Znalostní ekonomika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Znalostní ekonomika spočívá v tvorbě přidané hodnoty na základě zúročení znalostí, nejen díky manuální výrobě, a roste v ní význam vzdělání a využití vědeckých poznatků z hlediska celkové konkurenceschopnosti země.[1]

„Slabost nebo dokonce absolutní absence definic znalostní ekonomiky je pronikavým rysem u většiny odborné literatury zabývající se tímto tématem. Je to jedna z nepřesností, které dělají pojem „znalostní ekonomika“ spíše rétorickým, než analyticky využitelným.“[1]

„Myšlenka společnosti vzdělání vychází z předpokladu, že základním produkčním faktorem se v současné době stává kvalifikace občanů. Jen taková společnost bude dlouhodobě úspěšná v mezinárodní soutěži, která dokáže investovat do celoživotního vzdělávání svých občanů a v tomto smyslu do rozvíjení jejich schopností. Vláda odmítá myšlenku, že by naší základní komparativní výhodou v celosvětové soutěži globalizované společnosti mohla být levná pracovní síla. Naopak, domnívá se, že můžeme prorazit efektivním využíváním kvalifikované a dobře placené pracovní síly s vysokou produktivitou práce. Sociální investice, investice do lidského kapitálu či do rozvoje lidského potenciálu vláda považuje za nejúčinnější formu vládních investic. Tuto formu, zejména v podobě investic do vzdělání, chce vyjádřit i ve svých rozpočtových prioritách tak, aby se naše společnost postupně stávala znalostní společností.“[2]

Znaky znalostní ekonomiky[editovat | editovat zdroj]

Motor znalostní ekonomiky[editovat | editovat zdroj]

Znalostní ekonomika odpovídá celkové ekonomické struktuře (ta vyvstává z kombinací níže uvedených bodů).

  1. Rostoucí znalostní intenzita ekonomických aktivit
    1. Používání informačních technologií
    2. Stále rostoucí míra technologických změn
  2. Globalizace ekonomických událostí
    1. Národní a mezinárodní deregulace
    2. Telekomunikační revoluce

Problémy českého školství[editovat | editovat zdroj]

„Jaké jsou problémy českého školství? Stále největší problém českých žáků je, že dostatečně neporozumí psanému textu, což je v mezinárodním srovnání nestaví do dobrého světla. Za snížení úrovně znalostí dětí může mimo jiné také to, že učitelé musejí v rámci školské reformy více dbát na rozvoj jejich schopností a dovedností, což je nyní celoevropský trend. Více než výuce faktů se musí věnovat tomu, aby s dětmi diskutovali a učili je formulovat vlastní názor. Perspektivně bude třeba zlepšit výuku cizích jazyků, zejména angličtiny, která je hlavním jazykem tržní ekonomiky, e-learningu a mezinárodní komunikace.“[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Znalostní společnost a znalostní ekonomika
  2. Programové prohlášení vlády České republiky. Praha, srpen 1998
  3. Šrédl, K.: Znalostní ekonomika a vzdělávání, strana 108, Reprografické studio PEF ČZU v Praze, 2010