Šárovcové z Šárova
| Šárovcové z Šárova | |
|---|---|
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Šárovcové ze Šárova byli starý moravský šlechtický rod.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Středověk[editovat | editovat zdroj]
Jméno a původ moravského vladyckého a rytířského rodu sahají do první poloviny 13. století a bývají odvozeny ze zaniklé tvrze Šárov(y) u Napajedel na Zlínsku. Archeologické nálezy dosvědčují její středověký původ.[1] V písemných pramenech se Šarov připomíná v roce 1360 v predikátu Jana a Oneše ze Šarova.
Na Prostějovsku Šárovcové drželi statky Ptení, Přemyslovice, Krumsín, Hluchov aj.
Česká větev se poprvé spojuje s Bořkem Šárovcem ze Šárova, který se roku 1400 připomíná jako plátce Svatovítské kapituly a z roku 1413 se dochovala jeho znaková pečeť s helmem a s predikátem, zatímco jiný příslušník rodu Matěj z Nové Vsi(u Kolína) toto erbovní znamení neměl.[2]
Úspěšný byl moravský Matěj Šárovec již roku 1384,[3] a také Jan I. Šárovec, který patřil k dvořanům krále Václava IV., například roku 1409 se zmiňuje mezi jeho vyslanci u papeže v Itálii.[4]
V husitských válkách bojovali Šárovcové vždy na straně kališníků. I v době poděbradské podporovali Šárovcové krále Jiřího z Poděbrad a veleli obraně hradů Lanšperka nebo Cornštejna na Znojemsku. Na konci 15. století drželi čeští Šárovcové statky v okolí Prahy Říčan, Novou Ves, Ledce, Jeníkovice a tvrz Srub nad Ledci, dále na Chrudimsku, např. (Slatiňany), a v Podkrkonoší Šárovcovu Lhotu.
Raný novověk[editovat | editovat zdroj]
Česká rodová větev:
- Daniel Šárovec z Šárova a v Ledcích (kolem 1482) proslul bojovností, stejně tak jeho synové Petr a Jan a vnuci Václav, Čeněk a Zdeněk.[5]
- Václav, syn Zikmundův, byl ve třicátých letech 16. století hejtmanem chrudimského kraje, movitým a mocným rytířem. Za odpor proti králi a zemským soudcům byl roku 1536 uvězněn, mučen a v lednu 1537 v Praze na Pohořelci stětím popraven.[6] Jeho dramatický život posloužil roku 1952 jako námět opery Hejtman Šarovec, kterou podle libreta Františka Kožíka složil Karel Horký.[7]
- Jan Václav Šárovec, poslední žijící příslušník české větve, se roku 1618 zapojil do stavovského povstání, statek mu však nemohl být zabaven, protože ho již prodal. Zemřel asi roku 1626 a jím česká rodová větev vymřela.
Moravsko-slezská větev: její příslušníci zastávali v 15.,16. a 17. století na Moravě a ve Slezsku vysoké zemské úřady
- Jakub Šárovec ze Šarov a Krumsíně byl od roku 1481 až do roku 1520 nejvyšším hofrychtéřem (dvorským sudím) Markrabství moravského. Na Zemském sněmu byl předsedou rytířského stavu.
- Jan III. Šárovec z Šárov a na Ptení roku 1543 dlužil peníze své manželce Johance z Adlaru.[8]
- Hynku Šarovcovi ze Šarov a na Ptení byly, za účast na Stavovském povstání v letech 1618-1620, konfiskovány dvě třetiny majetku, včetně zámku v Ptení.
- Kryštof Vellen st. Šárovec ze Šárova byl radou a nejvyšším písařem knížectví Opavského (1665)
- Jan Kryštof na Opavsku
- Jan Rudolf – kolem roku 1730 dal postavit zámek ve Hněvošicích u Opavy. Jeho potomci přesídlili do Pruska.[9]
Sňatky byli spřízněni s Martinici, s pány z Adlaru, z Bukůvky nebo z Tamfeldu.
Erb[editovat | editovat zdroj]
V červeném nebo modrém štítě zlatá krokev s korouhvičkou. Zlatě korunovaná helma s červeno-zlatými nebo modro-zlatými přikryvadly. Klenotem je nejčastěji rovněž krokev.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ NEKUDA, Vladimír; UNGER, Josef. Hrádky a tvrze na Moravě. Brno: Blok, 1981. S. 14.
- ↑ SEDLÁČEK, August. Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty. Atlas pečetí. Soupisy, rejstřík, faksimile. Příprava vydání Vladimír Růžek. Svazek 5. Praha: Academia, 2003. 384 s. ISBN 80-200-1136-6. S. 69–11, 117–112. Dále jen Sedláček (2003).
- ↑ Sedláček (2003), č. 117
- ↑ Archiv Koruny české 5. Katalog listin. Příprava vydání Antonín Haas. Praha: [s.n.], 1947. Č. 220.
- ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Hradecko. Svazek II. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 270 s. S. 57–59, 71–72.
- ↑ Paměti Mikuláše Dačického z Heslova. Příprava vydání Antonín Rezek. Svazek I. Praha: Matice česká, 1878. S. 69–70.
- ↑ Hejtman Šarovec [online]. DILIA [cit. 2018-01-03]. Dostupné online.
- ↑ Archiv České koruny (1158–1935) 2054 [online]. ICARUS – International Centre for Archival Research [cit. 2017-12-31]. Dostupné online.
- ↑ MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl II. Praha: Argo, 2010. 666 s. ISBN 978-80-257-0294-9. S. 389.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. 1. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola z Šárova.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek II. Hradecko. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 270 s. S. 57–59, 71–72.
- MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl II. Praha: Argo, 2010. 666 s. ISBN 978-80-257-0294-9.
- ÚLOVEC, Jiří, a kol. Encyklopedie českých tvrzí. S–Ž. Díl 3. Praha: Argo, 2005. ISBN 80-7203-700-5.