Bičenka drůbeží: Porovnání verzí
Nová stránka: '''Bičenka drůbeží''' (''Trichomonas gallinae'') je anaerobní pětibičíkatý parazitický prvok s kosmopolitním… značky: první editace možné problémové formulace editace z Vizuálního editoru |
(Žádný rozdíl)
|
Verze z 5. 1. 2020, 05:02
Bičenka drůbeží (Trichomonas gallinae) je anaerobní pětibičíkatý parazitický prvok s kosmopolitním výskytem. Patří do třídy Trichomonadea z kmene Parabasalia. Parazituje v trávicí soustavě ptáků a způsobuje vážné ptačí onemocnění zvané trichomonóza. Má se za to, že je to starodávný parazit, který u dinosaurů způsoboval podobné příznaky jako u dnešních ptáků.[1] Přenáší se přímým kontaktem s infikovaným jedincem.
 Bičenka drůběží | |
|---|---|
 Zvonek zelený nakažený bičenkou drůběží | |
| Vědecká klasifikace | |
| Doména | Eukaryota |
| Říše | Excavata |
| Kmen | bičenkovci (Parabasalia) |
| Třída | bičenky (Trichomonadea) |
| Řád | trichomonády (Trichomonadida) |
| Čeleď | Trichomonadidae |
| Rod | bičenka (Trichomonas) |
| Binomické jméno | |
| Trichomonas gallinae Rivolta, 1878 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Morfologie
Bičenka drůbeží je jednobunečný jednojaderný bičíkatý organismus. Nemá mitochondrii, místo toho u ní můžeme nalézt hydrogenozomy. Hydrogenozomy jsou specializované organely, které jsou funkčně podobné mitochondriím, neobsahují ovšem zpravidla žádnou DNA.
Bičenka se vyskytuje v anteriorní části trávicí soustavy hostitele pouze ve formě trofozoitů, bičíkatých stádií. Tvar těla je vejcovitý až hruškovitý. Velikost těla se pohybuje mezi 6-18µm. Buňky mají čtyři přední volné bičíky a jeden zpětný bičík, který tvoří undulující membránu dosahující do přibližně dvou třetin těla. Charakteristickým znakem bičenky drůběží je absence volného konce zpětného (posteriorního) bičíku. Vyskytují se u nich dvě zvláštní cytoskeletární struktury. První specializovanou strukturou je axostyl, což je mikrotubulární tyčinka, která má opěrnou funkci, prochází celou buňkou a mírně přesahuje zadní část těla. Druhou cytoskeletární strukturou je pelta, která tvoří jakousi čepičku z mikrotubulů nad jádrem buňky. Golgiho komplex je spojen s jádrem parabazálními fibrilami za vzniku tzv. parabazálního aparátu (od toho název celého kmene Parabasalia).[2]
Historie
Bičenka drůbeží byla objevena poprvé popsána jako původce holubí nemoci zvané anglicky "canker" S. Rivoltou v roce 1878. Rivolta organismus objevil v horní části trávicího traktu holubího mláděte a pojmenoval ho Cercomonas gallinae. To bylo později změněno na Trichomonas gallinae, jelikož nepatří mezi cerkomonády, nýbrž mezi trichomonády. Rivolta také pojmenoval parazita, kterého objevil uvnitř holubích jater, Cercomonas hepaticum. Myslel si, že se s gallinae od sebe liší. Později se zjistilo, že Trichomonas gallinae, Cercomonas gallinae a Cercomonas hepaticum jsou jeden a ten samý organismus.[2]
Hostitelská specifita
Bičenky drůběží parazitují výhradně na ptácích. Na člověka ani na jiné savce se infekce nepřenáší.[3]
Za hlavního hostitele se považuje holub skalní, kterému je přičítáno rozšíření parazita do celého světa. Dále jsou důležité příbuzné rody ze skupiny holubovití jako hrdlička zahradní, holub hřivnáč, holub domácí zdivočelý.
