Cramerovo pravidlo: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Funkce návrhy odkazů: Přidán 1 odkaz.
Jirka Fiala (diskuse | příspěvky)
Doplnění ukázek, historie, aplikací, složitosti podle překladů z de, en. Přidán nový text důkazu a literatura. Stylistické a formální úpravy.
značka: možné problémové formulace
Řádek 1: Řádek 1:
'''Cramerovo pravidlo''' nebo '''metoda determinantů''' je [[Vzorec|matematický vzorec]] pro popis řešení [[Soustava lineárních rovnic|soustavy lineárních rovnic]] s regulární maticí soustavy pomocí [[Determinant|determinantů]] [[Matice koeficientů|matice soustavy]] a [[Matice|matic]] z ní získaných nahrazením jednoho sloupce vektorem pravých stran. Je pojmenována po [[Gabriel Cramer|Gabrielu Cramerovi]] (1704 &#x2013; 1752), který v roce 1750 publikoval pravidlo pro libovolný počet neznámých.<ref name="CRAMER">[[Gabriel Cramer]]: [https://reader.digitale-sammlungen.de//resolve/display/bsb10053392.html ''Introduction à l’analyse des lignes courbes algébriques.''] Genf 1750, S. 657–659.</ref>
'''Cramerovo pravidlo''' je [[algoritmus]] umožňující nalezení řešení [[soustava lineárních rovnic|soustavy lineárních algebraických rovnic]]. Roku 1750 ho uveřejnil [[Gabriel Cramer]], už předtím však toto pravidlo nalezl [[Gottfried Leibniz|Leibniz]].


Cramerovo pravidlo má především teoretický význam, protože výpočet mnoha determinantů obvyklým způsobem je výpočetně náročný. V praxi se proto pro řešení soustav používají jiné metody numerické matematiky.
== Postup ==
Mějme soustavu [[lineární rovnice|lineárních rovnic]], která obsahuje stejně [[Neznámá|neznámých]] jako rovnic. Označme [[Soustava lineárních rovnic|matici soustavy]] <math>\mathbf{A}</math> (je typu <math> n \times n</math>). Dále označme <math>\mathbf{A}_i</math> jako [[matice|matici]], kterou získáme z matice <math>\mathbf{A}</math>, nahradíme-li v ní <math>i</math>-tý sloupec sloupcem pravých stran soustavy rovnic.


== Znění ==
Pokud zapíšeme matice soustavy a [[vektor]] pravých stran jako

:<math>\mathbf{A} =
Nechť čtvercová matice <math>\boldsymbol{A}</math> řádu <math> n</math> je [[Soustava lineárních rovnic|matici soustavy]] <math>n</math> [[Lineární rovnice|lineárních rovnic]] o <math>n</math> [[Neznámá|neznámých]] (čili počet neznámých i rovnic je shodný). Nechť <math>\boldsymbol{A}_i</math> je [[matice]], získaná z matice <math>\boldsymbol{A}</math> nahrazením <math>i</math>-tého sloupce sloupcem pravých stran.

Konkrétně, pro matici soustavy <math>\boldsymbol{A} =
\begin{pmatrix}
\begin{pmatrix}
a_{11} & a_{12} & \cdots & a_{1n} \\
a_{11} & a_{12} & \cdots & a_{1n} \\
Řádek 11: Řádek 13:
\vdots & \vdots & \ddots & \vdots \\
\vdots & \vdots & \ddots & \vdots \\
a_{n1} & a_{n2} & \cdots & a_{nn} \end{pmatrix}
a_{n1} & a_{n2} & \cdots & a_{nn} \end{pmatrix}
</math>a [[vektor]] pravých stran <math>\boldsymbol{b} = \begin{pmatrix}
</math>
:<math>\mathbf{B} = \begin{pmatrix}
b_1 \\
b_1 \\
b_2 \\
b_2 \\
\vdots \\
\vdots \\
b_n
b_n
\end{pmatrix} </math>,
\end{pmatrix} </math>

pak má <math>\mathbf{A}_i</math> tvar
:<math>\mathbf{A}_i =
<math>\boldsymbol{A}_i</math> tvar:

: <math>\boldsymbol{A}_i =
\begin{pmatrix}
\begin{pmatrix}
a_{11} & a_{12} & \cdots & a_{1,i-1} & b_1 & a_{1,i+1} & \cdots & a_{1n} \\
a_{11} & a_{12} & \cdots & a_{1,i-1} & b_1 & a_{1,i+1} & \cdots & a_{1n} \\
a_{21} & a_{22} & \cdots & a_{2,i-1} & b_2 & a_{2,i+1} & \cdots & a_{2n} \\
a_{21} & a_{22} & \cdots & a_{2,i-1} & b_2 & a_{2,i+1} & \cdots & a_{2n} \\
\vdots & \vdots & \ddots & \cdots & \cdots & \cdots & \ddots & \vdots \\
\vdots & \vdots & \ddots & \vdots & \vdots & \vdots & \ddots & \vdots \\
a_{n1} & a_{n2} & \cdots & a_{n,i-1} & b_n & a_{n,i+1}& \cdots & a_{nn} \end{pmatrix}
a_{n1} & a_{n2} & \cdots & a_{n,i-1} & b_n & a_{n,i+1}& \cdots & a_{nn} \end{pmatrix}
</math>
</math>


Pokud je matice soustavy <math>\boldsymbol{A}</math> [[Regulární matice|regulární]], pak má soustava právě jedno řešení. Jednotlivé složky řešení <math>\boldsymbol x=(x_1,\dots,x_n)^\mathsf{T}</math> jsou určeny podíly <ref>{{Citace elektronického periodika


Pokud je [[determinant]] matice soustavy nenulový, <math>\det \mathbf{A} \neq 0</math>, tzn. matice <math>\mathbf{A}</math> je [[regulární matice|regulární]], pak má soustava právě jedno řešení, pro které platí
:<math>x_i = \frac{\det \mathbf{A}_i}{\det \mathbf{A}}</math>
pro <math>i = 1, 2, ..., n</math>. Čísla <math>x_1</math> až <math>x_n</math> spolu tvoří jedno řešení.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Cramerovo pravidlo — Matematika polopatě
| titul = Cramerovo pravidlo — Matematika polopatě
| periodikum = www.matweb.cz
| periodikum = www.matweb.cz
Řádek 38: Řádek 37:
}}</ref>
}}</ref>


: <math>x_i = \frac{\det \boldsymbol{A}_i}{\det \boldsymbol{A}}</math>.
== Příklad ==
Úkolem je řešit soustavu rovnic
Konkrétně, pro soustavu o dvou neznámých
:<math>x + y = 3</math>
:<math>x - 2 y = 1</math>


:<math>
Determinant matice soustavy je
\begin{array}{rcrcr}
:<math>\det \mathbf{A} =
\color{blue}{a_{11}}\,\color{black}x_1&+&\color{blue}{a_{12}}\,\color{black}x_2&=&\color{green}{b_1}\\
\begin{vmatrix}
\color{blue}{a_{21}}\,\color{black}x_1&+&\color{blue}{a_{22}}\,\color{black}x_2&=&\color{green}{b_2}
1 & 1 \\
1 & -2 \end{vmatrix} = -3
\end{array}
</math>
</math>


s rozšířenou matici soustavy
Poněvadž je <math>\det \mathbf{A} \neq 0</math>, lze použít ''Cramerovo pravidlo''.


