Alek Weková
| Alek Weková | |
|---|---|
 | |
| Narození | 16. dubna 1977 (47 let) Wau |
| Alma mater | London College of Fashion |
| Povolání | Supermodelka, herečka a modelka |
| Aktivní roky | 1995–současnost |
| Výška | 1,80 m |
| Ocenění | BBC 100 Women (2015) |
| Partner(ka) | Riccardo Sala (2001–2013) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alek Weková, nepřechýleně Wek (* 16. dubna 1977 Wau) je súdánsko-britská modelka a návrhářka. Je oceňována zejména pro svůj vliv na vnímání krásy v módním průmyslu.
Pochází z etnické skupiny Dinků v Jižním Súdánu. V roce 1991 uprchla do Spojeného království, před občanskou válkou v Súdánu.[1] Svou kariéru zahájila v roce 1995, když ji bylo 18 let. V roce 2015 byla zařazena mezi 100 žen vyhlašovaných každoročně společností BBC.[2]
Dětství[editovat | editovat zdroj]
Narodila se ve Wau v Súdánu (nyní Jižní Súdán), v domě o dvou místnostech bez elektřiny a tekoucí vody, jako sedmá z devíti dětí. Její matka Akuol (* 1946) byla v domácnosti a otec Athian (1933–1985) byl úředníkem ve školství.[3] Jméno Alek údajně znamená „černá tečkovaná kráva“, která je jedna z nejběžnějších a nejoblíbenějších plemen skotu v Súdánu. Je také symbolem štěstí pro národ Dinka.[4] Od dětství až do 14 let věku trpěla kožní lupénkou.[3]
Když v roce 1985 vypukla ve Wau občanská válka, její rodina z obavy o život před povstaleckými i vládními silami unikla džunglí na jih, přičemž Alek a její sestra Adaw onemocněly malárií. V kánoích překonávali řeky zamořené krokodýly a živili se dušenými listy a kořínky.[3]
Na tuto dobu vzpomíná se slovy: „Naučila jsem se, jak málo stačí k přežití, a proto neplýtvám věcmi - jídlem, penězi, přátelstvím ani příležitostmi.“ Nic také nepovažuje za samozřejmost.[3]
Rodina se na přechodnou dobu usadila v hlavním městě Chartúmu, kde její otec musel po nehodě na jízdním kole podstoupit operaci kyčle, přičemž následně na pooperační komplikace zemřel,[5] což byla pro její rodinu citelná ztráta.
Když ji bylo 14 let, její sestra žijící ve Spojeném království zařídila pro ní a její sestru Atheng statut uprchlíka a o obě se následně postarala. Po přestěhování do Londýna její potíže s lupénkou zcela zmizely.[3] Následně se přihlásila na London College of Fashion, kde studovala módní podnikání a technologie.[6] Na školné si vydělávala, jako uklízečka toalet a kadeřnictví.[3]
Kariéra[editovat | editovat zdroj]
V roce 1995 si ji na londýnské tržišti všiml modelingový scout[1] a ještě téhož roku se objevila v hudebním videu k písni „GoldenEye“ od Tiny Turner.[3] Krátce nato se začala živit modelingem a v roce 1996 podepsala smlouvu s Ford Models. Ve stejný rok se objevila ve videoklipu „Got 'til It's Gone“ od Janet Jacksonové. V roce 1997 byla MTV jmenována modelkou roku a zároveň byla první africkou modelkou, která se toho roku objevila na obálce časopisu Elle.[7]
V následujících letech pracovala pro mnoho módních salónů.[8] Objevila se na obálce amerických, francouzských, německých a jihoafrických verzí časopisů Elle, ID, Cosmopolitan, Glamour, Forbes Magazine Africa a Ebony. Objevila se také v editorialech americké a britské verze časopisu Vogue. V roce 2002 debutovala ve filmu Čtyři pírka: Zkouška cti (v originále The Four Feathers) jako súdánská princezna Aquol. Spolupracovala s fotografem Herbem Rittsem na kalendáři Joanne Gair pro rok 1999, který byl zaměřený na bodypainting.[9]
V září 2015 předváděla pro Marca Jacobse na New York Fashion Week jaro/léto 2016. V květnu 2016 byla modelkou pro čtyři speciální edice obálek brazilské verze časopisu Elle.[10]