Další skupinou ptáků, která je hostitelem bičenky drůběží, jsou dravci. Příkladem budiž jestřáb, orel, sokol nebo sovy.
Mezi hostitele patří 19 zástupců z řádu měkkozobí v čele s holubem skalním, 26 zástupců z řádu sokoli, 9 zástupců z řádu sovy. Další řády obsahující některé hostitele jsou: papoušci, pěvci, hrabaví, krátkokřídlí a vrubozubí.[4]
Životní cyklus
Bičenku drůbeží většinou najdeme v anteriorní části trávicí nebo dýchací soustavy ptáků. Bičenky se přenáší z hostitele na hostitele většinou pouze přímým kontaktem. V těle hostitele pak zvyšují paraziti své počty rychlým jednoduchým podélným binárním dělením.
Nevytváří pravé cysty, takže mimo tělo hostitele rychle umírají. Umírají pomaleji, pokud jsou ve vlhkém prostředí (zabrání se tím vysušení, což je hlavní faktor, kvůli kterému bičenky mimo tělo hostitele dlouho nepřežijí). Některé studie tvrdí, že v mršinách vydrží bičenky naživu až 8 hodin. Za určitých laboratorních podmínek bylo možné je udržet naživu in vitro až 120 hodin.[5] Bičenky drůbeží sice nevytváří pravé cysty, vytváří ovšem struktury cystám podobné (pseudocysty), které jsou důležitým faktorem během přenosu. Pseudocysty u bičenek vznikají buněčnou invaginací vlastních bičíků, což je reverzibilní proces. Tento proces může být způsoben vysycháním, zvýšenou koncentrací kyslíku nebo nízkou teplotou. Proces transformace v pseudocystu by měl navyšovat dobu, po kterou bičenky drůběží přežijí v trusu.[6]
Trichomonóza
Trichomonóza je infekce horní části trávicího traktu ptáků. Je to onemocnění všeobecně rozšířené. Bičenky drůběží parazitují výhradně na ptácích. Na člověka ani na jiné savce se infekce nepřenáší.[3] Nejčastěji se toto onemocnění vyskytuje u holubů, ale infikovat se mohou i další druhy včetně domácích ptáků nebo dravců.
Přenos
K přenosu dochází třemi způsoby. Prvním a nejčastějším způsobem je přenos z dospělce na mládě při krmení. Druhým způsobem je přenos z kontaminované pitné vody nebo potravy. Třetím způsobem je přenos na dravce z infikované kořisti.
Z dospělce na mládě
S tímto způsobem přenosu se můžeme setkat u holubů. Dochází k němu, když nakažený dospělec (přenašeč) nakazí svého nedávno vylíhlého potomka při krmení (tzv. holubím mlékem).
U holubů se často stává, že se dospělci nějakým způsobem nakazí, ale rok nebo i déle se u nich neprojeví žádné příznaky. Tito asymptomatičtí dospělci jsou ovšem přímým zdrojem nákazy pro svá mláďata.
Přenos z vody
S tímto způsobem přenosu se setkáme u domácích ptáků jako jsou kur domácí nebo krocan. Dochází k přenosu přes vodu kontaminovanou výkaly nebo slinami. Tento přenos musí proběhnout velmi rychle, jelikož bičenka není schopná dlouho přežít mimo hostitele. Napadení domácích ptáků je tedy spíše výjimečné.
Divocí holubi nebo jiní zástupci skupiny měkkozobí jsou hlavními zdrojem nákazy pro domácí ptáky. Právě jejich výkaly kontaminují pitnou vodu pro domácí ptáky. [5]
Přenos z potravy
Toto je nejčastější způsob přenosu na dravce. Dravec uloví infikovaného ptáka a nakazí se.
Průběh onemocnění
Inkubační doba se pohybuje mezi 4-14 dny. Případy nemoci dělíme na akutní a chronické.
Vážnost onemocnění a s ním spojených příznaků závisí na několika faktorech. Závisí na patogenním potenciálu kmene parazita. Většina kmenů je pouze málo virulentní či avirulentní a u většiny hostitelů se nesetkáme s makroskopickými lézemi. Záleží také na citlivosti hostitele k infekci, stejně jako na celkovém stavu hostitele.
Výše bylo zmíněno, že u holubů často dochází k tomu, že nakažený dospělec je pouze asymptomatickým přenašečem, který je zdrojem nákazy pro svá mláďata. U mláďat může kromě klasického průběhu onemocnění docházet také k úmrtí bez předchozích viditelných příznaků nemoci.
Trichomonóza může mít hladký průběh nebo může být fatální, kdy smrt přijde mezi 4.-18. dnem od infekce. Přestože u většiny ptáků bičenka nepřežije posteriorně od žlaznatého žaludku, u holubů ano. Na rozdíl od ostatních ptáků nakažených bičenkou drůběží, u holubů může docházet k tzv. sekundární invazi orgánů virulentními kmeny parazita. Tato viscerální forma zasahuje játra a gastrointestinální trakt. [5]
Příznaky
Základními příznaky onemocnění u ptáků jsou netečnost, načepýřené peří a menší úniková vzdálenost. Ptákům napadeným bičenkami tečou sliny, často mají mokré opeření kolem zobáku, těžce polykají, vyplivují potravu nebo i těžce dýchají, mohou u nich být viditelné i otoky na krku. Onemocnění trvá několik dnů až týdnů. V konečných stadiích bývají ptáci viditelně vyhublí.[3]
U nově nakažených se vytváří bílé až nažloutlé léze v ústní dutině. Později jich přibývá a přesouvají se i do dalších částí trávicí soustavy. Tyto léze se mohou vyvinout v pevné nekrotické masy, které zablokují lumen jícnu. Tyto zvětšující se léze nakonec mohou vést k blokaci jícnu a průdušnice, což poté vede v lepších případech k pohublosti, v horších k udušení. Mezi další příznaky patří neschopnost postavit se nebo udržet rovnováhu. Také může docházet k průjmům.
Kromě lézí v trávicí soustavě ovšem může parazit také napadnout třeba oči nebo mozek, kam se dostane krví.[5]
Diagnóza
Diagnóza se stanovuje mikroskopickým nálezem parazita ve výtěrech z volete. Využívají se preparáty jak barvené (Giemsa), tak nebarvené (nativní). Je možné parazita kultivovat v médiu. Diagnóza je podložena klinickým nebo pitevním vyšetřením.
Ovšem InPouch metoda se zdá být nejlepší metodou diagnózy přímo v terénu.[7] InPouch je tvořen vysoce bariérovým plastem rezistentním na kyslík, se dvěma komorami ve tvaru V, které jsou spojeny úzkým kanálkem. InPouch umožňuje uživateli jednoduše vzorek inokulovat, okamžitě provést mikroskopii vzorku (nativní preparát) a uchovávat (volitelně) jej před převozem do laboratoře kvůli inkubaci a interpretaci výsledku. [8]
Léčba
K léčbě se využívá 2-amino-5-nitrothiazol a zdá se, že k němu zatím není rezistence.[2] Dále se používají nitrofurany a nitroimidazoly (metronidazol), ke kterým už jsou některé kmeny více či méně rezistentní. Existence rezistentních kmenů se přičítá především k podávání dávek metronidazolu nebo jiných léků zdravým závodním holubům jako prevence. [5] Během léčby ovšem zálež na vážnosti onemocnění. Ve vemi pokročilých fázích už je prognóza velmi nejistá.
Pokud je podezření na sekundární bakteriální infekci, nasazují se antibiotika.
