Přeskočit na obsah

Luna 23

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Luna 23
COSPAR1974-084A
Start28. října 1974 14:30:32 UTC
KosmodromBajkonur
Nosná raketaProton K/D
Stav objektupřistál na Měsíci
ZánikPřistání
Zánik6. listopadu 1974 5:37:00 UT
ProvozovatelSSSR
VýrobceSSSR, OKB Lavočkina
DruhProgram Luna
Hmotnost5600 kg
Parametry dráhy
Apoapsida104 km
Periapsida94 km
Sklon dráhy138°
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luna 23 (rusky Луна 23) byla další automatická meziplanetární sonda ze Sovětského svazu, z programu Luna, která v roce 1974 sice dokázala přistát na Měsíci, ale pro poruchu neodebrala vzorky horniny a na Měsíci zůstala nečinná. V katalogu COSPAR byla později označena jako 1974-084A.[1] Někdy byla označována jako Luník 23.

Popis sondy

[editovat | editovat zdroj]

Použitý typ E-8-5M (výr. č. 410) byl vyroben v konstrukčním středisku OKB Lavočkina, což je dnešní NPO Lavočkina v Chimkách.[2] Oproti předchozím sondám byl vylepšený. Byl tvořen ze dvou hlavních částí, přistávacího a startovacího (návratového) modulu. Hmotnost při startu udána 5600 kg, samotná část na Měsíci 1900 kg. Měla mj.vrtné zařízení určené k odběru vzorku horniny z hloubky až 2,5 metru.

Průběh mise

[editovat | editovat zdroj]

Start nosné rakety Proton K/D se sondou byl odpoledne 28. října 1974 z kosmodromu Bajkonur. Nejprve byla vynesena na nízkou oběžnou dráhu nad Zemí (též uváděna jako parkovací) a z ní pomocí nosné rakety pokračovala v letu směrem k Měsíci. Během přeletu byla provedena 31. října korekce dráhy a 2. listopadu 1974 se sonda dostala na oběžnou dráhu Měsíce ve výši 94-104 km nad jejím povrchem. Poté byla její dráha pokyny ze Země dvakrát upravena. Dne 6. listopadu sonda přistála v oblasti Mare Crisium. Přistání nebylo zcela úspěšné, vrtné zařízení se stalo nefunkčním a protože k odběru vzorků nemohlo dojít, byla sonda ponechána na místě. Několik dní byly v činnosti některé z měřicích přístrojů a data odeslána na Zemi.[3] Z fotografií pořízených sondou LRO je zřejmé, že se sonda při přistání převrátila na bok, což byla příčina neúspěchu mise.[4]

  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Měsíční a meziplanetární sondy, s. 242. 
  2. Хронология запусков НПО им. С.А.Лавочкина [online]. Chimky: NPO Lavočkina, 2002, rev. 2009-2-7 [cit. 2009-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-24. (rusky) 
  3. Malá encyklopedie kosmonautiky, s. 243
  4. PLESCIA, Jeff. Mare Crisium: Failure then Success [online]. LROC Team, Arizona State University, 2012-3-16 [cit. 2012-07-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-14. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]