Modelky tmavé pleti se do té doby v módním průmyslu uplatnily jen velmi vzácně. V té době ve světě módy vládly blonďaté vlasy a modré oči, proto jako žena černé pleti vynikala a způsobila revoluci v pohledu na krásu.[8]
Věnuje se i návrhářství, navrhla kolekci designových kabelek s názvem „Wek 1933“, které jsou k dispozici ve vybraných obchodních domech Selfridges. Kolekce je věnována památce jejího otce, přičemž název kabelek odkazuje na jeho jméno a rok narození a inspiraci pro návrhy čerpala z aktovky s mosaznými sponami, kterou otec nosil.[3]
Aktivismus[editovat | editovat zdroj]
Od roku 2002 je Alek poradkyní komise amerického výboru pro uprchlíky, který pomáhá zvyšovat povědomí o situaci v Súdánu a také o strádání uprchlíků po celém světě.[8] V roce 2007 vydala autobiografii s názvem Alek: From Sudanese Refugee to International Supermodel (Alek – proměna súdánské uprchlice v mezinárodní supermodelku). Kniha dokumentuje její cestu od dětství v chudobě v Súdánu na přehlídková mola Evropy. V červenci 2012 se vrátila do Jižního Súdánu s agenturou OSN pro uprchlíky, aby upozornila na příběhy uprchlíků vracejících se ze severu a na obrovské úsilí potřebné k vybudování a stabilizaci země.[11] V témže roce se stala tváří kampaně African Originals na propagaci nápoje Amarula. Je obhájkyní lidských práv a aktivně se zapojuje do různých charitativních akcí, včetně boje proti HIV/AIDS v Africe.[4]
Osobní život[editovat | editovat zdroj]
Od roku 2009 žije v Brooklynu.[4] V roce 2013 se po 12. letech rozešla s italským developerem Riccardem Salou.[8] Je tetou súdánsko-americké modelky Ataui Deng.[12]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alek Wek na anglické Wikipedii.
- ↑ a b BBC - Radio 4 Woman's Hour -Alek Wek. www.bbc.co.uk [online]. [cit. 2023-04-16]. Dostupné online.
- ↑ BBC 100 Women 2015: Who is on the list?. BBC News. 2015-11-17. Dostupné online [cit. 2023-04-16]. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h Steve Dow, Journalist. www.stevedow.com.au [online]. [cit. 2023-04-16]. Dostupné online.
- ↑ a b c Alek Wek - Model. MODELS.com [online]. [cit. 2023-04-16]. Dostupné online.
- ↑ NAST, Condé. Alek Wek on the Moments That Defined Her Trailblazing Career in Modeling. Vogue [online]. 2020-10-20 [cit. 2023-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ South Sudanese supermodel Alek Wek appointed UNHCR National Goodwill Ambassador. www.unhcr.org [online]. [cit. 2023-04-12]. Dostupné online.
- ↑ Fun Black Fashion Fact: Alek Wek on November 1997 Elle Magazine « The Fashion Bomb Blog /// All Urban Fashion… All the Time - All Urban Fashion // All the Time. web.archive.org [online]. 2012-05-31 [cit. 2023-04-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-05-31.
- ↑ a b c d Alek Wek; Much More Than A Pretty Face. web.archive.org [online]. 2018-04-24 [cit. 2023-04-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-04-24.
- ↑ Joanne Gair's designs on celebrities. NZ Herald [online]. [cit. 2023-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ NAST, Condé. Marc Jacobs Had the Most Exciting Cast at New York Fashion Week. Vogue [online]. 2015-09-17 [cit. 2023-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ AlekWek's Journey Home | The Blue Key Blog. web.archive.org [online]. 2014-02-03 [cit. 2023-04-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-02-03.
- ↑ LIM, James. Meet the New Girl: Ataui Deng. The Cut [online]. [cit. 2023-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alek Weková na Wikimedia Commons