: <math>({\color{blue}\boldsymbol{A}}\,|\,{\color{green}\boldsymbol{b}}) =
Dále určíme
\left(\begin{array}{cc|c}
:<math>\det \mathbf{A}_1 =
\color{blue}{a_{11}} & \color{blue}{a_{12}} & \color{green}{b_1} \\
\color{blue}{a_{21}} & \color{blue}{a_{22}} & \color{green}{b_2}
\end{array}\right)
</math>

je řešení dáno vzorci:

:<math>x_1 =
\frac{\det \boldsymbol A_1}{\det \boldsymbol A} =
\frac{\begin{vmatrix}
\color{green}b_1&\color{blue}a_{12}\\
\color{green}b_2&\color{blue}a_{22}
\end{vmatrix}}
{\begin{vmatrix}
\color{blue}a_{11}&\color{blue}a_{12}\\
\color{blue}a_{21}&\color{blue}a_{22}
\end{vmatrix}}
= \frac{{\color{green}b_1} {\color{blue}a_{22}} - {\color{blue}a_{12}} {\color{green}b_2}
}{
{\color{blue}a_{11}} {\color{blue}a_{22}} - {\color{blue}a_{12}} {\color{blue}a_{21}}}
</math> a

:<math>x_2 = \frac{\det \boldsymbol A_2}{\det \boldsymbol A } =
\frac{\begin{vmatrix}\color{blue}{a_{11}}&\color{green}{b_1}\\ \color{blue}{a_{21}}&\color{green}{b_2}
\end{vmatrix}}
{\begin{vmatrix}
\color{blue}a_{11}&\color{blue}a_{12}\\
\color{blue}a_{21}&\color{blue}a_{22}
\end{vmatrix}}
= \frac{{\color{blue}{a_{11}}} {\color{green}{b_2}} - {\color{green}{b_1}} {\color{blue}{a_{21}}}}
{
{\color{blue}a_{11}} {\color{blue}a_{22}} - {\color{blue}a_{12}} {\color{blue}a_{21}}}
</math>

Pravidlo platí nejen v oboru [[Reálné číslo|reálných ]] či [[Komplexní číslo|komplexních čísel]], ale i pro soustavy lineárních rovnic s koeficienty a neznámými v libovolném [[Komutativní těleso|tělese]].

== Ukázky ==

=== Soustava o dvou neznámých ===
Reálná soustava lineárních rovnic:

: <math>\begin{array}{rcrcr}
\color{blue}{1}\,\color{black}x_1&+&\color{blue}{2}\,\color{black}x_2&=&\color{green}{3}\\
\color{blue}{4}\,\color{black}x_1&+&\color{blue}{5}\,\color{black}x_2&=&\color{green}{6}
\end{array}</math>

dává rozšířenou matici soustavy:

: <math>({\color{blue}\boldsymbol{A}}\,|\,{\color{green}\boldsymbol{b}}) =
\left(\begin{array}{cc|c}
\color{blue}{1} & \color{blue}{2} & \color{green}{3} \\
\color{blue}{4} & \color{blue}{5} & \color{green}{6}
\end{array}\right)
</math>

Podle Cramerova pravidla je řešení soustavy určeno podíly:

: <math>x_1 =
\frac{\det \boldsymbol A_1}{\det \boldsymbol A} =
\frac{\begin{vmatrix}
\color{green}3&\color{blue}2\\
\color{green}6&\color{blue}5
\end{vmatrix}}
{\begin{vmatrix}
\color{blue}1&\color{blue}2\\
\color{blue}4&\color{blue}5
\end{vmatrix}}
= \frac{{\color{green}3}\cdot {\color{blue}5} - {\color{blue}2} \cdot {\color{green}6}
}{
{\color{blue}1}\cdot {\color{blue}5} - {\color{blue}2} \cdot {\color{blue}4}}
= \frac{3}{-3} = -1</math>

: <math>x_2 = \frac{\det \boldsymbol A_2}{\det \boldsymbol A } =
\frac{\begin{vmatrix}\color{blue}{1}&\color{green}{3}\\ \color{blue}{4}&\color{green}{6}\end{vmatrix}}
{\begin{vmatrix}\color{blue}{1}&\color{blue}{2}\\ \color{blue}{4}&\color{blue}{5}\end{vmatrix}}
= \frac{{\color{blue}{1}}\cdot {\color{green}{6}} - {\color{green}{3}} \cdot {\color{blue}{4}}}{{\color{blue}{1}}\cdot {\color{blue}{5}} - {\color{blue}{2}} \cdot {\color{blue}{4}}}
= \frac{-6}{-3} = 2</math>

=== Soustava o třech neznámých ===
Pro soustavu lineárních rovnic:

: <math>\begin{array}{rcrcrcr}
\color{black}x_1&+&\color{blue}2\,\color{black}x_2&+&\color{blue}5\,\color{black}x_3&=&\color{green}7\\
\color{blue}2\,\color{black}x_1&+&\color{blue}3\,\color{black}x_2& & &=&\color{green}4\\
\color{blue}3\,\color{black}x_1&+&\color{blue}5\,\color{black}x_2&+&\color{blue}3\,\color{black}x_3&=&\color{green}9\\
\end{array}</math>

s rozšířenou maticí

: <math>({\color{blue}\boldsymbol A} \,|\, {\color{green}\boldsymbol b}) =
\left(\begin{array}{ccc|c}
\color{blue}1 & \color{blue}2 & \color{blue}5 & \color{green}7 \\
\color{blue}2 & \color{blue}3 & \color{blue}0 & \color{green}4 \\
\color{blue}3 & \color{blue}5 & \color{blue}3 & \color{green}9
\end{array}\right)
</math>

jsou složky řešení podle Cramerova pravidla dána podíly:

