Hospodářský cyklus: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 21. 4. 2011, 01:18

Hospodářský cyklus je zavádějící, avšak široce používaný pojem vyjadřující kolísání ekonomické aktivity okolo dlouhodobého trendu. Střídání relativního růstu a relativního poklesu je nazýváno cyklem. Toto kolísání je často měřeno pomocí hrubého domácího produktu.

Celý hospodářský cyklus v současnosti trvá 8 - 12 let^[zdroj⁠?] a poté se opakuje.

Druhy hospodářských cyklů

Hospodářské cykly dělíme podle ekonomických příčin na:

monetární (jejich důsledkem jsou fluktuace agregátní poptávky)
reálné (jsou způsobeny pohybem rovnovážného produktu, např. příchodem nové technologie)

Návaznost etap hospodářského cyklu

Každá ekonomika prochází všemi částmi cyklu, které jsou mnohdy nevyrovnané.

Učebnicový hospodářský cyklus obvykle začíná přirozeně velkým hospodářským růstem a rozvojem, nazýváme jej expanze (konjunktura). Druhý stupeň hospodářského cyklu nazýváme vrchol, zde dochází ke zpomalení růstu, výroba se zastavuje. Později se trh nasytí a postupně začne klesat poptávka. Následkem toho se sníží výroba a celkový objem výroby; menší producenti zboží a poskytovatelé služeb zkrachují, nastane třetí fáze cyklu, recese, později deprese a nakonec krize. Během ní se zvětší podíl na trhu přeživším podnikům, které začnou bohatnout a celý koloběh se opět opakuje.

Krize 2008 jako příklad návazností

Nedávno, v letech 2008-2010, bylo možno pozorovat přechod od krize z poklesu poptávky ke krizi z poklesu nabídky: Nejprve poklesla poptávka obyvatel, to nejdříve především v USA, díky čemuž se do platebních potíží dostalo mnoho výrobních závodů po celém světě. Vzniklý převis nabídky měl za následek pokles cen s hrozbou deflace.

Následně mnoho výrobců zkrachovalo, a ačkoli se poptávka opět zvýšila, objem celosvětového obchodu nevzrostl, protože naopak chyběla nabídka. V té době analytici předpovídali růst cen a inflace a postupné obnovení ekonomického růstu a také doporučovali nové dlouhodobé investice.

Prvotní příčiny vzniků změn v hospodářství

Příčiny změn v hospodářství jsou vnější a vnitřní. Existují dvě teorie jejich vzniku:

První spojuje vývoj s vnitřní nestabilitou ekonomiky. Podle ní dochází ke kolísání agregátní poptávky a k poklesu domácího produktu. Naopak v případě příznivé situace vzniká rozvoj.
Podle druhé nejsou výkyvy způsobeny velikostí rizika, ale vznikají kvůli zásahům vlád do ekonomiky^[1] (např. typy daní) a jejími snahami o tzv. ekonomické regulace. Takové záměry však nedomýšlejí zpětnou vazbu a proto se míjejí zamýšleným účinkem: Nejde o regulaci ve smyslu dosažení cílového stavu systému a jeho stability podle teorie řízení, např. regulátorem. Stát řeší pouze způsob zásahu volbou akční veličiny, ale důsledky pouze odhaduje, a to ještě jen prvotní vliv zásahu, už však ne do konečných důsledků po ustálení všech stavových veličin celého ovlivněného ekonomického systému: Ustálenou hodnotu lze pouze odhadovat pomocí iterativních metod, a to ještě za předpokladu známého popisu systému pomocí jeho modelu, který však u ekonomiky znát nelze, nanejvýše jeho zjednodušenou aproximaci, a ani o té není shoda. Přitom bez znalosti parametrů systému nelze regulátor ani sestavit, natož funkčně používat.^[2] Porovnej: intervencionismus vs. libertarianismus. Podrobně: Teorie řízení.

Cykličnost

Cyklus jevů lze chápat jako uzavřený sled jevů v daném pořadí. To ovšem jěště nemusí znamenat, že tyto jevy nstávají v pravidelných periodách.

