Lidský kapitál

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Termín kapitál znamená buďto bankovní účet nebo určitý počet akcií nebo vlastnictví několika dluhopisů, které vydala vláda. Kapitálem jsou i jiná aktivita: nemovitosti, živnosti či firmy. Tato aktivita pokládáme za formy kapitálu, poněvadž v dlouhodobém období přinášejí zisk a produkují další užitečné výstupy. Termín lidský kapitál se však vztahuje k zcela jiným skutečnostem. [1] Lidský kapitál je soubor vlastností a charakteristik – všech znalostí, talentů, dovedností, schopností, zkušeností, inteligence, úsudků a moudrosti, které jsou specifické pro jednotlivce, ať už individuálně nebo kolektivně, tj. sdílí je s větším počtem lidí. Výdaje na tyto aktivity jsou investicemi do kapitálu a zlepšují naše zdraví nebo zvyšují výdělky. [1] Vznik kapitálu vyžaduje investici. Investice znamená, že se místo spotřebních statků budou vyrábět kapitálové statky. Je tudíž třeba odložit část současné spotřeby do budoucna. Investice do kapitálu tedy vyžaduje obětování aktuální spotřeby v zájmu zvýšení budoucí spotřeby. Např. vzdělání je lidským kapitálem. Mzdové rozdíly mezi kvalifikovanou a nekvalifikovanou práci představují výnosy z lidského kapitálu. [2]

Lidský kapitál obecně[editovat | editovat zdroj]

Teorie lidského kapitálu je úzce spojena se studiem řízení lidských zdrojů, což můžeme v praxi nalézt v podnikové správě a makroekonomii. Lidský kapitál můžeme rozdělit na tři typy: intelektuální, sociální (též společenský) a emoční. Teorie lidského kapitálu vznikla v 60. letech 20. století. Podle ní existuje přímý vztah mezi vzděláním (kvalifikací) a produktivitou, čímž se vysvětluje zájem o podnikové vzdělání. Z uvedeného přímého vztahu vyplývá, že vzdělání je do jisté míry určováno potřebou trhu. Když je nabídka v některých profesích v převisu, snižuje se návratnost investic do vzdělávání. [3]

Kvalita lidského kapitálu je jedním z nejvýznamnějších faktorů ovlivňujících úspěšnost či neúspěšnost firem v náročném konkurenčním prostředí tržního hospodářství. Na prahu nového tisíciletí hraje tento faktor význam v daleko větším rozsahu, než tomu bylo dříve, když byl vývoj ekonomického okolí kontinuální, relativně plynulý a rozsah a intenzita probíhajících změn byla v managementu firem zvládnutelná bez radikálních změn přístupu k tvorbě a realizaci strategie fungování a rozvoje firmy. V důsledky změn, které proběhly koncem 20. století a které vtiskly ekonomickému i sociálnímu prostředí nové znaky, se ukázalo, že kvalita lidských zdrojů a schopnost jejího využití při stanovování strategie a rozvoje firmy a její realizace se stává rozhodujícím faktorem úspěchu. [4]

Lidský kapitál, tedy kvalifikace a schopnosti lidí patří mezi prvotní faktory ovlivňující produktivitu práce. Mezi další můžeme zařadit množství a kvalitu fyzického kapitálu, množství přírodních zdrojů, úroveň používaných technologií a společenské a právní prostředí. [5]

Mezi lidským a fyzickým kapitálem existuje analogie v tom, že oba jsou výsledkem investovaného času, energie a peněz. Obecně platí, že lidé si budou rozšiřovat vzdělání a zlepšovat praktické dovednosti, jestliže bude rozdíl v odměně za kvalifikovanou a nekvalifikovanou práci dostatečně významný.

V určitém smyslu je myšlenka ,,lidského kapitálu“ podobná konceptu pracovní síly Karla Marxe, podle něhož dělníci v kapitalismu prodávali svoji pracovní sílu, aby získali příjem.

Historie lidského kapitálu

Prameny teorie lidského kapitálu sahají až do 18. století a jsou spojovány s myšlenkami skotského ekonoma Adama Smitha. Avšak větší pozornosti se této teorii dostálo až ve 20.století, a to zásluhou Garyho Beckera, Jacoba Mincera a Theodora Schultze.

Ačkoli počátky teorie lidského kapitálu sahají až do 18. století, za zakladatele je považován Arthur Lewis, jenž myšlenku lidského kapitálu použil ve své knize nesoucí název "Economic Development with Unlimited Supplies of Labour." z roku1954. Avšak termín ,,lidský kapitál“ nebyl ještě v této době používán z důvodu jeho negativních podtónů. Prvním autorem, který tento termín v diskuzi použil byl Arthur Cecil Pigou. Užití termínu v moderní neoklasické ekonomické literatuře se datuje do roku 1958, kdy v akademickém periodiku Journal of Political Economy vyšel článek s názvem "Investment in Human Capital and Personal Income Distribution" od autora Jacoba Mincera. Nejznámější myšlenky teorie lidského kapitálu nalezneme u ekonomů Jacoba Mincera a Garyho Beckera, kteří jsou oba spojování s Chicagskou školou v ekonomii. Beckerova kniha s názvem ,,Lidský kapitál“ publikovaná v roce 1964 se stala standardním odkazem pro teorii lidského kapitálu po mnoho let. Na základě této literatury se lidský kapitál rozděluje na specifický a všeobecný. Specifický lidský kapitál se týká dovedností nebo znalostí, které jsou užitečné pouze pro jednoho zaměstnavatele nebo pro jeden průmysl, zatímco všeobecný lidský kapitál, jako je gramotnost, je užitečný pro všechny zaměstnavatele.