: <math>
x_1 = \frac{\det \boldsymbol A_1}{\det\boldsymbol A} =
\frac{\begin{vmatrix}\color{green}7
&\color{blue}2
&\color{blue}5
\\ \color{green}4
&\color{blue}3
&\color{blue}0
\\ \color{green}9
&\color{blue}5
&\color{blue}3
\end{vmatrix}}
{\begin{vmatrix}\color{blue}1
&\color{blue}2
&\color{blue}5
\\ \color{blue}2
&\color{blue}3
&\color{blue}0
\\ \color{blue}3
&\color{blue}5
&\color{blue}3
\end{vmatrix}}
=\frac{
{\color{green}7}\cdot{\color{blue}3}\cdot{\color{blue}3}+
{\color{blue}2}\cdot{\color{blue}0}\cdot{\color{green}9}+
{\color{blue}5}\cdot{\color{green}4}\cdot{\color{blue}5}-
{\color{green}7}\cdot{\color{blue}0}\cdot{\color{blue}5}-
{\color{blue}2}\cdot{\color{green} 4}\cdot{\color{blue}3}-
{\color{blue}5}\cdot{\color{blue}3}\cdot{\color{green}9}
}{
{\color{blue}1}\cdot{\color{blue}3}\cdot{\color{blue}3}+
{\color{blue}2}\cdot{\color{blue}0}\cdot{\color{blue}3}+
{\color{blue}5}\cdot{\color{blue}2}\cdot{\color{blue}5}-
{\color{blue}1}\cdot{\color{blue}0}\cdot{\color{blue}5}-
{\color{blue}2}\cdot{\color{blue}2}\cdot{\color{blue}3}-
{\color{blue}5}\cdot{\color{blue}3}\cdot{\color{blue}3 }
}
= \frac{4}{2} = 2</math>

: <math>x_2 = \frac{\det\boldsymbol A_2}{\det\boldsymbol A} =

\frac{\begin{vmatrix}\color{blue}1
&\color{green}7
&\color{blue}5
\\ \color{blue}2
&\color{green}4
&\color{blue}0
\\ \color{blue}3
&\color{green}9
&\color{blue}3
\end{vmatrix}}
{\begin{vmatrix}\color{blue}1
&\color{blue}2
&\color{blue}5
\\ \color{blue}2
&\color{blue}3
&\color{blue}0
\\ \color{blue}3
&\color{blue}5
&\color{blue}3
\end{vmatrix}}
=\frac{
{\color{blue}1}\cdot{\color{green}4}\cdot{\color{blue}3}+
{\color{green}7}\cdot{\color{blue}0}\cdot{\color{blue}3}+
{\color{blue}5}\cdot{\color{blue}2}\cdot{\color{green}9}-
{\color{blue}1}\cdot{\color{blue}0}\cdot{\color{green}9}-
{\color{green}7}\cdot{\color{blue}2}\cdot{\color{blue}3}-
{\color{blue}5}\cdot{\color{green}4}\cdot{\color{blue}3 }
}{
{\color{blue}1}\cdot{\color{blue}3}\cdot{\color{blue}3}+
{\color{blue}2}\cdot{\color{blue}0}\cdot{\color{blue}3}+
{\color{blue}5}\cdot{\color{blue}2}\cdot{\color{blue}5}-
{\color{blue}1}\cdot{\color{blue}0}\cdot{\color{blue}5}-
{\color{blue}2}\cdot{\color{blue}2}\cdot{\color{blue}3}-
{\color{blue}5}\cdot{\color{blue}3}\cdot{\color{blue}3 }
}= \frac{0}{2} = 0</math>

: <math>x_3 = \frac{\det\boldsymbol A_3}{\det\boldsymbol A} =

\frac{\begin{vmatrix}\color{blue}1
&\color{blue}2
&\color{green}7
\\ \color{blue}2
&\color{blue}3
&\color{green}4
\\ \color{blue}3
&\color{blue}5
&\color{green}9
\end{vmatrix}}
{\begin{vmatrix}\color{blue}1
&\color{blue}2
&\color{blue}5
\\ \color{blue}2
&\color{blue}3
&\color{blue}0
\\ \color{blue}3
&\color{blue}5
&\color{blue}3
\end{vmatrix}}
=\frac{
{\color{blue}1}\cdot{\color{blue}3}\cdot{\color{green}9}+
{\color{blue}2}\cdot{\color{green}4}\cdot{\color{blue}3}+
{\color{green}7}\cdot{\color{blue}2}\cdot{\color{blue}5}-
{\color{blue}1}\cdot{\color{green}4}\cdot{\color{blue}5}-
{\color{blue}2}\cdot{\color{blue}2}\cdot{\color{green}9}-
{\color{green}7}\cdot{\color{blue}3}\cdot{\color{blue}3 }
}{
{\color{blue}1}\cdot{\color{blue}3}\cdot{\color{blue}3}+
{\color{blue}2}\cdot{\color{blue}0}\cdot{\color{blue}3}+
{\color{blue}5}\cdot{\color{blue}2}\cdot{\color{blue}5}-
{\color{blue}1}\cdot{\color{blue}0}\cdot{\color{blue}5}-
{\color{blue}2}\cdot{\color{blue}2}\cdot{\color{blue}3}-
{\color{blue}5}\cdot{\color{blue}3}\cdot{\color{blue}3 }
}= \frac{2}{2} = 1</math>

== Důkaz ==
Řešení soustavy splňuje vztah

: <math>
x_1\begin{pmatrix}a_{11}\\a_{21}\\ \vdots \\a_{m1}\end{pmatrix} +
x_2\begin{pmatrix}a_{12}\\a_{22}\\ \vdots \\a_{m2}\end{pmatrix} +
\dots +
x_n\begin{pmatrix}a_{1n}\\a_{2n}\\ \vdots \\a_{mn}\end{pmatrix}
=\begin{pmatrix}b_1\\b_2\\ \vdots \\b_m\end{pmatrix}
</math>,

neboli <math>\sum_{j=1}^n x_j\boldsymbol a_j=\boldsymbol b</math>, kde <math>\boldsymbol{a}_j</math> značí <math>j</math>-tý sloupec matice <math>\boldsymbol A</math>.

Pro matici <math>\boldsymbol A</math>, sloupcový index <math>i</math> a libovolný vektor <math>\boldsymbol v</math> značí symbol <math>\boldsymbol A[\boldsymbol a_i/\boldsymbol v]</math> matici, která vznikne z <math>\boldsymbol A</math> nahrazením jejího <math>i</math>-tého sloupce vektorem <math>\boldsymbol v</math>. Mimo jiné platí již dříve zavedená notace <math>\boldsymbol A_i=\boldsymbol A[\boldsymbol a_i/\boldsymbol b]
</math>.

