Sociální kapitál

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Sociální (též společenský) kapitál je podle svého autora P. Bourdieu souhrn zdrojů, které může určitá osoba využít, protože se zná s jinými lidmi. Je to souhrn užitečných sociálních kontaktů, styků a známostí. Jeho objem je dán jako součet objemu finančního, kulturního i sociálního kapitálu těchto známostí, nakolik je daná osoba může mobilizovat ke svému prospěchu.[1]

Pojem byl popularizován R. Putnamem v jeho pracích, týkajících se Itálie a USA. Ten ho definoval jako:

Rysy společenské organizace, např. sítě, normy a důvěra, které zajišťují koordinaci a spolupráci, vedoucí ke společnému prospěchu.
— R. Putnam, ‘The prosperous community’; a R. Putnam, ‘Bowling alone’.

Podle Putnama zahrnuje sociální kapitál vzájemnost, zajišťuje tok informací, vedoucí k vzájemnému prospěchu a důvěře. Putnam také tvrdí, že lokalizované normy, vytvořené vzájemnou spoluprací, mají tendenci přenášet úspěch také na následující generace.

Pojem je ale nadále vágně definován.[2] Zahrnuje různé složky, jako rodinu, tradice, vzdělání, neformální autoritu, solidaritu, kolektivní odpovědnost, účast v občanských sdruženích, regionální, národní a etnickou identitu a vazby. Jedinou podmínkou je pozitivní vazba na ekonomický vývoj a zejména ekonomický růst.

Limity pojetí sociálního kapitálu[editovat | editovat zdroj]

Koncept sociálního kapitálu má podle Mohana a Stokka (2000) určité limity. Ty spočívají především v uvažování bezproblémových vztahů v lokální komunitě. Opomíjeny jsou tak konfliktnější pojmy, jako moc, třída, gender nebo etnicita. Problémem je také nejasná možnost provádění politik, které by vedly k posílení sociálního kapitálu.

Kromě Putnamova populárního přístupu k sociálnímu kapitálu se v sociologii používají i užší a konkrétnější operacionalizace tohoto Bourdieuho konceptu, které nespočívají na idealizici komunitních vztahů a umožňují přesné vyjádření a měření.[3][4]

Historie pojmu sociální kapitál[editovat | editovat zdroj]

Jako nový pojem se termín "sociální kapitál" objevil již v roce 1916. Použil jej L. Hanifan v článku The Rural School Community Center[5] ve snaze zdůraznit význam vstřícné a přátelské pospolitosti pro úspěšné vzdělávání dětí. Další zmínky o sociálním kapitálu se znovu objevují až v padesátých letech minulého století (Seely, Sin, Loosey 1956, Bonfield 1958).

Následující tři sociologové, P. Bourdieu, J. S. Coleman a R. Putnam jsou považováni za otce zakladatele současného konceptu sociálního kapitálu (Pileček 2010).

Systémový rozvoj pojmu „sociální kapitál“ v sociologii je spjat s P. Bourdieu (1980). Pro Bourdieura představuje sociální kapitál „množinu skutečných nebo potenciálních zdrojů, kterou nabývá jednotlivec nebo skupina díky trvalé síti více či méně institucionalizovaných vztahů založených na vzájemné obeznámenosti a uznání.“[6] P. Bourdieu naznačuje, že ti, kteří disponují velkou sítí institucionalizovaných vztahů si nechávají výhody plynoucí ze sociální kapitálu pro sebe, svou rodinu a blízké kruhy.

Další krystalizaci pojmu sociální kapitál určil americký sociolog J. S. Coleman. J. Coleman chápe sociální kapitál jako atribut sítě vztahů, reciprocity a důvěry. Racionální jednotlivec se soustředí na svůj vlastní zájem, dosažení jeho cílů mu sociální kapitál ulehčuje. Sociální kapitál nabývá i ne zcela sobeckým jednáním, například laskavostmi pro jiné aktéry, u nichž předpokládá, že mu budou oplaceny.

Třetí, R. Putnam chápe sociální kapitál jako četnost neformálních kontaktů fungujících na základě reciprocity a důvěry na makrosociální úrovni. Podle R. Putnama je sociální kapitál esenciální pro budování a udržení demokracie. R. Putnam také ve své práci „Bowling Alone: The Collapse and Revival of American Community“ tvrdé, že sociální kapitál ve Spojených státech ubývá. Demonstroval to na příkladu sníženého počtu účastníků turnajů bowlingových lig a naproti tomu nárůstu počtu samostatných hráčů bowlingu.[7]

Typologie sociálního kapitálu[editovat | editovat zdroj]

Rozlišení forem sociálního kapitálu nám pomáhá

„… při měření, jiné (např. přemosťující/svazující/spojující) osvětlují samotnou teoretickou bázi konceptu a vysvětlují tak, jaké efekty pro společnost sociální kapitál produkuje.“ [8]

Individuální kapitál přináší zisk jednotlivci. Naopak nejvíce v rámci kolektivního (komunitního, veřejného) sociálního kapitálu získává společnost. Individuální kapitál je dále rozlišen na interakční a mobilizační.

Norman Uphoff rozlišuje strukturální a kognitivní formu sociálního kapitálu. První forma je spojena se sociálními organizacemi (role, pravidla, sociální sítě atd.) Zdrojem kognitivního kapitálu jsou mentálních procesy, názory zakotveny v kultuře a ideologie. Dále kalkuluje s normami, hodnotami, postoji a přesvědčeními. Cílem obou těchto forem je pomoc jedinci jednání a prosazování se ve společnosti.

