Štěpánka Mikešová

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Štěpánka Mikešová
Narození11. listopadu 1906
Ždánice
Úmrtí17. srpna 1942 (ve věku 35 let)
Koncentrační tábor Osvětim
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Štěpánka Mikešová, rozená Löwingerová (11. listopadu 1906, Ždánice – 17. srpna 1942, Koncentrační tábor Osvětim)[1] byla obyvatelka Lidic židovského původu, oběť holokaustu. Interpretace toho, kdo ji udal gestapu, vyvolala spor, kterého se zúčastnili politici i historici.

Život[editovat | editovat zdroj]

Štěpánka Mikešová pocházela z rodiny židovského obchodníka ve Ždánicích Mořice Löwingera. Před sňatkem, v prosinci 1938, vystoupila ze židovské obce.

Dne 1. února 1939 se v Solivaru[p 1] provdala za Františka Mikeše (1901–1942), důchodního při ministerstvu zemědělství. Téhož roku se rozvedli, dle názoru historiků se jednalo o fiktivní rozvod, který měl zabránit propuštění Františka Mikeše ze státní služby z důvodu manželství s Židovkou.[2] František Mikeš zemřel 22. března 1942 v kladenské nemocnici. František a Štěpánka Mikešovi žili v té době v Lidicích č. 93.[3]

Štěpánku Mikešovou zatkli pro židovský původ 2. června 1942 čeští četníci Evžen Ressl a František Caba a předali gestapu v Kladně. Byla zavražděna v koncentračním táboře v Osvětimi 17. srpna téhož roku.

Spor politiků a historiků[editovat | editovat zdroj]

Historik Vojtěch Kyncl uvedl ve své publikaci Lidice: Zrození symbolu,[4] že Štěpánku Mikešovou udala její bytná v Lidicích Alžběta Doležalová[p 2] proto, že se jako Židovka nehlásila. Svůj závěr opírá o úřední záznam z 11. prosince 1945, který učinil nový velitel četnické stanice Evžen Ressl pro Politické zpravodajství ministerstva vnitra v rámci vyšetřování vyhlazení Lidic, které v té době se ještě vyšetřovalo a zároveň v té době Ressl čelil od jara 1945 obviněním z kolaborace s Němci. Památník Lidice její památku nepřipomínal.[5] Média si osudu Štěpánky Mikešové povšimla až poté, co Česká televize odvysílala v červnu 2019 reportáž V předvečer tragédie.[1]

Pořad České televize se po odvysílání stal politickou záležitostí. Dne 7. 8. 2019 zaslaly Jana Bobošíková (předsedkyně lidické pobočky ČSBS) a Veronika Kellerová (starostka Lidic) Radě pro rozhlasové a televizní vysílání stížnost, podle které pořad porušil vyváženost a objektivitu vysílání.[6] Ministr kultury Lubomír Zaorálek vyzval Martinu Lehmannovou, ředitelku Památníku Lidice pro nedostatek empatie k přeživším k rezignaci. Lehmannová, která mj. zastávala názor, že Památník Lidice by se měl případem Štěpánky Mikešová zabývat a že by v Památníku měla být připomenuta, po výzvě ministra kultury v lednu 2020 na funkci rezignovala.[7][2]

Historiky dělí názor na věrohodnost poválečného zápisu, který učinil Evžen Ressl, a na to, je-li vůči potomkům zavražděných z Lidic etické zveřejnění závěrů bádání.[8][9] Kompletní studii k případu zveřejnil Vojtěch Kyncl v recenzovaném odborném Časopise Matice moravské 1. července 2021 (Aktuálně.cz odmítly studii zveřejnit).[10] Vyplývá z něj, že Vojtěch Šustek manipuloval s prameny a Eduard Stehlík odeslal k posouzení jen vybrané části dokumentů zveřejněné 2. června 2020 v reportáži Českého rozhlasu, navíc z pozice ředitele PL financoval vytvoření posudků u vybraných historiků, kteří nebyli v archivu. Vynecháno pak bylo svědectví poslední lidické žijící ženy Jaroslavy Skleničkové, která o udání napsala ve své knize Vzpomínky mě stále tíží v roce 2016. 15. července 2021 měla být kauza opět tématem jednání Volebního a mediálního výboru PSP ČR, kam byla pozvána starostka Lidic Veronika Kellerová, Eduard Stehlík a Vojtěch Šustek. Volební a mediální výbor měl vyvinout tlak na odvolání generálního ředitele ČT Petra Dvořáka. Poté, co Olga Sommerová přizvala k jednání Vojtěcha Kyncla a členům výboru byla předána mezinárodní vědeckou radou schválená vědecká studie "Zapomenut je ten, jehož jméno je zapomenuto", bylo zasedání výboru zrušeno.[9] Jméno židovské oběti Štěpánky Löwingerové bylo z památníku opět odstraněno.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Údaj o místě sňatku dle matriky narozených Františka Mikeše. [1] Dle matriky zemřelých se svatba konala v Bratislavě.[2]
  2. ↑ Jedna z přeživších lidických žen (1904–1946).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b V předvečer tragédie. Reportér [online]. Česká televize, 2019-06-10 [cit. 2020-06-06]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b ZÍDEK, Petr. Lidice: mýtus a pravda. S. 15. Lidové noviny [online]. 2020-06-06. S. 15. 
  3. ↑ Matrika zemřelých Kladno, 1934-1942, snímek 267 [online]. Státní oblastní archiv v Praze [cit. 2020-06-06]. Dostupné online. 
  4. ↑ KYNCL, Vojtěch. Lidice: zrození symbolu. Praha: Academia, 2015. ISBN 978-80-200-2482-4. 
  5. ↑ ŠÍSTEK, František, JUDr. Vyjádření [online]. 2019-08-07 [cit. 2020-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-01. 
  6. ↑ Stížnost na Českou televizi [online]. ČSBS Lidice, 2019-08-07 [cit. 2020-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-01. 
  7. ↑ Ředitelka Památníku Lidice rezignovala. Zaorálek jí vytýká neschopnost empatie. Kladenský deník [online]. 2020-01-21 [cit. 2020-06-06]. Dostupné online. 
  8. ↑ Dle posudků pro Památník Lidice nelze vinit lidickou ženu z udání židovské ženy. České noviny [online]. ČTK, 1. 7. 2021 [cit. 2021-12-8]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b KYNCL, Vojtěch. Židovka, neonacisté a Památník Lidice: O jedné „normalizaci“ českých dějin. Forum 24 [online]. 6. 10. 2021 [cit. 2021-12-8]. Dostupné online. 
  10. ↑ KYNCL, Vojtěch. Zapomenut je ten, jehož jméno je zapomenuto. Židovská oběť z Lidic Štěpánka Mikešová. Časopis Matice moravské. 2021, roč. 140, čís. 1, s. 123–192. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • V předvečer tragédie. Reportér [online]. Česká televize, 2019-06-10 [cit. 2020-06-06]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZÍDEK, Petr. Lidice: mýtus a pravda. S. 15. Lidové noviny [online]. 2020-06-06. S. 15. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Štěpánka_Mikešová&oldid=22782827“