Cramerovo pravidlo vyplývá ze dvou vlastností [[determinant|determinantu]]:

* Determinant je [[Multilineární forma|multilineární]] vzhledem ke sloupcům (i řádkům) matice, tj. lineární vůči každému jednotlivému sloupci (řádku) a
* je alternující vzhledem k pořadí sloupů (řádků), což má mimo jiné za následek, že determinant matice se dvěma shodnými sloupci (řádky) je nulový.

Z linearity determinantu vyplývá:
:<math>\det \boldsymbol A_i=
\det (\boldsymbol A[\boldsymbol a_i/\boldsymbol b])=
\det \biggl(
\boldsymbol A\biggl[\boldsymbol a_i\bigg/\sum_{j=1}^n x_j\boldsymbol a_j\biggr]\biggr)=
\det\biggl(\sum_{j=1}^n x_j \boldsymbol A[\boldsymbol a_i/\boldsymbol a_j]\biggr)=
\sum_{j=1}^n x_j \det(\boldsymbol A[\boldsymbol a_i/\boldsymbol a_j])
</math>

V rozvinutém tvaru lze tento krok zapsat:

:<math>
\begin{vmatrix}
\begin{vmatrix}
a_{11} & \cdots & a_{1,i-1} & b_1 & a_{1,i+1} & \cdots & a_{1n} \\
3 & 1 \\
\vdots & \ddots & \vdots & \vdots & \vdots & \ddots & \vdots \\
1 & -2 \end{vmatrix} = -7
a_{n1} & \cdots & a_{n,i-1} & b_n & a_{n,i+1} & \cdots & a_{nn} \\
\end{vmatrix}
=
\begin{vmatrix}
a_{11} & \cdots & a_{1,i-1} & \sum\limits_{j=1}^n x_ja_{1j} & a_{1,i+1} & \cdots & a_{1n} \\
\vdots & \ddots & \vdots & \vdots & \vdots & \ddots & \vdots \\
a_{n1} & \cdots & a_{n,i-1} & \sum\limits_{j=1}^n x_ja_{nj} & a_{n,i+1} & \cdots & a_{nn} \\
\end{vmatrix}
</math>
</math>
:<math>\det \mathbf{A}_2 =
:<math>
=x_1
\begin{vmatrix}
\begin{vmatrix}
\color{red}a_{11} & \cdots & a_{1,i-1} &\color{red} a_{11} & a_{1,i+1} & \cdots & a_{1n} \\
1 & 3 \\
\color{red}\vdots & \ddots & \vdots &\color{red} \vdots & \vdots & \ddots & \vdots \\
1 & 1 \end{vmatrix} = -2
\color{red}a_{n1} & \cdots & a_{n,i-1} &\color{red} a_{n1} & a_{n,i+1} & \cdots & a_{nn} \\
\end{vmatrix}
+
\dots
x_{i-1}
\begin{vmatrix}
a_{11} & \cdots &\color{red} a_{1,i-1} &\color{red} a_{1,i-1} & a_{1,i+1} & \cdots & a_{1n} \\
\vdots & \ddots &\color{red} \vdots &\color{red} \vdots & \vdots & \ddots & \vdots \\
a_{n1} & \cdots &\color{red} a_{n,i-1} &\color{red} a_{n,i-1} & a_{n,i+1} & \cdots & a_{nn} \\
\end{vmatrix}
</math>
:<math>
+
x_i
{\color{blue}
\begin{vmatrix}
a_{11} & \cdots & a_{1,i-1} & a_{1i} & a_{1,i+1} & \cdots & a_{1n} \\
\vdots & \ddots & \vdots & \vdots & \vdots & \ddots & \vdots \\
a_{n1} & \cdots & a_{n,i-1} & a_{ni} & a_{n,i+1} & \cdots & a_{nn} \\
\end{vmatrix}}
</math>
:<math>
+
x_{i+1}
\begin{vmatrix}
a_{11} & \cdots & a_{1,i-1} &\color{red} a_{1,i+1} & \color{red}a_{1,i+1} & \cdots & a_{1n} \\
\vdots & \ddots & \vdots &\color{red} \vdots &\color{red} \vdots & \ddots & \vdots \\
a_{n1} & \cdots & a_{n,i-1} &\color{red} a_{n,i+1} & \color{red}a_{n,i+1} & \cdots & a_{nn} \\
\end{vmatrix}
+
\dots
+
x_n
\begin{vmatrix}
a_{11} & \cdots & a_{1,i-1} &\color{red} a_{1n} & a_{1,i+1} & \cdots &\color{red} a_{1n} \\
\vdots & \ddots & \vdots &\color{red} \vdots & \vdots & \ddots &\color{red} \vdots \\
a_{n1} & \cdots & a_{n,i-1} &\color{red} a_{nn} & a_{n,i+1} & \cdots &\color{red} a_{nn} \\
\end{vmatrix}
</math>
</math>


Matice <math>\boldsymbol A[\boldsymbol a_i/\boldsymbol a_i]</math> (vyznačena <font color=blue>modře</font>) je totožná s <math>\boldsymbol A</math>, protože fakticky nedošlo k žádnému nahrazení. Pro každé <math>j\ne i</math> má matice <math>\boldsymbol A[\boldsymbol a_i/\boldsymbol a_j]</math> svůj <math>i</math>-tý sloupec shodný s <math>j</math>-tým (vyznačeny <font color=red>červeně</font>) a její determinant je roven nule.
Řešení má tedy tvar
:<math>x = \frac{\det \mathbf{A}_1}{\det \mathbf{A}} = \frac{-7}{-3} = \frac{7}{3}</math>
:<math>y = \frac{\det \mathbf{A}_2}{\det \mathbf{A}} = \frac{-2}{-3} = \frac{2}{3}</math>


Po vyloučení nulových členů <math>\boldsymbol A[\boldsymbol a_i/\boldsymbol a_j]</math> pro <math>j\ne i</math> se výraz redukuje na:
Zkouškou se přesvědčíme, že se skutečně jedná o řešení uvedené soustavy.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Přibylová
| jméno = Lenka
| titul = Cramerovo pravidlo
| url = https://www.math.muni.cz/~pribylova/cramer.pdf
| místo = Brno
| datum vydání = 2006
| datum přístupu = 16.8.2021
}}</ref>


:<math>\det \boldsymbol A_i=
== Důkaz ==
\sum_{j=1}^n x_j \det(\boldsymbol A[\boldsymbol a_i/\boldsymbol a_j])
<math>\frac{\det \mathbf{A}_i}{\det \mathbf{A}}=\frac{1}{\det \mathbf{A}}
=x_i \det \boldsymbol A[\boldsymbol a_i/\boldsymbol a_i]
=x_i \det \boldsymbol A
</math>

Odtud Cramerovo pravidlo vyplývá vydělením obou stran nenulovým výrazem <math> \det \boldsymbol A </math>.

