Anatolij Solovjov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anatolij Jakovlevič Solovjov
Anatolij Solovjov
Kosmonaut CPK
St. příslušnost SSSR/Rusko
Datum narození 16. ledna 1948 (66 let)
Riga, Litevská SSR, SSSR
Předchozí
zaměstnání
Vojenský letec
Hodnost Plukovník (18. června 1988)
Čas ve vesmíru 651 dní a 3 minuty
Kosmonaut od 23. srpna 1976
Mise EP-3 (Sojuz TM-5/Mir/Sojuz TM-4)
EO-6 (Sojuz TM-9/Mir)
EO-12 (Sojuz TM-15/Mir)
EO-19 (STS-71/Mir/Sojuz TM-21)
EO-24 (Sojuz TM-21/Mir)
Znaky
misí
STS-71
Kosmonaut do 2. února 1999

Anatolij Jakovlevič Solovjov (rusky Анатолий Яковлевич Соловьёв, * 16. ledna 1948 Litevská SSR, SSSR) je bývalý sovětský, resp. ruský kosmonaut, v letech 1976–1999 člen oddílu kosmonautů CPK. Absolvoval pět kosmických letů, všechny na vesmírnou stanici Mir, první roku 1988, poslední v letech 1997/1998. Celkem strávil ve vesmíru 651 dní a 3 minuty,[1] vykonal 16 výstupů do vesmíru o celkové délce 82 hodin a 21 minut. Počtem i délkou výstupů je první na světě.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí, letec[editovat | editovat zdroj]

Anatolij Solovjov pochází ze lotyšské metropole Rigy. Otec byl zámečník, matka pracovala v textilce,[2] je ruské národnosti.[3] Roku 1964 dokončil devět tříd střední školy a začal pracovat jako dělník, později zámečník. Současně ještě dva roky chodil do večerní školy. Roku 1967 byl přijat na matematicko-fyzikální fakultu Lotyšské státní univerzity, už v prvním ročníku však odešel a v březnu 1968 se stal zámečníkem v Lotyšském leteckém oddílu (Латвийский объединенный авиаотряд), současně si podal přihlášku do Černigovské vojenské vysoké letecké školy. Leteckou školu dokončil roku 1972, poté sloužil u průzkumného leteckého pluku na Dálném východě.[1]

Kosmonaut[editovat | editovat zdroj]

Roku 1976 se zúčastnil 6. náboru do oddílu kosmonautů Střediska přípravy kosmonautů (CPK). Prošel lékařskými prohlídkami a 23. srpna 1976 byl v CPK zařazen na pozici kandidáta na kosmonauta. Absolvoval dvouletou všeobecnou kosmickou přípravu a v lednu 1979 získal kvalifikaci „zkušební kosmonaut“. Letci 6. výběru byli předurčeni pro pilotování raketoplánu Buran, proto byla součástí jejich výcviku i desetiměsíční stáž ve zkušebním středisku v Achtubinsku, během které získali kvalifikaci zkušebních letců.[2]

Solovjov létal v Achtubinsku ještě od února 1979 do června 1981. Poté se vrátil do CPK. Po třech letech, v září 1984 se stal velitelem rezervní (třetí, s Alexandrem Serebrovem) posádky pro let na vesmírnou stanici Saljut 7. V září 1986 byl jmenován velitelem záložní posádky pro sovětsko-syrský let na stanici Mir, který proběhl v červenci 1987.[2]

V listopadu 1987 postoupil na místo velitele 3. návštěvní expedice na Mir. Do vesmíru odstartoval z kosmodromu Bajkonur 7. června 1988 na palubě lodi Sojuz TM-5 s Viktorem Savinychem a bulharským kosmonautem Alexandrem Alexandrovem. Kosmonauti se společně se 3. stálou posádkou Miru věnovali experimentům sovětsko-bulharského programu Šipka, po týdnu se vrátili na Zem v Sojuzu TM-4.[4]