Nepravidelné vlivy na ekonomiku jsou buď impulsní, nebo po jednorázovém přechodu už trvalé: Porovnej impulsní a přechodovou charakteristiku. Záleží na flexibilitě ekonomiky, do jaké se dá těmito vlivy ovlivnit, v jakém územním rozsahu a s jakou svou dynamikou dosáhne nového ustaleného stavu. Příkladem takových změn mohou být přírodní katastrofy (jako například vlny tsunami v roce 2010 v Indickém oceánu a v roce 2011 v Japonsku), války (v Iráku nebo v roce 2011 sled revolucí v severní Africe a občanská válka v Libyi) a také průlomové technologické objevy (oheň, kolo, kov, uhlí, pára, elektřina, ropa, tranzistor), které všechny nejprve ovlivnily jen určitou část ekonomiky a jejich vliv se postupně přeléval mezi obory k novému ustálenému stavu. Protože jde o nepravidelné jevy, lze se jim bránit jen těžko a spíše plošnými metodami založenými na statistice a řízení rizik.

Periodicita

Naproti tomu pravidelné opakování si zaslouží zkoumání. Může mít dva důvody:

periodické opakování vnějších vlivů,
kmitání jako vniřní vlastnost systému samotného.

Přirozená periodicita

Typický je vliv ročního cyklu: Jednoznačně je patrný například na stavebnictví. Čím kratší cykly, tím lokálnější mají charkter: Globální systém má příliš velkou setrvačnost, než aby se na něm projevily, spíše se vyruší. Naopak místně mohou být právě krátké vlivy značné: Hospodský snadno pozná, že ve velejší továrně opět měli výplatní den. Za celkové zkoumání tedy stojí pouze dlouhodobé cykly. Ekonomika se typicky zkoumá zvnějšku, pozorováním jejího chování, její vnitřní model není znám. Lze postupovat buď tak, že se k pozorovanému chování zpětně dohledávají příčiny (neočekávaný pohyb cen komodit, zdánlivě bez příčiny), nebo tak, že se nedříve formuluje hypotéza o budoucích důsledcích známé změny a následně se tato o empiricky ověřuje. Výsledkem má být zjištění citlivosti konkrétních parametrů ekonomiky na konkrétní jevy a na základě toho předvídat výsledek pro příští podobné situce, rekonstrukce zjednodušeného modelu podle dílčích přenosů.

Jedním z předpokládaných vlivů je jedenáctiletý Sluneční cyklus: Vliv na ekonomiku má přicázet na jedné straně přes zemědělství, na druhé straně přes vliv slunečního větru na eletrická zařízení na Zemi. (např. kolapsy rozvodných sítí v Kalifornii, Itálii a Německu během první dekády 21. století)

Umělá periodicita

Ekonomické cykly se však mohou vyskytovat i bez jakýchkoli vnějších vlivů: Pak je preriodické (harmonické) kmitání přímo vlastností systému. Základním axiomem ekonomie však je, že trh vždy najde rovnovážný stav, tedy ustálenou hodnotu: Kupující a prodavač se musí setkat a shodnout, jinak by žádný obchod ani neproběhl.

Používanými způsoby, jak rozkmitat jinak stabilní systém, je buď posílení některého jeho vnitřního stavu kladnou zpětnou vazbou (tak se například konstruují harmonické oscilátory), nebo napojením některé vnitřní veličiny na vnější zdroj (zřídlo vs. nora, zavedení divergence).

Na základě takové úvahy pak např. minarchisté odmítají zásahy státu do ekonomiky s tím, že místo aby se tak problém řešil, naopak se ještě zhoršuje (přilévání oleje do ohně). Argumentem je, že to byly pravě intervence, které ekonomiku vychýlily, a proto ji další intervence v podobném duchu zpět neuklidní, ale naopak pokřiví ještě více. Nastává paradox, kdy stát bere obyvatelům prostředky, aby je mohl utratit; a utrácí je právě na to, že dále pokřivuje hospodářské poměry a tím lidé trpí jěště i podruhé. Kolosálním příkladem byl tzv. New Deal v USA v polovině 20. století, který se nesl v duchu keynesiánské myšlenky, že "národ obohatíme tím, že budeme rozbíjet okna": Nazaměstnaný totiž dostane práci a bude bohatší. A to vše za peníze od občanů, nebo na dluh, a pak tedy opět od obyvatel.^[3]

Odpůrci tzv. "velkého státu", minarchisté, dále trvrdí, že bez vlivů státu by žádné vnitřní oscilování v ekonomice vůbec nevznikalo.

Ohodnocení bohatství

Hospodářské cykly jsou realitou dneška. Ovšem je třeba rozlišovat, která veličina že se vlastně takto mění: Jsou to především dnešní tzv. inflační peníze, jimiž se ohodnocuje majetek, obzvlášť hmotný majetek. I tyto nekryté dluhové peníze totiž jsou zbožím. Peníze mají být především likvidním (tekutým) prostředkem směny jiných hodnot, ptotože by se už nemanipulovalo až tak snadno. Co se během krizí mění, tedy je hodnota peněz, ale zůstává skryto, nakolik krize ovlivňuje bohatství skryté v ostatním nepeněžním majetku. Na fluktuace bohatství v průběhu hospodářského cyklu totiž lze nahlížet i z pozice statkáře s nulovým bankovním účtem: Toho se potíže peněz, jakožto komodity, netýkají buď vůbec, nebo jen zprostředkovaně skrze změny v jeho příležitostech v okolí. Ovšem majetek v jeho momentálním držení zůstává zvnějšku neovlivněn.

Na základě podobných úvah v posledních letech ve světě sílí názory, abychom se vrátili zpět k opuštěnému zlatému standardu nebo aby se alespoń navýšilo krytí peněz: To je dnes totiž nulové.

Odkazy

Literatura

↑ Základy: Rakouská teorie hospodářského cyklu, mises.cz
↑ Základy: Nemožnost centrálního plánování, mises.cz
↑ Pokračující růst státu v hospodářsky vyspělých zemích, Higgs, Robert: Politická ekonomie strachu, překlad z angličtiny: Josef Šíma, Praha, 2006, společně Alfa Publishing, ISBN 80-86851-33-8, a Liberální institut, ISBN 80-86389-43-X.

Související články

[1] Základy: Rakouská teorie hospodářského cyklu, mises.cz

[2] Základy: Nemožnost centrálního plánování, mises.cz

[3] Pokračující růst státu v hospodářsky vyspělých zemích, Higgs, Robert: Politická ekonomie strachu, překlad z angličtiny: Josef Šíma, Praha, 2006, společně Alfa Publishing, ISBN 80-86851-33-8, a Liberální institut, ISBN 80-86389-43-X.

[1]

[2]

[3]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-'''Hospodářský cyklus''' je mírně zavádějící, avšak široce používaný pojem vyjadřující kolísání ekonomické aktivity okolo dlouhodobého trendu. Nepravidelné střídání relativního růstu a relativního poklesu je nazýváno cyklem. Toto kolísání je často měřeno pomocí [[hrubý domácí produkt|hrubého domácího produktu]]. Každá ekonomika prochází všemi částmi cyklu, které jsou mnohdy nevyrovnané. Celý hospodářský cyklus trvá 8 - 12 let a poté se opakuje.
+'''Hospodářský cyklus''' je zavádějící, avšak široce používaný pojem vyjadřující kolísání ekonomické aktivity okolo dlouhodobého trendu. Střídání relativního růstu a relativního poklesu je nazýváno cyklem. Toto kolísání je často měřeno pomocí [[hrubý domácí produkt|hrubého domácího produktu]].
+Celý hospodářský cyklus v současnosti trvá 8 - 12 let{{Fakt|2011-04-16}} a poté se opakuje.
-Učebnicový hospodářský cyklus obvykle začíná přirozeně velkým [[Hospodářský růst|hospodářským růstem]] a rozvojem, nazýváme jej expanze (konjunktura). Druhý stupeň hospodářského cyklu nazýváme vrchol, zde dochází ke zpomalení růstu, výroba se zastavuje. Později se [[Trh (ekonomie)|trh]] nasytí a postupně začne klesat [[poptávka]]. Následkem toho se sníží [[výroba]] a celkový objem výroby; menší producenti [[zboží]] a poskytovatelé [[služba|služeb]] zkrachují, nastane třetí fáze cyklu, [[recese]], později [[deprese (ekonomie)|deprese]] a nakonec [[krize]]. Během ní se zvětší podíl na trhu přeživším [[podnik]]ům, které začnou bohatnout a celý [[koloběh]] se opět opakuje.
+== Druhy hospodářských cyklů ==
-Hospodářské cykly dělíme na:
+Hospodářské cykly dělíme podle ekonomických příčin na:
-* monetární (způsobují fluktuace agregátní poptávky)
+* monetární (jejich důsledkem jsou fluktuace agregátní poptávky)
 * reálné (jsou způsobeny pohybem rovnovážného produktu, např. příchodem nové technologie)
+== Návaznost etap hospodářského cyklu ==
-Příčiny hospodářského cyklu jsou vnější a vnitřní. Existují 2 teorie vzniku -1)spojuje vývoj s vnitřní nestabilitou ekonomiky, dochází tu ke kolísání agregátní poptávky a k poklesu domácího produktu. V případě příznivé situace vzniká rozvoj. 2) výkyvy nejsou způsobeny velikostí rizika, ale zásahy vlády (např. typy daní).
+Každá ekonomika prochází všemi částmi cyklu, které jsou mnohdy nevyrovnané.
-== Související články ==
-* [[Kitchinovy cykly]]
+Učebnicový hospodářský cyklus obvykle začíná přirozeně velkým [[Hospodářský růst|hospodářským růstem]] a rozvojem, nazýváme jej expanze (konjunktura). Druhý stupeň hospodářského cyklu nazýváme vrchol, zde dochází ke zpomalení růstu, výroba se zastavuje. Později se [[Trh (ekonomie)|trh]] nasytí a postupně začne klesat [[poptávka]]. Následkem toho se sníží [[výroba]] a celkový objem výroby; menší producenti [[zboží]] a poskytovatelé [[služba|služeb]] zkrachují, nastane třetí fáze cyklu, [[recese]], později [[deprese (ekonomie)|deprese]] a nakonec [[krize]]. Během ní se zvětší podíl na trhu přeživším [[podnik]]ům, které začnou bohatnout a celý [[koloběh]] se opět opakuje.
-{{Pahýl - ekonomika}}
+=== Krize 2008 jako příklad návazností ===
+Nedávno, v letech 2008-2010, bylo možno pozorovat přechod od krize z poklesu poptávky ke krizi z poklesu nabídky: Nejprve poklesla poptávka obyvatel, to nejdříve především v USA, díky čemuž se do platebních potíží dostalo mnoho výrobních závodů po celém světě. Vzniklý převis nabídky měl za následek pokles cen s hrozbou deflace.
+Následně mnoho výrobců zkrachovalo, a ačkoli se poptávka opět zvýšila, objem celosvětového obchodu nevzrostl, protože naopak chyběla nabídka. V té době analytici předpovídali růst cen a inflace a postupné obnovení ekonomického růstu a také doporučovali nové dlouhodobé investice.
+== Prvotní příčiny vzniků změn v hospodářství ==
+Příčiny změn v hospodářství jsou vnější a vnitřní. Existují dvě teorie jejich vzniku:
+# První spojuje vývoj s vnitřní nestabilitou ekonomiky. Podle ní dochází ke kolísání [[agregátní poptávka|agregátní poptávky]] a k poklesu [[domácí produkt|domácího produktu]]. Naopak v případě příznivé situace vzniká rozvoj.