=== Krátký důkaz ===
Krátký důkaz Cramerova pravidla začíná pozorováním, že <math>x_i</math> je determinant matice <math>\boldsymbol X_i</math>, která vznikne z [[Jednotková matice|jednotkové matice]] <math>\mathbf I</math> nahrazením <math>i</math>-tého sloupce <math>\mathbf e_i</math> vektorem řešení <math>\boldsymbol x</math>. V notaci předchozího důkazu jde o matici:

: <math>\boldsymbol X_i=
\mathbf I[\mathbf e_i/\boldsymbol x]=
\begin{pmatrix}
1 & 0 & \cdots & x_1 & \cdots & 0\\
0 & 1 & \cdots & x_2 & \cdots & 0\\
\vdots & \vdots & & \vdots & & \vdots\\
0 & 0 & \cdots & x_n & \cdots & 1
\end{pmatrix}</math>

Za předpokladu, že původní matice <math>\boldsymbol A</math> je regulární, lze sloupce matice <math>\boldsymbol X_i</math> vyjádřit výrazy <math>(\boldsymbol A^{-1}\boldsymbol{a_1}, \boldsymbol A^{-1}\boldsymbol{a}_2, \ldots,
\boldsymbol A^{-1}\boldsymbol{a}_{i-1},
\boldsymbol A^{-1}\boldsymbol{b},
\boldsymbol A^{-1}\boldsymbol{a}_{i+1}, \ldots,
\boldsymbol A^{-1}\boldsymbol{a}_n )</math>, kde <math>\boldsymbol{a}_j</math> je <math>j</math>-tý sloupec matice <math>\boldsymbol A</math>. Připomeňme, že sloupce matice <math>\boldsymbol A_i</math> jsou <math>(\boldsymbol{a}_1, \boldsymbol{a}_2, \ldots, \boldsymbol{a}_{i-1}, \boldsymbol{b}, \boldsymbol{a}_{i+1}, \ldots, \boldsymbol{a}_n) </math>, a proto <math>\boldsymbol X_i=\boldsymbol A^{-1}\boldsymbol A_i</math>.

Zbývá využít fakt, že determinant součinu dvou matic je součinem determinantů, z čehož vyplývá:

: <math> x_i= \det \boldsymbol X_i = \det (\boldsymbol A^{-1}) \det \boldsymbol A_i= \frac{\det \boldsymbol A_i}{\det \boldsymbol A}.</math>

=== Další verze důkazu ===
<math>\frac{\det \boldsymbol{A}_i}{\det \boldsymbol{A}}=\frac{1}{\det \boldsymbol{A}}
\begin{vmatrix}
\begin{vmatrix}
a_{1,1} & \cdots & a_{1,i-1} & b_1 & a_{1,i+1} & \cdots & a_{1,n} \\
a_{1,1} & \cdots & a_{1,i-1} & b_1 & a_{1,i+1} & \cdots & a_{1,n} \\
Řádek 88: Řádek 399:
\vdots & \ddots & \vdots & \vdots & \vdots & \ddots & \vdots \\
\vdots & \ddots & \vdots & \vdots & \vdots & \ddots & \vdots \\
a_{n,1} & \cdots & a_{n,i-1} & b_n & a_{n,i+1} & \cdots & a_{n,n} \\
a_{n,1} & \cdots & a_{n,i-1} & b_n & a_{n,i+1} & \cdots & a_{n,n} \\
\end{vmatrix}=\sum_{j=1}^n \frac{b_j}{\det \mathbf{A}}
\end{vmatrix}=\sum_{j=1}^n \frac{b_j}{\det \boldsymbol{A}}
\begin{vmatrix}
\begin{vmatrix}
a_{1,1} & \cdots & a_{1,i-1} & 0 & a_{1,i+1} & \cdots & a_{1,n} \\
a_{1,1} & \cdots & a_{1,i-1} & 0 & a_{1,i+1} & \cdots & a_{1,n} \\
Řádek 99: Řádek 410:
\end{vmatrix}</math>
\end{vmatrix}</math>


Jestliže matici získanou vynecháním j-tého řádku a i-tého sloupce matice <math>\mathbf{A}</math> označíme <math>\mathbf{A}_{ji}</math>, pak rozvinutím determinantu v čitateli podle i-tého sloupce získáme
Jestliže matici získanou vynecháním j-tého řádku a i-tého sloupce matice <math>\boldsymbol{A}</math> označíme <math>\boldsymbol{A}_{ji}</math>, pak rozvinutím determinantu v čitateli podle i-tého sloupce získáme


<math>\frac{\det \mathbf{A}_i}{\det \mathbf{A}}=\sum_{j=1}^n b_j\frac{(-1)^{i+j}\det\mathbf{A}_{ji}}{\det \mathbf{A}}</math>
<math>\frac{\det \boldsymbol{A}_i}{\det \boldsymbol{A}}=\sum_{j=1}^n b_j\frac{(-1)^{i+j}\det\boldsymbol{A}_{ji}}{\det \boldsymbol{A}}</math>


Zlomek ve výrazu je prvkem <math>(\mathbf{A}^{-1})_{i,j}</math> [[inverzní matice]] <math>\mathbf{A}^{-1}</math>.
Zlomek ve výrazu je prvkem <math>(\boldsymbol{A}^{-1})_{i,j}</math> [[inverzní matice]] <math>\boldsymbol{A}^{-1}</math>.


<math>\frac{\det \mathbf{A}_i}{\det \mathbf{A}}=\sum_{j=1}^n (\mathbf{A}^{-1})_{i,j}b_j=(\mathbf{A}^{-1}\mathbf{b})_i</math>
<math>\frac{\det \boldsymbol{A}_i}{\det \boldsymbol{A}}=\sum_{j=1}^n (\boldsymbol{A}^{-1})_{i,j}b_j=(\boldsymbol{A}^{-1}\boldsymbol{b})_i</math>


Protože <math>\mathbf{Ax}=\mathbf{b}</math> a <math>\det \mathbf{A} \ne0</math>, je <math>\mathbf{x}=\mathbf{A}^{-1}\mathbf{b}</math> a tedy
Protože <math>\boldsymbol{Ax}=\boldsymbol{b}</math> a <math>\det \boldsymbol{A} \ne0</math>, je <math>\boldsymbol{x}=\boldsymbol{A}^{-1}\boldsymbol{b}</math> a tedy


<math>x_i=\frac{\det \mathbf{A}_i}{\det \mathbf{A}}</math>
<math>x_i=\frac{\det \boldsymbol{A}_i}{\det \boldsymbol{A}}</math>