Další sociolog Putnam přišel se sociálním kapitálem svazujícím (boxing or exluzive) a přemosťujícím (bridging or inklusive). Svazující sociální kapitál je charakterizován silnými vazbami mezi jedinci (rodina, přátelé, komunita). „Představuje jakési sociální „superlepidlo“, které udržuje homogenitu, upevňuje identitu, vytváří vzájemnost, skupinovou loajalitu a mobilizuje solidaritu.“ [9] Přemosťující sociální kapitál je ve srovnání s předešlým kapitálem charakterizován slabšími vazbami mez jedinci. Příkladem jsou vztahy mezi kolegy v práci či obchodními partnery. „Tato forma vazeb spojuje lidi napříč odlišnými sociálními skupinami a vrstvami, napomáhá šíření informací a vytváří lidskou vzájemnost i širší identity.„

Metodologie měření sociálního kapitálu[editovat | editovat zdroj]

V poslední dekádě se stal výzkum sociálního kapitálu natolik dynamicky se rozvíjející oblastí, že i metodologie měření je velmi různorodá a nepřehledná.

Soc kapital.png

Sociální kapitál se v podstatě skládá ze dvou odlišných částí (Paxton 1999). První ukazuje na to, jak jsou jedinci v sociálním prostoru navzájem spojeni. Tu P. Paxtonová měří ve dvou dimenzích: čas strávený se sousedy nebo přáteli a členství v dobrovolných organizacích. Druhou složkou je příznačná podoba vazeb, protože vazby mezi lidmi musí mít určité kvality jako vzájemnost, důvěryhodnost a musí způsobovat pozitivní emoce. Autorka tuto dimenzi analyzuje jako dva typy důvěry v druhé lidi a instituce. Důvěra však není složka sociálního kapitálu, která jej bezprostředně vytváří. Sama spíše představuje výsledek jiných procesů. Li, Pickles a Savage proto navrhli model, který bere důvěru jako důsledek působení sociálního kapitálu. Ten člení do tří dimenzí, které pro člověka mají rozdílné efekty: vztah k sousedské komunitě, sociální sítě a občanská participace (Li, Pickles, Savage 2003). 

Ukazatele měření sociálního kapitálu existují ve dvou základních podobách: postoj (důvěra, hodnocení kvality sociálního života atd.) a jednání (např. členství v organizaci). Většinou se používají oba typy současně, čímž se měří kognitivní a strukturní aspekty. Jan van Deth (2003) uvádí tři hlavní oblasti měření: sítě odpovídající strukturnímu zornému úhlu a důvěra, normy a hodnoty spjaté s kulturním hlediskem. Ukazatele jsou však omezené tím, jak vznikala data, ze kterých jsou konstruována.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Petrusek, Velký sociologický slovník I., str. 475.
  2. MOHAN, Giles, STOKKE, Kristian. Participatory development and empowerment : the dangers of localism. Third World Quarterly. 2000, vol. 21, no. 2, s. 247-268.
  3. LIN, Nan. Building a network theory of social capital. V N. LIN, K. COOK, & R.S. BURT, (Ed.), Social capital: Theory and research, (s.3-29). New York: Aldine de Gruyter.
  4. MATOUS, Petr., OZAWA, Kazumasa. Measuring Social Capital in a Philippine Slum. Field Methods, 2010 vol. 22 no. 2, s. 133-153.
  5. HANIFAN, Lyda J.. The rural school community center. Annals of the American Academy of Political and Social Science. 1916, čís. 67, s. 130-138.
  6. BOURDIEU, Pierre. The Forms of Capital. New York : Greenwood, 1986. s. 241-258.
  7. Putnam, Robert D. (2000). Bowling Alone: The Collapse and Revival of American Community. New York: Simon & Schuster. ISBN 0-7432-0304-6.
  8. Šafr J., M. Sedláčková. 2006. „Sociální kapitál. Koncepty, teorie a metody měření“. Sociologické studie/Sociological Studies 06:7. Praha: Sociologický ústav AV ČR.,st. 25
  9. Šafr, J. 2007. Přemosťující sociální kapitál a jak ho měřit. Socioweb [online]. 2007/06. [cit. 2015-11-27]Available from: http://www.socioweb.cz/index.php?disp=teorie&shw=295&lst=1

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • P. Bourdieu, Teorie jednání. Praha: Karolinum 1998
  • J. Jandourek, Sociologický slovník. Praha: Portál 2001. ISBN 80-7178-535-0. Str. 119
  • M. Petrusek a kol., Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum 1996. Heslo Kapitál sociální, str. 475.
  • J.Šafr, M. Sedláčková, Sociální kapitál. Koncepty, teorie a metody měření. In: Sociologické studie 2006:7. Praha: Sociologický ústav AV ČR, str. 25
  • Šafr, J. 2007. Přemosťující sociální kapitál a jak ho měřit. Socioweb [online]. 2007/06. [cit. 2015-11-27] Dostupné na [1]
  • Putnam, Robert D., Bowling Alone: The Collapse and Revival of American Community. New York: Simon & Schuster 2000. ISBN 0-7432-0304-6.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]