100mm protiletadlový kanón typu 98
| 100mm/65 protiletadlový kanón typu 98 六五口径九八式一〇糎高角砲 65-kókei 98-šiki 10-senči kókaku hó |
|
 Boční pohled na zadní dvouhlavňovou věž Model A se dvěma 100mm kanóny typu 98 hlavní dělostřelecké výzbroje torpédoborce Harucuki v námořním arzenálu Maizuru |
|
| Typ | Lodní a protiletadlový kanón |
|---|---|
| Místo původu |  Japonské císařství |
| Historie služby | |
| Ve službě | 1942 – 1945 |
| Používána | Japonské císařské námořnictvo |
| Války | Druhá světová válka |
| Historie výroby | |
| Navrženo | 1938 |
| Výroba | 1942 – 1945 |
| Počet vyrobených kusů | 169[1] |
| Varianty | Model Typ 1 Model Typ 12 |
| Základní údaje | |
| Hmotnost | 3 053 kg samotné dělo[1] 34 500 kg dvouhlavňová dělová věž[1] |
| Délka | 6730 mm celkem[1] |
| Délka hlavně | 6500 mm hlaveň[1] |
| Obsluha | 11 mužů u dvoudělové věže[1] |
| Typ náboje | jednotný 111,8 cm délka celkem 41 cm délka projektilu 28 kg hmotnost celkem 13 kg hmotnost projektilu[1] |
| Ráže | 100 mm |
| Zpětný ráz | 41 cm minimální 49 cm normální 50 cm maximální[1] |
| Elevace | -10° až +90° |
| Kadence | 15–21 ran/min[1] |
| Úsťová rychlost | 1000 m/s[1] |
| Účinný dostřel | 14 000 m proti hladinovým cílům[1] 11 000 m proti letadlům[1] |
| Maximální dostřel | 19 500 m[1] |
100mm protiletadlový kanón typu 98 byl japonský víceúčelový kanón s hlavní délky 65 ráží z druhé světové války. Existoval ve dvou provedeních jako Model Typ 1 a Model Typ 12, která se lišila provedením hlavně.[1] V dvouhlavňovém uspořádání jej nesly torpédoborce třídy Akizuki (4 věže hlavní baterie), letadlová loď Taihó (6 věží) a lehký křižník Ójodo (4 věže sekundární baterie). Rovněž plánovaný (ale nerealizovaný) projekt bitevního křižníku projektu B-65 měl nést osm dvouhlavňových věží.[1][2] Koncem války se též montoval do palpostů na pobřeží kvůli očekávané invazi.[1]
100mm kanón typu 98 je považován za nejlepší japonský protiletadlový kanón za druhé světové války. Jeho nevýhodou byla krátká životnost hlavně: 350 až 400 výstřelů.[1] Pro srovnání: japonský 127mm protiletadlový kanón typu 89 měl životnost hlavně až 1500 výstřelů a německý 10,5 cm/65 SK C/33 až 2950.[3] Příčinou byla vyšší úsťová rychlost a větší kadence, než u zmiňovaných dvou konkurentů.[1]
Druhou nevýhodou bylo, že Japonci až do konce války nedokázali nasadit radarem zaměřovaný systém řízení palby, takže zaměřování protiletadlových děl se provádělo jenom pomocí optického zaměřovače.[3]
Obsah |
Dvouhlavňová věž Model A a A-1 [editovat]
Na lodích japonského císařského námořnictva se 100mm kanón typu 98 používal v dvouhlavňových elektro-hydraulických věžích Model A na třídě Akizuki a Model A-1 na Taihó a Ójodo.[4] Osy obou děl byly od sebe vzdáleny 66 cm a hlavně měly náměr v rozsahu -10° až +90°. Zbraň bylo možno nabíjet při libovolné elevaci, což bylo důležité zejména při protiletadlové palbě.[1]
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s DIGIULIAN, Tony. Japanese 10 cm/65 (3.9") Type 98 [online]. navweaps.com, rev. 2007-08-26, [cit. 2009-02-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ History of the B64/65 Project
- ↑ a b ОРЕЛ, А. В.. Артиллерийское вооружение. МОРСКАЯ КОЛЛЕКЦИЯ: Эсминцы типа «Акицуки». 2001, čís. 5. Dostupné online [cit. 2009-02-03]. (rusky)
- ↑ LOW, Joseph E.. Guns - 3.9 inch (10 cm) 65 cal type 98 (1938) [online]. REV. 2005-12-18, [cit. 2009-02-03]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy [editovat]
- Japanese 10 cm/65 (3.9") Type 98 [online]. REV. 2007-08-26, [cit. 2009-02-03]. Dostupné online. (anglicky)
- Japanese Naval Ordnance: 3.9"/65 caliber [online]. [cit. 2009-02-03]. Dostupné online. (anglicky)
- LOW, Joseph E.. Guns - 3.9 inch (10 cm) 65 cal type 98 (1938) [online]. REV. 2005-12-18, [cit. 2009-02-03]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura [editovat]
- ITANI, Jiro; LENGERER, Hans; REHM-TAKAHARA, Tomoko. Anti-Aircraft Gunnery in the Imperial Japanese Navy. In GARDINER, Robert. Warship. London : Conway Maritime Press, 1991. ISBN 0-85177-582-9. s. 81-101. (anglicky)
- ОРЕЛ, А. В.. Артиллерийское вооружение. МОРСКАЯ КОЛЛЕКЦИЯ: Эсминцы типа «Акицуки». 2001, čís. 5. Dostupné online [cit. 2009-02-03]. (rusky)