Lidský kapitál je ztotožňován s tzv. ,,fyzickými výrobními prostředky," jelikož do lidského kapitálu lze rovněž investovat, a to konkrétně například prostřednictvím vzdělávání, školení či lékařské péče. Lidský kapitál je nahraditelný, ale nepřenosný jako například půda nebo práce.

Důležitým autorem 21. století je například Paul Romer, který přišel s myšlenkou moderního přístupu založeného na inovacích pro pochopení ekonomického růstu, k jehož klíčovým faktorům podle Romera patří právě lidský kapitál. Paul Romer obdržel v roce 2008 Nobelovu cenu za ekonomii. V roce 2004 byl vytvořen nový koncept lidského kapitálu, který je různý pro každou specifickou činnost. Tento koncept zdůrazňuje, že v mnoha případech narůstá lidský kapitál konkrétně a specificky na základě povahy činnosti nebo na dovednostech potřebných pro splnění tohoto úkolu.

Ukazatelé lidského kapitálů

Mezi ukazatele lidského kapitálu patří

  • pověst zaměstnanců společnosti
  • roky praxe v povolání
  • podíl nových zaměstnanců (procento zaměstnanců s méně než 2 roky praxe)
  • spokojenost zaměstnanců
  • podíl zaměstnanců navrhující nové myšlenky
  • přidaná hodnota zaměstnance [2]

Kritika

Někteří ekonomové kritizovali Chicagskou školu za to, že se snažila vysvětlit veškeré rozdíly ve mzdách a platech pouze z hlediska lidského kapitálu. Navrhovali však alternativy. Například Michael Spence a Joseph Stiglitz přišli s tzv. “signaling theory”. Podle této teorie vzdělávání nevede ke zvýšení lidského kapitálu, ale spíše působí jako mechanismus, kterým mohou pracovníci předvést své schopnosti a dovednosti svým nadřízeným, a získat tak nadprůměrné mzdy.

V roce 2004 byl "lidský kapitál"  nazván v Německu "nejhorším slovem roku" (un-word of the year) porotou jazykových učenců, kteří považovali tento termín za nevhodný a nehumánní, neboť jednotlivci jím byli ponižovaní a jejich schopnosti klasifikovány pouze podle ekonomicky relevantních veličin.

Lidský kapitál a vzdělávání

Vzdělávání a školení jsou nejdůležitějšími poli investic do lidského kapitálu. Příjmy více vzdělaných lidí jsou velmi často ne-li vždy nad průměrnou mzdou. Mnoho pracovníků se ustálí a zůstane na stejné pozici po mnoho let. Časté změny zaměstnání nastávají především u nezkušených pracovníků, tj. neprošli školením. [6]

Lidský kapitál a rodina

Je zřejmé, že co se týče lidského kapitálu, nemůžeme opomenout vliv rodiny na vědomosti, dovednosti, hodnoty a zvyky dětí. Příprava dětí a pomoc při vzdělávání je velmi zásadní. [6]

Lidský kapitál a ekonomický rozvoj

Rozvoj vědeckého a technického vzdělání a znalostí zvyšuje produktivitu práce a investice do výroby. Systematická aplikace vědeckých znalostí do výroby zboží značně zvýšila význam edukace, především technického, ale také školení. [6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KAMENÍČEK, Jiří. [s.l.]: Karolinum, 2012. 230 s. ISBN 9788024621395. Kapitola 1.. 
  2. a b ROBERT, Holman. Ekonomie. [s.l.]: Nakladatelství C. H. Beck, 2011. ISBN 9788074000065. S. 322. 
  3. PALÁN, Zdeněk. Lidské zdroje : výkladový slovník : výchova, vzdělání, péče, řízení. 1.. vyd. Praha: Acamedia, 2002. 280 s. ISBN 8020009507. S. 17 - 18. 
  4. KLEIBL, Jiří; DVOŘÁKOVÁ, Zuzana. Řízení lidských zdrojů. 1.. vyd. Praha: C.H.Beck, 2001. ISBN 8071793892. S. 510. 
  5. FRANK, Robert H.; BERNANKE, Ben S. Ekonomie. 1.. vyd. Praha: Grada, 2002. 803 s. ISBN 8024704714. S. 510. 
  6. a b c BECKER, Gary S. Human Capital: A theoretical and empirical analysis, with special reference to education. 4.. vyd. [s.l.]: University of Chicago Press, 1993. 390 s. ISBN 0226041204.