Prevence
Jelikož není moc možností, jak léčit nákazu volně žijících ptáků, je důležitá prevence. Důležitá je hygiena zdrojů potravy a vody. Pítka se dezinfikují a nechávají se čas od času vyschnout, jelikož bičenka v suchém prostředí nepřežije. Vyschnout se nechávají jeden až dva týdny. Je to z toho důvodu, aby se zajistilo, že vážně nepřežije ani jeden jedinec parazita. Krmítka by měla splňovat určité minimální hygienické požadavky. Zrní by se mělo pravidelně měnit a pravidelně by se měla krmítka dezinfikovat.[5]
V domácí prevenci je velmi důležitá hygiena krmítek. Je důležitá každodenní výměna vody a také se musí zamezit akumulaci staršího zrní pod krmítkem nebo kdekoliv, kde by k akumulaci mohlo docházet.[9]
Rozšíření
Bičenka drůbeží je kosmopolitní. To znamená, že je to celosvětově rozšířený parazit. Jeho hlavní hostitel, kvůli kterému se nejspíše rozšířila do celého světa, je holub skalní.
Prevalence se liší u každého druhu a na každém kontinentu a pohybuje se od 6% u hrdličky karolinské (Zenaida macroura), přes 34% u holuba hřivnáče (Columba palumbus) až po 95% u holubičky Zenaida asiatica.[5]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Trichomonas gallinae na anglické Wikipedii.
- ↑ WOLFF, Ewan D. S.; SALISBURY, Steven W.; HORNER, John R. Common Avian Infection Plagued the Tyrant Dinosaurs. PLoS ONE. 2009-09-30, roč. 4, čís. 9. PMID: 19789646 PMCID: PMC2748709. Dostupné online [cit. 2020-01-04]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0007288. PMID 19789646.
- ↑ a b c STABLER, Robert M. Trichomonas gallinae: A review. Experimental Parasitology. 1954-07-01, roč. 3, čís. 4, s. 368–402. Dostupné online [cit. 2019-12-30]. ISSN 0014-4894. DOI 10.1016/0014-4894(54)90035-1.
- ↑ a b c Česká společnost ornitologická [online]. [cit. 2019-12-30]. Dostupné online.
- ↑ FORRESTER, Donald J.; FOSTER, Garry W. Trichomonosis. [s.l.]: John Wiley & Sons, Ltd Dostupné online. ISBN 978-0-8138-0462-0. DOI 10.1002/9780813804620.ch6. S. 120–153. (anglicky) DOI: 10.1002/9780813804620.ch6.
- ↑ a b c d e f g AMIN, Aziza; BILIC, Ivana; LIEBHART, Dieter. Trichomonads in birds – a review. Parasitology. 2014/05, roč. 141, čís. 6, s. 733–747. Dostupné online [cit. 2019-12-30]. ISSN 0031-1820. DOI 10.1017/S0031182013002096. (anglicky)
- ↑ TASCA, Tiana; DE CARLI, Geraldo A. Scanning electron microscopy study of Trichomonas gallinae. Veterinary Parasitology. 2003-12-01, roč. 118, čís. 1, s. 37–42. Dostupné online [cit. 2019-12-30]. ISSN 0304-4017. DOI 10.1016/j.vetpar.2003.09.009.
- ↑ BUNBURY*, Nancy; BELL, Diana; JONES, Carl. Comparison of the InPouch TF Culture System and Wet-Mount Microscopy for Diagnosis of Trichomonas gallinae Infections in the Pink Pigeon Columba mayeri. Journal of Clinical Microbiology. 2005-2, roč. 43, čís. 2, s. 1005–1006. PMID: 15695731 PMCID: PMC548096. Dostupné online [cit. 2019-12-30]. ISSN 0095-1137. DOI 10.1128/JCM.43.2.1005-1006.2005. PMID 15695731.
- ↑ In-Pouch™ TV. webcache.googleusercontent.com [online]. [cit. 2020-01-05]. Dostupné online.
- ↑ Garden Wildlife Health [online]. [cit. 2019-12-30]. Dostupné online. (anglicky)