== Výpočetní složitost ==

Cramerovo pravidlo implementované naivním způsobem je výpočetně neefektivní již pro soustavy s více než třemi rovnicemi.<ref name="Poole2014">{{cite book|author=David Poole|title=Linear Algebra: A Modern Introduction|year=2014|publisher=Cengage Learning|isbn=978-1-285-98283-0|page=276}}</ref> V případě <math>n</math> rovnic o <math>n</math> neznámých vyžaduje výpočet <math>n+1</math> determinantů, zatímco [[Gaussova eliminační metoda|Gaussova eliminace]] dává výsledek se stejnou výpočetní složitostí jako výpočet jediného determinantu.<ref name="HoffmanFrankel2001">{{cite book|author1=Joe D. Hoffman|author2=Steven Frankel|title=Numerical Methods for Engineers and Scientists, Second Edition|year=2001|publisher=CRC Press|isbn=978-0-8247-0443-8|page=30}}</ref><ref name="Shores2007">{{cite book|author=Thomas S. Shores|title=Applied Linear Algebra and Matrix Analysis|year=2007|publisher=Springer Science & Business Media|isbn=978-0-387-48947-6|page=132}}</ref>  Cramerovo pravidlo může být také [[Stabilita numerické metody|numericky nestabilní]] i pro soustavy o dvou rovnicích.<ref name="Higham2002">{{cite book|author=Nicholas J. Higham|title=Accuracy and Stability of Numerical Algorithms: Second Edition|year=2002|publisher=SIAM|isbn=978-0-89871-521-7|page=13}}</ref> Nedávno se však ukázalo, že Cramerovo pravidlo lze implementovat se stejnou složitostí jako [[Gaussova eliminační metoda|Gaussova eliminace]] <ref>{{cite journal |author1=Ken Habgood |author2=Itamar Arel |title=A condensation-based application of Cramerʼs rule for solving large-scale linear systems |journal=Journal of Discrete Algorithms |volume=10 |year=2012 |pages=98–109 |doi=10.1016/j.jda.2011.06.007|url=https://hal.archives-ouvertes.fr/hal-01500199/document|doi-access=free }} </ref><ref>{{cite journal |author1=G.I.Malaschonok |title=Solution of a System of Linear Equations in an Integral Ring |journal=USSR J. Of Comput. Math. And Math. Phys. |volume=23 |year=1983 |pages=1497–1500|arxiv=1711.09452 }}</ref> (vyžaduje dvakrát tolik aritmetických operací a má stejnou numerickou stabilitu, pokud jsou použity stejné permutační matice).

== Aplikace ==

=== Celočíselné programování ===
Cramerovo pravidlo lze použít k důkazu, že problém [[Celočíselné programování|celočíselného programování]], jehož matice omezení je [[Totálně unimodulární matice|totálně unimodulární]] a jehož pravá strana je celočíselná, má celočíselná bázická řešení, což výrazně usnadňuje řešení úlohy.

=== Obyčejné diferenciální rovnice ===
Cramerovo pravidlo se používá k odvození obecného řešení nehomogenní lineární diferenciální rovnice metodou [[Variace konstant|variace konstant]].

=== Ricciho kalkul ===
Cramerovo pravidlo se používá v Ricciho kalkulu v různých výpočtech zahrnujících Christoffelovy symboly prvního a druhého druhu.<ref>{{Cite book|title=The Absolute Differential Calculus (Calculus of Tensors)|last=Levi-Civita|first=Tullio|publisher=Dover|year=1926|isbn=9780486634012|pages=111–112}}</ref>

Cramerovo pravidlo lze zejména využít v důkazu, že operátor divergence na Riemannově varietě je invariantní vzhledem ke změně souřadnic.

== Historie ==

Cramerovo pravidlo publikoval v roce 1750 [[Gabriel Cramer]] ve své knize ''Introduction à l'analyse des lignes courbes algébriques''.<ref name="CRAMER"/> V něm explicitně uvedl vzorce pro lineární soustavy rovnic až se třemi rovnicemi a popsal, jak lze vytvořit vzorce řešení pro soustavy rovnic s více rovnicemi. Protože determinant ještě nebyl zaveden, použil zlomky s polynomem v čitateli a jmenovateli. Jak ukazuje následující úryvek z původní práce, jsou totožné s polynomy [[Determinant|Leibnizova vzorce]] .

: [[Soubor:Cramer's_rule_for_z.png|odkaz=Datei:Cramer's_rule_for_z.png|500x500pixelů]]

Tento úryvek ukazuje, že Cramer ještě nepoužíval dnešní zápis soustav lineárních rovnic, protože v něm by vzorec zněl:

: <math>x_1 = \frac{b_1a_{22}a_{33} - b_1a_{32}a_{23} - b_2a_{12}a_{33} + b_2a_{32}a_{13} + b_3a_{12}a_{23} - b_3a_{22}a_{13}}{a_{11}a_{22}a_{33} - a_{11}a_{32}a_{23} - a_{21}a_{12}a_{33} + a_{21}a_{32}a_{13} + a_{31}a_{12}a_{23} - a_{31}a_{22}a_{13}}</math>
Sám Cramer si byl vědom, že soustavy lineárních rovnic nemají vždy jednoznačné řešení.<ref name="CHABERT_EN">Jean-Luc Chabert et al.: ''A History of Algorithms. From the Pebble to the Microchip.'' Springer-Verlag, 1999, ISBN 3-540-63369-3, S. 284–287 (Tato kniha obsahuje anglický překlad Cramerovy původní publikace.).</ref> Étienne Bézout pak v roce 1764 ukázal, pokud soustavu rovnic nelze jednoznačně vyřešit, je determinant matice soustavy (jmenovatel ve výše uvedeném výrazu) nulový.<ref name="CHABERT_EN"/> Cramer svůj vzorec nijak nedokázal, to provedl až Augustin Louis Cauchy v roce 1815. Cauchy také zavedl Cramerova pravidla, který se používá dodnes.

