Španělské Maroko
| Španělské Maroko Protectorado Español de Marruecos حماية إسبانيا في المغرب
|
|||||||||||
geografie
|
|||||||||||
| hlavní město: | |||||||||||
|
rozloha:
|
20 948 km²
|
||||||||||
| obyvatelstvo | |||||||||||
|
počet obyvatel:
|
795 200[1] 1942
|
||||||||||
|
národnostní složení:
|
|||||||||||
| státní útvar | |||||||||||
|
mateřská země:
|
|||||||||||
|
měna:
|
|||||||||||
|
vznik:
|
|||||||||||
|
zánik:
|
|||||||||||
|
|||||||||||
.svg){kind=small}
Španělské Maroko (arabsky المغرب الإسباني, španělsky Protectorado español de Marruecos) bylo protektorátem Španělska na území dnešního Maroka. Ustanoveno bylo 30. dubna 1912, kdy byla podepsána Dohoda z Fez, ve které marocký sultán Abdelhafid předal vládu a moc nad svou zemí Francii a Španělsku, které zde zřídily své protektoráty. Francie si přisvojila podstatný díl Maroka jako tzv. Francouzské Maroko a Španělsko za svůj protektorát prohlásilo středomořské pobřeží, kde v té době žila nezanedbatelná menšina Španělů.
Rozloha Španělského Maroka byla zhruba 20 000 km², ale jen 14 % bylo možno obdělávat. Zbytek území zabíraly hory a aridní oblasti. Hlavním městem byl Tetuán.
Město Tanger mělo od smlouvy z Fez mezinárodní status. Během druhé světové války v letech 1940–1945 byl Tanger pod kontrolou Španělů. V roce 1956, kdy získalo Maroko nezávislost, byl Tangeru jeho speciální status odňat a město se stalo součástí Marockého království.
2. března 1956 získalo Francouzské Maroko nezávislost na Francii. Španělské Maroko se k novému státu připojilo 7. dubna 1956 a k tomuto datu španělský protektorát přestal existovat. Města Ceuta a Melilla společně s několika menšími ostrovy však zůstaly pod španělskou korunou. Maroko si dodnes nárokuje tyto města a ostrovy.