+# Podle druhé nejsou výkyvy způsobeny velikostí rizika, ale vznikají kvůli [[zásahy vlády|zásahům vlád]] do ekonomiky<ref>[http://mises.cz/zaklady-rakouske-ekonomie-a-liberalismu/rakouska-teorie-hospodarskeho-cyklu.aspx Základy: Rakouská teorie hospodářského cyklu], mises.cz</ref> (např. typy [[daň|daní]]) a jejími snahami o tzv. [[Ekonomická regulace|ekonomické regulace]]. Takové záměry však nedomýšlejí [[zpětná vazba|zpětnou vazbu]] a proto se míjejí zamýšleným účinkem: Nejde o regulaci ve smyslu dosažení cílového [[stav systému|stavu systému]] a jeho [[Stabilita systému|stability]] podle [[teorie řízení]], např. [[regulátor]]em. Stát řeší pouze způsob zásahu volbou [[akční veličina|akční veličiny]], ale důsledky pouze odhaduje, a to ještě jen prvotní vliv zásahu, už však ne do konečných důsledků po ustálení všech [[stavová veličin|stavových veličin]] celého ovlivněného ekonomického systému: [[ustálená hodnota|Ustálenou hodnotu]] lze pouze odhadovat pomocí [[iterace|iterativních]] metod, a to ještě za předpokladu známého popisu systému pomocí jeho [[Vědecké modelování|modelu]], který však u ekonomiky znát nelze, nanejvýše jeho zjednodušenou [[aproximace|aproximaci]], a ani o té není shoda. Přitom bez znalosti parametrů systému nelze regulátor ani sestavit, natož funkčně používat.<ref>[http://mises.cz/zaklady-rakouske-ekonomie-a-liberalismu/nemoznost-centralniho-planovani.aspx Základy: Nemožnost centrálního plánování], mises.cz</ref> Porovnej: [[intervencionismus]] vs. [[libertarianismus]]. Podrobně: [[Teorie řízení]].
+=== Cykličnost ===
+Cyklus jevů lze chápat jako uzavřený sled jevů v daném pořadí. To ovšem jěště nemusí znamenat, že tyto jevy nstávají v pravidelných periodách.
+Nepravidelné vlivy na ekonomiku jsou buď impulsní, nebo po jednorázovém přechodu už trvalé: Porovnej [[Impulsní charakteristika|impulsní]] a [[Přechodová charakteristika|přechodovou charakteristiku]]. Záleží na flexibilitě ekonomiky, do jaké se dá těmito vlivy ovlivnit, v jakém územním rozsahu a s jakou svou dynamikou dosáhne nového ustaleného stavu. Příkladem takových změn mohou být přírodní katastrofy (jako například vlny tsunami v roce 2010 v Indickém oceánu a v roce 2011 v Japonsku), války (v Iráku nebo v roce 2011 sled revolucí v severní Africe a občanská válka v Libyi) a také průlomové technologické objevy (oheň, kolo, kov, uhlí, pára, elektřina, ropa, tranzistor), které všechny nejprve ovlivnily jen určitou část ekonomiky a jejich vliv se postupně přeléval mezi obory k novému ustálenému stavu. Protože jde o nepravidelné jevy, lze se jim bránit jen těžko a spíše plošnými metodami založenými na [[statistika|statistice]] a [[řízení rizik]].
+=== Periodicita ===
+Naproti tomu pravidelné opakování si zaslouží zkoumání. Může mít dva důvody:
+* periodické opakování vnějších vlivů,
+* [[kmitání]] jako vniřní vlastnost systému samotného.
+===== Přirozená periodicita =====
+Typický je vliv ročního cyklu: Jednoznačně je patrný například na [[stavebnictví]]. Čím kratší cykly, tím lokálnější mají charkter: Globální systém má příliš velkou setrvačnost, než aby se na něm projevily, spíše se vyruší. Naopak místně mohou být právě krátké vlivy značné: Hospodský snadno pozná, že ve velejší továrně opět měli výplatní den. Za celkové zkoumání tedy stojí pouze dlouhodobé cykly. Ekonomika se typicky zkoumá zvnějšku, pozorováním jejího chování, její [[vnitřní model systému|vnitřní model]] není znám. Lze postupovat buď tak, že se k pozorovanému chování zpětně dohledávají příčiny (neočekávaný pohyb cen komodit, zdánlivě bez příčiny), nebo tak, že se nedříve formuluje hypotéza o budoucích důsledcích známé změny a následně se tato o [[empirie|empiricky]] ověřuje. Výsledkem má být zjištění citlivosti konkrétních parametrů ekonomiky na konkrétní jevy a na základě toho předvídat výsledek pro příští podobné situce, rekonstrukce zjednodušeného modelu podle dílčích přenosů.