Již v roce 1678 si Cramerovo pravidlo zapsal Gottfried Wilhelm Leibniz ve svém rukopise. Ten však byl objeven až později a neměl tak žádný vliv na vývoj metod řešení soustav lineárních rovnic.<ref name="CHABERT_EN"/> Speciální případy Cramerova pravidla pro soustavy dvou nebo tří rovnic popsal Colin Maclaurin ve svém Pojednání o algebře, publikovaném v roce 1748. Přestože měl nápad rozšířit tyto vzorce i na soustavy rovnic s více rovnicemi, nenašel na rozdíl od Cramera žádné pravidlo, jak správně nastavit znaménka v použitých polynomech.<ref name="KOSINSKI">Antoni A. Kosinski: ''Cramer's Rule Is Due to cramer.'' In: ''Mathematics Magazine.'' Bd. 74, Nr. 4, Oktober 2001, S. 310–312.</ref> Carl Benjamin Boyer vyvolal ve 20. století spor mezi matematickými historiky, zda byl objevitelem vzorce Maclaurin nebo Cramer. Doporučil, aby pravidlo bylo přejmenováno na Maclaurinovo-Cramerovo.<ref name="HEDMAN">Bruce A. Hedman: ''An Earlier Date for „Cramer’s Rule“'' In: ''Historica Mathematica.'' Bd. 24, 1999, S. 365–368.</ref>

== Odkazy ==


== Reference ==
<references />
<references />
=== Literatura ===
*{{Citace monografie
| příjmení = Bärtsch
| jméno = Hans-Jochen
| titul = Matematické vzorce
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok = 2006
| počet_stran = 832
| kapitola = Matice
| strany = 180-198
| isbn = 80-200-1448-9
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Bečvář
| jméno = Jindřich
| titul = Lineární algebra
| vydání = 1.
| vydavatel = Matfyzpress
| místo = Praha
| rok vydání = 2019
| počet_stran = 436
| isbn = 978-80-7378-392-1
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Hladík
| jméno = Milan
| titul = Lineární algebra (nejen) pro informatiky
| vydání = 1.
| vydavatel = Matfyzpress
| místo = Praha
| rok vydání = 2019
| počet_stran = 328
| isbn = 978-80-7378-378-5
}}
* {{Citace elektronické monografie
| příjmení = Olšák
| jméno = Petr
| titul = Lineární algebra
| url = http://petr.olsak.net/ftp/olsak/linal/linal.pdf
| místo = Praha
| datum vydání = 2007
| datum přístupu = 2023-02-20
}}


== Související články ==
== Související články ==
* [[Soustava lineárních rovnic]]
* [[Soustava lineárních rovnic]]
* [[Matice]]
* [[Matice]]
* [[Regulární matice]]
* [[Determinant]]
* [[Determinant]]
* [[Adjungovaná matice]]


== Externí odkazy ==
== Externí odkazy ==
Řádek 124: Řádek 512:
* [http://www.elektro-energetika.cz/calculations/linrov.php Online výpočet soustav lineárních rovnic]
* [http://www.elektro-energetika.cz/calculations/linrov.php Online výpočet soustav lineárních rovnic]
{{Autoritní data}}
{{Autoritní data}}

{{Překlad|de|Cramersche Regel|224266812}} {{Překlad|en|Cramer's rule|1140528159}}



{{Portály|Matematika}}
{{Portály|Matematika}}

Verze z 5. 3. 2023, 20:23

Cramerovo pravidlo nebo metoda determinantů je matematický vzorec pro popis řešení soustavy lineárních rovnic s regulární maticí soustavy pomocí determinantů matice soustavy a matic z ní získaných nahrazením jednoho sloupce vektorem pravých stran. Je pojmenována po Gabrielu Cramerovi (1704 – 1752), který v roce 1750 publikoval pravidlo pro libovolný počet neznámých.[1]

Cramerovo pravidlo má především teoretický význam, protože výpočet mnoha determinantů obvyklým způsobem je výpočetně náročný. V praxi se proto pro řešení soustav používají jiné metody numerické matematiky.

Znění

Nechť čtvercová matice řádu je matici soustavy lineárních rovnic o neznámých (čili počet neznámých i rovnic je shodný). Nechť je matice, získaná z matice nahrazením -tého sloupce sloupcem pravých stran.

Konkrétně, pro matici soustavy a vektor pravých stran

tvar:

Pokud je matice soustavy regulární, pak má soustava právě jedno řešení. Jednotlivé složky řešení jsou určeny podíly [2]

.

Konkrétně, pro soustavu o dvou neznámých

s rozšířenou matici soustavy

je řešení dáno vzorci:

a

Pravidlo platí nejen v oboru reálných či komplexních čísel, ale i pro soustavy lineárních rovnic s koeficienty a neznámými v libovolném tělese.

Ukázky

Soustava o dvou neznámých

Reálná soustava lineárních rovnic:

dává rozšířenou matici soustavy:

Podle Cramerova pravidla je řešení soustavy určeno podíly:

Soustava o třech neznámých

Pro soustavu lineárních rovnic:

s rozšířenou maticí

jsou složky řešení podle Cramerova pravidla dána podíly:

Důkaz

Řešení soustavy splňuje vztah

,

neboli , kde značí -tý sloupec matice .

Pro matici , sloupcový index a libovolný vektor značí symbol matici, která vznikne z nahrazením jejího -tého sloupce vektorem . Mimo jiné platí již dříve zavedená notace .

Cramerovo pravidlo vyplývá ze dvou vlastností determinantu:

  • Determinant je multilineární vzhledem ke sloupcům (i řádkům) matice, tj. lineární vůči každému jednotlivému sloupci (řádku) a
  • je alternující vzhledem k pořadí sloupů (řádků), což má mimo jiné za následek, že determinant matice se dvěma shodnými sloupci (řádky) je nulový.

Z linearity determinantu vyplývá:

V rozvinutém tvaru lze tento krok zapsat:

Matice (vyznačena modře) je totožná s , protože fakticky nedošlo k žádnému nahrazení. Pro každé má matice svůj -tý sloupec shodný s -tým (vyznačeny červeně) a její determinant je roven nule.

Po vyloučení nulových členů pro se výraz redukuje na:

Odtud Cramerovo pravidlo vyplývá vydělením obou stran nenulovým výrazem .

Krátký důkaz

Krátký důkaz Cramerova pravidla začíná pozorováním, že je determinant matice , která vznikne z jednotkové matice nahrazením -tého sloupce vektorem řešení . V notaci předchozího důkazu jde o matici:

Za předpokladu, že původní matice je regulární, lze sloupce matice vyjádřit výrazy , kde je -tý sloupec matice . Připomeňme, že sloupce matice jsou , a proto .

Zbývá využít fakt, že determinant součinu dvou matic je součinem determinantů, z čehož vyplývá:

Další verze důkazu

Jestliže matici získanou vynecháním j-tého řádku a i-tého sloupce matice označíme , pak rozvinutím determinantu v čitateli podle i-tého sloupce získáme

Zlomek ve výrazu je prvkem inverzní matice .

Protože a , je a tedy

Výpočetní složitost

Cramerovo pravidlo implementované naivním způsobem je výpočetně neefektivní již pro soustavy s více než třemi rovnicemi.[3] V případě rovnic o neznámých vyžaduje výpočet determinantů, zatímco Gaussova eliminace dává výsledek se stejnou výpočetní složitostí jako výpočet jediného determinantu.[4][5]  Cramerovo pravidlo může být také numericky nestabilní i pro soustavy o dvou rovnicích.[6] Nedávno se však ukázalo, že Cramerovo pravidlo lze implementovat se stejnou složitostí jako Gaussova eliminace [7][8] (vyžaduje dvakrát tolik aritmetických operací a má stejnou numerickou stabilitu, pokud jsou použity stejné permutační matice).

Aplikace

Celočíselné programování

Cramerovo pravidlo lze použít k důkazu, že problém celočíselného programování, jehož matice omezení je totálně unimodulární a jehož pravá strana je celočíselná, má celočíselná bázická řešení, což výrazně usnadňuje řešení úlohy.

Obyčejné diferenciální rovnice

Cramerovo pravidlo se používá k odvození obecného řešení nehomogenní lineární diferenciální rovnice metodou variace konstant.

Ricciho kalkul

Cramerovo pravidlo se používá v Ricciho kalkulu v různých výpočtech zahrnujících Christoffelovy symboly prvního a druhého druhu.[9]

Cramerovo pravidlo lze zejména využít v důkazu, že operátor divergence na Riemannově varietě je invariantní vzhledem ke změně souřadnic.

Historie

Cramerovo pravidlo publikoval v roce 1750 Gabriel Cramer ve své knize Introduction à l'analyse des lignes courbes algébriques.[1] V něm explicitně uvedl vzorce pro lineární soustavy rovnic až se třemi rovnicemi a popsal, jak lze vytvořit vzorce řešení pro soustavy rovnic s více rovnicemi. Protože determinant ještě nebyl zaveden, použil zlomky s polynomem v čitateli a jmenovateli. Jak ukazuje následující úryvek z původní práce, jsou totožné s polynomy Leibnizova vzorce .

Tento úryvek ukazuje, že Cramer ještě nepoužíval dnešní zápis soustav lineárních rovnic, protože v něm by vzorec zněl:

Sám Cramer si byl vědom, že soustavy lineárních rovnic nemají vždy jednoznačné řešení.[10] Étienne Bézout pak v roce 1764 ukázal, pokud soustavu rovnic nelze jednoznačně vyřešit, je determinant matice soustavy (jmenovatel ve výše uvedeném výrazu) nulový.[10] Cramer svůj vzorec nijak nedokázal, to provedl až Augustin Louis Cauchy v roce 1815. Cauchy také zavedl Cramerova pravidla, který se používá dodnes.

Již v roce 1678 si Cramerovo pravidlo zapsal Gottfried Wilhelm Leibniz ve svém rukopise. Ten však byl objeven až později a neměl tak žádný vliv na vývoj metod řešení soustav lineárních rovnic.[10] Speciální případy Cramerova pravidla pro soustavy dvou nebo tří rovnic popsal Colin Maclaurin ve svém Pojednání o algebře, publikovaném v roce 1748. Přestože měl nápad rozšířit tyto vzorce i na soustavy rovnic s více rovnicemi, nenašel na rozdíl od Cramera žádné pravidlo, jak správně nastavit znaménka v použitých polynomech.[11] Carl Benjamin Boyer vyvolal ve 20. století spor mezi matematickými historiky, zda byl objevitelem vzorce Maclaurin nebo Cramer. Doporučil, aby pravidlo bylo přejmenováno na Maclaurinovo-Cramerovo.[12]

Odkazy

  1. a b Gabriel Cramer: Introduction à l’analyse des lignes courbes algébriques. Genf 1750, S. 657–659.
  2. Cramerovo pravidlo — Matematika polopatě. www.matweb.cz [online]. [cit. 2021-08-16]. Dostupné online. 
  3. David Poole. Linear Algebra: A Modern Introduction. [s.l.]: Cengage Learning, 2014. ISBN 978-1-285-98283-0. S. 276. 
  4. Joe D. Hoffman; STEVEN FRANKEL. Numerical Methods for Engineers and Scientists, Second Edition. [s.l.]: CRC Press, 2001. ISBN 978-0-8247-0443-8. S. 30. 
  5. Thomas S. Shores. Applied Linear Algebra and Matrix Analysis. [s.l.]: Springer Science & Business Media, 2007. ISBN 978-0-387-48947-6. S. 132. 
  6. Nicholas J. Higham. Accuracy and Stability of Numerical Algorithms: Second Edition. [s.l.]: SIAM, 2002. ISBN 978-0-89871-521-7. S. 13. 
  7. Ken Habgood; ITAMAR AREL. A condensation-based application of Cramerʼs rule for solving large-scale linear systems. Journal of Discrete Algorithms. 2012, s. 98–109. Dostupné online. DOI 10.1016/j.jda.2011.06.007. 
  8. G.I.Malaschonok. Solution of a System of Linear Equations in an Integral Ring. USSR J. Of Comput. Math. And Math. Phys.. 1983, s. 1497–1500. arXiv 1711.09452. 
  9. LEVI-CIVITA, Tullio. The Absolute Differential Calculus (Calculus of Tensors). [s.l.]: Dover, 1926. ISBN 9780486634012. S. 111–112. 
  10. a b c Jean-Luc Chabert et al.: A History of Algorithms. From the Pebble to the Microchip. Springer-Verlag, 1999, ISBN 3-540-63369-3, S. 284–287 (Tato kniha obsahuje anglický překlad Cramerovy původní publikace.).
  11. Antoni A. Kosinski: Cramer's Rule Is Due to cramer. In: Mathematics Magazine. Bd. 74, Nr. 4, Oktober 2001, S. 310–312.
  12. Bruce A. Hedman: An Earlier Date for „Cramer’s Rule“ In: Historica Mathematica. Bd. 24, 1999, S. 365–368.

Literatura

  • BÄRTSCH, Hans-Jochen. Matematické vzorce. Praha: Academia, 2006. 832 s. ISBN 80-200-1448-9. Kapitola Matice, s. 180-198. 
  • BEČVÁŘ, Jindřich. Lineární algebra. 1.. vyd. Praha: Matfyzpress, 2019. 436 s. ISBN 978-80-7378-392-1. 
  • HLADÍK, Milan. Lineární algebra (nejen) pro informatiky. 1.. vyd. Praha: Matfyzpress, 2019. 328 s. ISBN 978-80-7378-378-5. 
  • OLŠÁK, Petr. Lineární algebra [online]. Praha: 2007 [cit. 2023-02-20]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cramersche Regel na německé Wikipedii. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cramer's rule na anglické Wikipedii.