4 (linka metra v Madridu)
| Linka 4 | |
|---|---|
 Nástupiště ve stanici Esperanza | |
| Stát |  Španělsko
|
| Město | Madrid |
| Datum otevření | 1944 |
| Barva na mapě | hnědá |
| Technické informace | |
| Počet stanic | 23 |
| Délka | 14,625 |
| Soupravy | řada 3000 |
| Externí odkazy | |
| OpenStreetMap | mapová data |
 multimediální obsah na Commons
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Linka 4 madridského metra spojuje západní část Madridu s jeho severovýchodním okrajem a vede ze stanice Moncloa na západě do stanice Pinar de Chamartín na severovýchodě. Na lince se nachází 23 stanic a délka linky činí 14,6 km. Tratě jsou vybudovány jako úzkoprofilové, nástupiště mají délku 60 m. První úsek linky byl otevřen v roce 1944, k poslednímu rozšíření došlo v roce 2007.
Poloha[editovat | editovat zdroj]
Linka pochází následujícími městskými obvody Madridu v západo-severovýchodním směru:
- Moncloa – Aravaca
- Chamberí
- Centro
- Salamanca
- Chamartín
- Ciudad Lineal
- Hortaleza
- opět Ciudad Lineal
Linka vede ze západu pod ulicemi Alberto Aguilera, Carranza, Sagasta, Génova a Goya. Následně se stáčí pod ulici Conde de Peñalver a vede dále pod ulicemi Francisco Silvela, López de Hoyos, třídou Avenida de Ramón y Cajal a ulicemi José Silva a Ulises. Nové úseky za stanicí Esperanza kopírují mj. ulice Emigrantes, Mar Adriático, Santa Virgilia, Virgen del Carmen a Bacares.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První úsek, který v současnosti patří k lince 4, byl otevřen v roce 1932 a jednalo se původně o odbočnou větev linky 2 mezi stanicemi Goya a Diego de León.
Jako samostatná se linka 4 otevřela 23. března 1944, a to v úseku Argüelles–Goya. V roce 1958 byl do linky začleněn i výše zmíněný úsek Goya – Diego de León, což umožnilo navázat s prodloužením linky do stanice Alfonso XIII. Slavnostní otevření se konalo 26. března 1973 za přítomnosti generalissima Francisca Franca y Bahamonde.[1] Následující prodloužení v roce 1979 přivedlo linku až do stanice Esperanza. V roce 1996 byla započata výstavba prodloužení do stanice Parque de Santa María, tento nový úsek byl otevřen v roce 1998 na dvě etapy – nejprve v dubnu do stanice Mar de Cristal a posléze byl v prosinci zprovozněn celý úsek.
Posledním rozšířením linky byl úsek do stanice Pinar de Chamartín, který byl otevřen 11. dubna 2007.
Provoz[editovat | editovat zdroj]
Linka se kříží s linkami metra 1, 2, 3, 5, 6, 7, 8, 9 a 10. Linka 3 nemá žádný přímý přestup na příměstskou železnici Cercanías – pouze ve stanici Colón je možný pěší přestup na uliční úrovni.
Soupravy jsou na linku vypravovány z depa Hortaleza, které je na linku připojeno mezi stanicemi Parque de Santa María a Hortaleza.[2]
Linka v síti metra patří k těm s úzkým průjezdním profilem. Rozchod koleje je stejný jako v celé síti – netypických 1445 mm. Odběr proudu je realizován trolejovým vedením, pevným v celé délce linky, napětí v soustavě je 600 V ss. Na lince jsou v současnosti provozovány soupravy řady 3000 od španělského výrobce CAF.
Celá linka se nachází v tarifním pásmu A. Linka je pokryta mobilním telefonním signálem v úseku Argüelles – Alonso Martínez, Goya – Avenida de América a ve stanici Mar de Cristal.
Seznam stanic[editovat | editovat zdroj]
Linka v současnosti prochází 23 stanicemi. Průměrná vzdálenost mezi stanicemi je 695 m.
- Argüelles
- San Bernardo
- Bilbao
- Alonso Martínez
- Colón
- Serrano
- Velázquez
- Goya
- Lista
- Diego de León
- Avenida de América
- Prosperidad
- Alfonso XIII
- Avenida de la Paz
- Arturo Soria
- Esperanza
- Canillas
- Mar de Cristal
- San Lorenzo
- Parque de Santa María
- Hortaleza
- Manoteras
- Pinar de Chamartín
Budoucnost[editovat | editovat zdroj]
Všechna rozšíření, která se čtvrté linky madridského metra týkala, směřovala východním a severním směrem, na západ ze stanice Argüelles linka nikdy prodloužena nebyla. Je to dáno faktem, že se nástupiště linky 4 ve zmíněné stanici nachází ve stejné úrovni jako linka 3 a z tohoto důvodu je prodloužení velmi obtížně technicky realizovatelné.
Plánované prodloužení linky opačným směrem (do čtvrtí Sanchinarro a Las Tablas) bylo nahrazeno výstavbou linky lehkého metra 1.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Línea 4 (Metro de Madrid) na španělské Wikipedii.
- ↑ MOYA RODRÍGUEZ, Aurora, Laredo, Luis M.; Baztán, Milagros. Metro de Madrid 1919–2009: Noventa años de historia. Příprava vydání Baztán, Milagros. 1. vyd. Madrid: Metro de Madrid, 2009 (17. 10. 2009 tisk). 511 s. ISBN 978-84-613-6154-0. Kapitola El Estado, s. 202. (španělština) Dále jen Moya Rodríguez, Metro de Madrid.
- ↑ Archivovaná kopie. www.anden1.es [online]. [cit. 2018-10-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- MOYA RODRÍGUEZ, Aurora, Laredo, Luis M.; Baztán, Milagros. Metro de Madrid 1919–2009: Noventa años de historia. Příprava vydání Baztán, Milagros. 1. vyd. Madrid: Metro de Madrid, 2009 (17. 10. 2009 tisk). 511 s. ISBN 978-84-613-6154-0. (španělština)
- MELIS MAYNAR, Manuel; ARNAIZ RONDA, Manuel; TRABADA GUIJARRO, Jesús; DÍAZ RETANA, José Maria; OLIVÉ BARRAU, Rosa; GONZÁLEZ JIMÉNEZ, Antonio; ALONSO RODRÍGUEZ, Juan Pablo, et. al. Las infraestructuras de Metro y de transportes en la Comunidad de Madrid: Período 1995–2003. Příprava vydání Comunidad de Madrid, Consejería de obras públicas urbanismo y transportes. 1. vyd. Madrid: Comunidad de Madrid, Consejería de obras públicas urbanismo y transportes, 2003. 335 s. ISBN 978-84-451-25052. (španělština)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu 4 na Wikimedia Commons - Oficiální stránky dopravce
| ← směr Argüelles | Metro v Madridu – Linka 4 
|
směr Pinar de Chamartín → |
|
Argüelles | ||