+Jedním z předpokládaných vlivů je jedenáctiletý [[Sluneční cyklus]]: Vliv na ekonomiku má přicázet na jedné straně přes [[zemědělství]], na druhé straně přes vliv [[sluneční vítr|slunečního větru]] na eletrická zařízení na Zemi. (např. kolapsy rozvodných sítí v Kalifornii, Itálii a Německu během první dekády 21. století)
+===== Umělá periodicita =====
+Ekonomické cykly se však mohou vyskytovat i bez jakýchkoli vnějších vlivů: Pak je [[Periodický pohyb|preriodické]] ([[Harmonické kmitání|harmonické]]) kmitání přímo vlastností systému. Základním [[axiom]]em [[ekonomie]] však je, že trh vždy najde [[rovnovážný stav]], tedy ustálenou hodnotu: Kupující a prodavač se musí setkat a shodnout, jinak by žádný obchod ani neproběhl.
+Používanými způsoby, jak rozkmitat jinak [[stabilita systému|stabilní systém]], je buď posílení některého jeho [[vnitřní stav|vnitřního stavu]] [[kladná zpětná vazba|kladnou zpětnou vazbou]] (tak se například konstruují [[harmonický oscilátor|harmonické oscilátory]]), nebo napojením některé vnitřní veličiny na vnější zdroj ([[zřídlo (systémová dynamika)|zřídlo]] vs. [[Výpust (systémová dynamika)|nora]], zavedení [[Divergentní řada|divergence]]).
+Na základě takové úvahy pak např. minarchisté odmítají zásahy státu do ekonomiky s tím, že místo aby se tak problém řešil, naopak se ještě zhoršuje (přilévání oleje do ohně). Argumentem je, že to byly pravě intervence, které ekonomiku vychýlily, a proto ji další intervence v podobném duchu zpět neuklidní, ale naopak pokřiví ještě více. Nastává paradox, kdy stát bere obyvatelům prostředky, aby je mohl utratit; a utrácí je právě na to, že dále pokřivuje hospodářské poměry a tím lidé trpí jěště i podruhé. Kolosálním příkladem byl tzv. [[New Deal]] v USA v polovině 20. století, který se nesl v duchu keynesiánské myšlenky, že "národ obohatíme tím, že budeme rozbíjet okna": Nazaměstnaný totiž dostane práci a bude bohatší. A to vše za peníze od občanů, nebo na dluh, a pak tedy opět od obyvatel.<ref>''Pokračující růst státu v hospodářsky vyspělých zemích'', [[Higgs, Robert]]: ''Politická ekonomie strachu'', překlad z angličtiny: [[Josef Šíma]], Praha, 2006, společně Alfa Publishing, ISBN 80-86851-33-8, a [[Liberální institut]], ISBN 80-86389-43-X.</ref>
+Odpůrci tzv. "velkého státu", [[Minarchismus|minarchisté]], dále trvrdí, že bez vlivů státu by žádné vnitřní oscilování v ekonomice vůbec nevznikalo.
+== Ohodnocení bohatství ==
+Hospodářské cykly jsou realitou dneška. Ovšem je třeba rozlišovat, která veličina že se vlastně takto mění: Jsou to především dnešní tzv. [[inflační peníze]], jimiž se ohodnocuje majetek, obzvlášť [[hmotný majetek]]. I tyto nekryté [[dluhové peníze]] totiž jsou zbožím. [[Peníze]] mají být především [[likvidita|likvidním]] (tekutým) prostředkem směny jiných hodnot, ptotože by se už nemanipulovalo až tak snadno. Co se během krizí mění, tedy je hodnota peněz, ale zůstává skryto, nakolik krize ovlivňuje [[bohatství]] skryté v ostatním nepeněžním majetku. Na fluktuace bohatství v průběhu hospodářského cyklu totiž lze nahlížet i z pozice statkáře s nulovým bankovním účtem: Toho se potíže peněz, jakožto [[komodita|komodity]], netýkají buď vůbec, nebo jen zprostředkovaně skrze změny v jeho [[příležitost]]ech v okolí. Ovšem majetek v jeho momentálním držení zůstává zvnějšku neovlivněn.
+Na základě podobných úvah v posledních letech ve světě sílí názory, abychom se vrátili zpět k opuštěnému [[zlatý standard|zlatému standardu]] nebo aby se alespoń navýšilo [[nekryté peníze|krytí peněz]]: To je dnes totiž nulové.
+== Odkazy ==
+=== Literatura ===
+<references/>
+=== Související články ===
+* [[Kitchinovy cykly]]
+* [[Teorie systémů]]
+* [[Rakouská teorie hospodářského cyklu]]
+* [[Monetarismus]]
+* [[Milton Friedman]]
+* [[Keynesiánství]]
+* [[Neokeynesiánství]]
 [[Kategorie:Hospodářský cyklus| ]]
 [[Kategorie:Makroekonomie]]
+[[Kategorie:Teorie systémů]]
-[[af:Konjunktuur]]
+[[af:Sakesiklus]]
-[[ar:دورة أعمال]]
+[[ar:دورة اقتصادية]]
 [[bn:অর্থনৈতিক চক্র]]
 [[da:Konjunktur]]