V září 1988 utvořil dvojici s Alexandrem Balandinem, byli určeni rezervní posádkou pro 4. expedici na Mir. Po jejím startu postoupili do role záložní posádky 5. expedice, která se vydala na oběžnou dráhu v září 1989.[1] Solovjov s Balandinem se poté chystali k letu jako 6. expedice. Odstartovali z Bajkonuru 11. února 1990 v Sojuzu TM-8. Na stanici vystřídali Alexandra Viktorenka a Alexandra Serebrova, pracovali na ní více než pět měsíců až do 9. srpna 1990, kdy se vrátili na Zem. Během letu dvakrát vystoupili do vesmíru.[5]

V květnu – červnu 1991 tvořil s Alexandren Zajcevem rezervní dvojici pro 10. expedici. Od října 1991 už se Sergejem Avdějevem byl v záloze pro 11. expedici. Po jejím startu v březnu 1992 se oba připravovali k letu jako posádka 12. základní expedice.[2] Potřetí vzlétl ke stanici Mir 27. července 1992 v Sojuzu TM-15, kromě Avdějeva ještě s Francouzem Michelem Tognini. Tognini se po týdenním pobytu na stanici vyplněném plněním programu Antarès vrátil se členy předešlé výpravy, Solovjov a Avdějev žili a pracovali na Miru do 1. února 1993, přičemž čtyřikrát vystoupili do vesmíru.[6]

V dubnu 1994 byl jmenován velitelem 19. základní expedice na Mir a zálohy 18. expedice, jeho palubním inženýrem byl Nikolaj Budarin. V listopadu 1994 – únoru 1995 se s nimi připravovala astronautka NASA Bonnie Dunbarová.[2] Ke stanici Mir Solovjov s Budarinem vzlétli 27. června 1995 v raketoplánu Atlantis (mise STS-71), na Miru zůstali dva měsíce a třikrát vystoupili do vesmíru, než je vystřídala mezinárodní rusko-německá 20. základní expedice. Přistáli v Sojuzu TM-21. [7]

V září 1996 mu byla nabídnuta účast v první expedici na Mezinárodní vesmírnou stanici, kterou v říjnu 1996 odmítl. Nechtěl totiž pracovat v podřízeném postavení – velitelem expedice měl být Američan.[2]

Od října 1996 se připravoval na pátý let jako velitel 24. základní expedice na Mir. S Pavlem Vinogradovem odstartoval 5. srpen 1997 v Sojuzu TM-26, původně s nimi měl letět Francouz Léopold Eyharts, ale po srážce Progresu M-34 s Mirem nebylo možno exprimenty rusko-francouzského programu Pégase uskutečnitelné. Během sedmi výstupů do vesmíru se Solovjov s kolegy snažil opravit stanici, podařilo se zajistit zásobování stanice elektrickou energií, ne však utěsnit modul Spektr.[8]

V únoru 1999 odešel z armády a proto k 2. únoru i z CPK a jeho oddílu kosmonautů.[2]

Anatolij Solovjov je ženatý, má dva syny.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Биографии космонавтов СССР и РФ [online]. Звездный городок: НИИ ЦПК имени Ю.А. Гагарина, [cit. 2012-04-03]. Kapitola Соловьёв Анатолий Яковлевич. Dostupné online. (rusky) 
  2. a b c d e f g h IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2011-5-27, [cit. 2012-04-03]. Kapitola Сергей Викторович Залётин. [dále jen Ivanov]. Dostupné online. (rusky) 
  3. ОСОВИК, Кирилл. Герои Страны [online]. [cit. 2012-04-03]. Kapitola Соловьёв Анатолий Яковлевич. Dostupné online. (rusky) 
  4. VÍTEK, Antonín. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. REV. 2001-11-04, [cit. 2012-04-03]. Kapitola Sojuz TM-5. [dále jen Holub, Vítek]. Dostupné online.  
  5. Holub, Vítek. REV. 2001-11-04, [cit. 2012-04-03]. Kapitola Sojuz TM-8.  
  6. Holub, Marcel Grün. REV. 2001-11-4, [cit. 2012-04-03]. Kapitola Sojuz TM-15.  
  7. Holub, Marcel Grün. REV. 2001-11-4, [cit. 2012-04-03]. Kapitola Sojuz TM-21.  
  8. Holub. REV. 2003-3-30, [cit. 2012-04-03]. Kapitola Sojuz TM-26.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu