2C-B

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
2C-B
2C-B
Obecné
Systematický název 2-(4-brom-2,5-dimethoxy-fenyl)ethanamin
Triviální název Rusko, Spectrum, Venus, B's, CB's, Nexus
Sumární vzorec C10H14BrNO2
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 260,13 g/mol
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

2C-B čili 4-brom-2,5-dimethoxyfenylethylamin je syntetické psychedelikum (halucinogen) patřící do skupiny psychedelických fenylethylaminů často označované jako "skupina 2C". Většinu těchto látek poprvé připravil americký chemik Alexander Shulgin v 60.80. letech minulého století. Jejich syntézu a účinky popsal v knize PIHKAL (Phenethylamines I Have Known And Loved). Na černém trhu se tato látka nabízela nebo nabízí např. pod názvy Nexus, Venus nebo Bromo, někdy jako náhražka populární extáze. Užívá se ve formě solí (hydrochloridu nebo hydrobromidu) převážně orálně, výjimečně i šňupáním (při této aplikaci látka v nosní dutině silně a bolestivě dráždí sliznice[1]).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Alexander Šulgin připravil 2C-B poprvé v roce 1974 a sám tento halucinogen zařadil mezi své nejvýznamnější objevy. Zpočátku ho používali ve své praxi psychologové a psychiatři k léčbě neuróz a poruch osobnosti. Později (v 80. letech minulého století) se 2C-B začalo zneužívat rekreačně, což vedlo (postupně prakticky na celém světě) k jeho přeřazení do seznamu kontrolovaných substancí. V 90. letech minulého století tuto látku nicméně přechodně prodávala německá farmaceutická firma Drittewelle pod názvem Eros jako afrodiziakum.

Biochemie a toxicita[editovat | editovat zdroj]

2C-B stejně jako další příbuzné látky ze skupiny 2C působí patrně především jako agonista 5-HT2A serotoninových receptorů v mozku.[2] Jeho toxicita ani metabolismus nejsou zatím příliš prozkoumány, ale zdravotní problémy se po jeho užití prakticky nevyskytují.[3]

Účinky[editovat | editovat zdroj]

Účinky 2C-B mimořádně silně závisejí na užité dávce. V nízkých dávkách tato látka působí zejména jako stimulant, případně vyvolává pocity sounáležitosti s ostatními a potřebu se jich dotýkat (působí tedy podobně jako MDMA (extáze) jako empatogen a entaktogen). S tím patrně souvisejí i její někdy uváděné afrodiziakální účinky. Ve vyšších a vysokých dávkách ovšem 2C-B působí jako typický halucinogen a entheogen. Velmi výrazná přitom bývá smyslová složka zážitku (zvýraznění barev, zvuků, pseudohalucinace), zatímco vrcholné psychické prožitky (např. mystické pocity) nejsou patrně tak časté jako např. u LSD. Akutní intoxikace trvá 3 až 6 hodin a někdy ji doprovázejí nepříjemné tělesné účinky jako třes, nevolnost nebo pocit chladu.

Další látky ze skupiny 2C[editovat | editovat zdroj]

Vesměs podobné účinky jako 2C-B mají například chemicky blízce příbuzné látky 2,5-dimethoxy-4-jodfenylethylamin (2C-I), 2,5-dimethoxy-4-ethylfenylethylamin (2C-E), 2,5-dimethoxy-4-ethylthiofenylethylamin (2C-T-2) nebo 2,5-dimethoxy-4-propylthiofenylethylamin (2C-T-7). Tyto i další sloučeniny objevené Alexanderem Shulginem se také objevily na černém trhu jako "legální" náhražky 2C-B brzy po jeho přesunutí do seznamu zakázaných substancí.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. EDGAR, Barbara C.. The UXL Encyclopedia of Drugs & Addictive Substances. [s.l.] : Thomson-Gale, 2006. ISBN 1-4144-0444-1.  
  2. 4-Bromo-2,5-dimethoxyphenethylamine (2C-B) and structurally related phenylethylamines are potent 5-HT2A (serotonin) receptor agonists in xenopus laevis oocytes. [online]. [cit. 2008-05-28]. Dostupné online.  
  3. 2C-B (Nexus) Reappears on the Club Drug Scene [online]. Drug Enforcement Administration, 2001-05-xx, [cit. 2006-10-04]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]