Ojířové z Očedělic
| Ojířové z Očedělic | |
|---|---|
 | |
| Země |  České království |
| Tituly | vladykové |
| Vymření po meči | po roce 1589 (Albrecht a Jindřich Ojířové z Očedělic) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ojířové z Očedělic byl český šlechtický, respektive vladycký rod. Psali se po vsi Očedělice (německy Dreihöfen) u Verušiček,[1] ale Antonín Profous spojil název Očedělice s vesnicemi Horní a Dolní Záhoří.[2]
Členové rodu[editovat | editovat zdroj]
.JPG)
První známou osobnosti rodu byl Ojíř připomínající se roku 1399, jenž byl v roce 1421 velitelem vojenské posádky v Kadani. Když Češi před Němci z Kadaně ustoupili, zůstal ve věži, kde uhořel.
Snad jeho potomky byli bratři Pechanec jinak Ojíř, Mikuláš a Jan Švamberk, který je připomínán v roce 1447. První z nich držel Vintířov a druhý Hlubany. Pechanec se vyskytuje od roku 1445 často v rozličných jednáních, od roku 1454 žil v Praze. Jeho syn byl snad byl Bedřich, jenž byl roku 1459 dvořanem českého krále. Od roku 1464 pravděpodobně měl v držení Kmetiněves, kterou v roce 1467 prodal.[zdroj?] Pak byl v letech 1472–1473 pánem na Červeném hrádku,[3] do roku 1474 na Vysokém Chlumci a na Frýdštejně.
Albrecht Ojíř z Očedělic, Bedřichův bratr byl v letech 1475–1477 purkrabím Pražského hradu. Pak asi od roku 1478 místosudí, kromě toho sedal na zemském soudě. Pro jeho právní potřebu sebral právní nálezy z roku 1378–1438 a dal je čistě přepsat. Až do roku 1478 držel nějaký statek u Sedlčan, později držel Lobkovice.
Ke konci 15. století se tento rod rozrodil. Bohuslav připomínající se v letech 1497–1515 měl statky u Pacova. Jan držel roku 1507 hrad Jenštejn a zemřel v roce 1521. Zdeslav držel okolo roku 1520 Hrochův Hrádek, který prodal a sloužil pánům ze Švamberka na Orlíku.
Bohuslav Ojíř z Očedělic byl v roce 1558 purkrabím na Strakonicích, později sloužil Rožmberkům, byl hofmistrem na hradě v Českém Krumlově a sedával na soudě nejvyššího purkrabství. Byl to muž vzdělaný a pobožný. Složil utěšené modlitby, jež byly roku 1584 vytištěny. Je doloženo, že v roce 1585 ještě žil.
Jindřich Ojíř z Očedělic byl zchudlý a v roce 1560 bydlel v Sušici.
Albrecht Ojíř z Očedělic v roce 1562 držel Modřejovice, v roce 1571 byl hejtmanem na Želči, v roce 1572 purkrabím na Choustníku a v roce 1583 pánem na Tisovém.
Rod se připomíná ještě v roce 1589 v tituláři s Jindřichem, který držel Kamenný. Těmito dvěma pány rodina buď vymřela nebo živořila v chudobě.
Erb[editovat | editovat zdroj]
Rod měl v erbu tři modré a tři bílé pruhy pokosené, nad helmou byla tři pera, dvě modrá a prostřední bílé.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Holetice – tvrz, s. 82.
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Očedělice, s. 250.
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Červený hrádek – zámek, s. 75.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Ojíř z Očedělic ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
