve vesmíru 489 dní, 1 hodina a 35 minut. Roku 1997 z oddílu kosmonautů odešel, žije ve Hvězdném městečku.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Alexandr Viktorenko se narodil 29. března 1947[1][2][3] v dělnické rodině žijící ve vesnici Olgince na severu Kazachstánu, je ruské národnosti.[2] Po střední škole sloužil v armádě, roku 1969 absolvoval absolvoval Orenburskou vojenskou vysokou leteckou školu (Оренбургское высшее военное авиационное училище летчиков (ВВАУЛ) им.И.С.Полбина). Poté byl přeložen k letectvu Baltského loďstva.[3]

Kosmonaut[editovat | editovat zdroj]

Roku 1977 se přihlásil do náboru vojenských kosmonautů, prošel všemi koly výběru a 23. května 1978 byl (společně s Nikolajem Grekovem) rozkazem hlavního velitele letectva zařazen do oddílu kosmonautů Střediska přípravy kosmonautů (CPK) jako posluchač-kosmonaut (слушатель-космонавт). U nově zařazených kosmonautů se předpokládalo jejich využití jako pilotů raketoplánu Buran, proto kromě běžné všeobecné kosmické přípravy procházeli také zdokonalovacím pilotním výcvikem, který proběhl v kazašském Akťubinsku u 267. střediska zkoušek letecké techniky a přípravy zkušebních letců (267 Центра испытания авиационной техники и подготовки летчиков-испытателей) do října 1978 do července 1979. Po návratu do Hvězdného městečka byl při tréninku v barokomoře vinou operátora zasažen elektrickým proudem, při následném pádu utrpěl otřes mozku a probral se až po sedmnácti hodinách.[3] Po nehodě se vrátil k výcviku, kvalifikaci zkušební kosmonaut (космонавт-испытатель) získal s Grekovem 24. února 1982.[3]

Na jaře 1982 byl zařazen do skupiny pro mezinárodní lety. Od roku 1983 do února 1984 byl velitelem rezervní návštěvní posádky pro Saljut 7, v posádce s ním cvičili Vitalij Sevasťjanov a do listopadu 1983 i Rimantas Stankjavičjus. V září 1984 byl jmenován velitelem záložní posádky (s Alexandrem Alexandrovem, v březnu 1985 nahrazeným Gennadijem Strekalovem a Jevgenijem Salejem) 5. základní expedice na Saljut 7, která odstartovala v Sojuzu T-14 v září 1985.[3]

V listopadu 1985 – březnu 1986 tvořil s Alexandrovem zálohu pro 1. základní expedici (EO-1) na Mir. V prosinci 1986 byl k Viktorenkovi a Alexandrovovi přiřazen Syřan Muhammed Ahmad Faríz a vzniklá trojice určena 1. návštěvní expedicí na Mir.[3]

Do vesmíru trojice odstartovala z Bajkonuru 22. července 1987 v Sojuzu TM-3. O dva dny později se spojili s Mirem, Alexandrov v základní posádce zaměnil Alexandra Lavejkina, který musel přerušit let v důsledku zdravotních problémů, a po několikadenním společném pobytu na Miru Viktorenko, Lavejkin a Faríz přistáli 30. července 1987 v Sojuzu TM-2. Let trval 7 dní, 23 hodin a 5 minut.[4]

V lednu 1988 byl jmenován velitelem zálohy pro 4. základní expedici (EO-4) na Mir (s Alexandrem Serebrovem a Francouzem Michaelem Togninim), v prosinci 1988 posádka Viktorenko, Serebrov postoupila na místo hlavní posádky pro EO-5.[3]

K Miru kosmonauti odstartovali 6. září 1989 v Sojuzu TM-8. Osídlili stanici opuštěnou od dubna 1989 a věnovali se vědecké činnosti. V prosinci přijali nový modul – Kvant-2, v lednu a únoru 1990 pětkrát vystoupili na povrch stanice. V polovině února je vystřídali Anatolij Solovjov a Alexandr Balandin z EO-6. Viktorenko se Serebrovem přistáli 19. února 1990 po 166 dnech, 6 hodinách a 58 minutách pobytu v kosmu.[5]

V prosinci 1990 se opět zapojil do přípravy na let na Mir, tentokrát v páru se Sergejem Avdějevem v rezervní (tedy 3.) posádce EO-9. V květnu 1991 oba postoupili do záložní posádky EO-10 ještě s Rakušanem Clemensem Lothallerem, po sloučení rakouského a kazašského programu v červenci nahradil Avdějeva Talgat Musabajev.[3]

Od října 1990 se už v základní posádce 10. základní expedice (EO-10) připravoval na třetí let. Společně s Alexandrem Kalerim a Klausem-Dietrichem Fladem 17. března 1991 vzlétl v Sojuzu TM-14. Flade se po týdnu vrátil s předešlou posádkou a Viktorenko s Kalerim zůstali na stanici. Na Zem se vrátili 10. srpna 1992 po 145 dnech, 14 hodinách a 11 minutách letu.[6]

Od února do července 1994 ve dvojici s Jelenou Kondakovovou působil v záložní posádce 16. základní expedice. Poté postoupili do základní posádky EO-17. Do vesmíru odstartovali ještě s Ulfem Merboldem 3. října 1994 v Sojuzu TM-20. Merbold se vrátil po týdnu se dvěma kosmonauty z předešlé expedice, jejíž třetí člen Valerij Poljakov na stanici zůstal. Kosmonauti 17. expedice byli vystřídáni po pěti měsících a přistáli 22. března po 169 dnech, 5 hodinách a 22 minutách letu (Viktorenko a Kondakovová), resp. Poljakov po rekordních a dosud nepřekonaných 437 dnech, 17 hodinách a 59 minutách pobytu v kosmu.[3][7]

Z oddílu kosmonautů odešel po dosažení padesáti let 27. července 1997. Je ženatý, má dceru a syna.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ЦПК им. Ю.А. Гагарина. Викторенко Александр Степанович [online]. Звездный городок: ЦПК им. Ю.А. Гагарина, [cit. 2012-10-18]. Dostupné online. (rusky) 
  2. a b OSOVIKOV, Kirill. Герои Страны [online]. [cit. 2009-11-18]. Kapitola Александр Степанович Викторенко. Dostupné online. (rusky) 
  3. a b c d e f g h i j IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2006-09-07, [cit. 2009-11-18]. Kapitola Александр Степанович Викторенко. Dostupné online. (rusky) 
  4. HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. REV. 2001-04-11, [cit. 2009-11-18]. Kapitola Sojuz TM-3. [dále jen Holub]. Dostupné online.  
  5. Holub. REV. 2001-04-11, [cit. 2009-11-18]. Kapitola Sojuz TM-8.  
  6. Holub. REV. 2001-04-11, [cit. 2009-11-18]. Kapitola Sojuz TM-14.  
  7. Holub. REV. 2002-03-30, [cit. 2009-11-18]. Kapitola Sojuz TM-24.